Příběhy Severokorejců a Severokorejek, kterým se podaří prchnout z totalitní vlasti, nekončí vždy šťastně ani v případě, kdy už se dostali do jiné země. Podle lidskoprávních organizací až 60 procent žen, které utekly z KLDR, končí v Číně jako sexuální otrokyně. Reportáž CNN upozorňuje na osudy některých žen, jejichž utrpení neskončilo ani po nebezpečné emigraci.
Prchající Severokorejky často končí v Číně jako sexuální otrokyně
Podobný příběh zažily tisíce Severokorejek. Do výnosného byznysu sexuálního otroctví jsou prodávány i děti. Peking svůj přetrvávající problém kolem obchodu s lidmi dlouhodobě popírá.
„Obchod s lidmi jsme vždy považovali za zločin, se kterým se musejí vypořádávat všechny země na světě. Žádný stát ho nemůže vyřešit sám,“ řekl mluvčí čínského ministerstva zahraničí Lu Kchang.
A tak ženy volí často zoufalé pokusy cesty ze zajetí za svobodou. Někdy vyjdou, jindy ne. Dvě Severokorejky se slanily ze čtvrtého patra obytného domu. Útěk, kdy jde o vše, zažily už podruhé. Po riskantním přechodu hranic z KLDR do Číny totiž padly do zajetí novodobých otrokářů.
„Když jsem slézala po laně, věděla jsem, že mohu spadnout a zabít se. Horší by ale bylo, kdyby mě chytili, protože by mě pak poslali zpátky do Severní Koreje a celá moje rodina by za to byla potrestána,“ vypověděla reportérce CNN jedna z uprchlic z KLDR.
Obě dívky doma zaplatily za cestu převaděčům. Ti je hned na čínském území prodali mafii provozující erotické live chaty prostřednictvím webkamery. Dívky na obrazovce musí dělat to, co si na dálku platící zákazník přeje. V malém bytě na severovýchodě Číny strávila jedna pět, druhá osm let.
„Když jsem pro tuto chatovací místnost pracovala, dělala jsem vše, co si zákazníci přáli. Přicházela jsem do styku s tolika zvrhlíky…,“ uvedla pro CNN jedna z uprchlic z KLDR.
Z Číny míří dívky dál na jih. Do Vietnamu nebo Laosu
V malém bytě žily s dalšími Severokorejkami. Pracovaly téměř nonstop. S jejich vězniteli, kteří je bili a jinak trápili, mohly ven vycházet pouze jednou za půl roku. Z bezvýchodné situace se jedna z nich dostala paradoxně díky pomoci jednoho zákazníka. Ten poznal, že jde o Severokorejku a spojil ji s ochránci lidských práv.
„V těchto případech je nejlepší komunikovat s těmi, kdo je drží, a vyzvat je, aby je propustili. Až pak aby se dívky třeba snažily o vypáčení zámků. Slanit na laně ze čtvrtého patra je až poslední možností,“ uvedl zakladatel organizace Durihana na pomoc uprchlíkům z KLDR Čchun Ki-won.
Znovu svobodné Severokorejky mají po Číně za cíl nejčastěji státy dál na jihu, jako je Vietnam nebo Laos. Kdyby je na několikadenní cestě úřady objevily, byly by vyhoštěny jako nelegální migrantky zpátky do KLDR. Osud, který se alespoň této dvojici žen, nakonec vyhnul.
