Po několikahodinovém boji s ohněm, který v pondělí zachvátil slavnou pařížskou památku Notre-Dame, se podařilo uchránit obě čelní věže i řadu uměleckých a liturgických předmětů. Teď odborníci zjišťují, do jaké míry byla porušena statika stavby. Památkový architekt Václav Girsa v pořadu 90' ČT24 varoval před přílišným optimismem ohledně stavu budovy. Upozornil, že když stavební konstrukce projde vysokým žárem, ztrácí kámen nosnost. Znalec v oboru statiky Milan Vašek pak dodává, že co nezničí oheň, zničí voda.
„Názory, že nejhorší je za námi, jsou příliš optimistické. Může dojít ještě k nějaké velké destrukci,“ uvedl Girsa. „Velmi jsem se obával, že dojde ke zřícení kleneb právě tím, že na nich seděl polštář ohně, a to si myslím, že by mohlo být i příčinou zániku. Protože pokud odejdou klenby, a opěrný systém tudíž už nemá oporu, tak by potom mohlo dojít ke zhroucení stěny,“ přiblížil.
„Klenba snese jakékoliv zatížení, když jí neujedou nohy. Proto máme pomocné oblouky třeba u svatého Víta, ty to drží. Jestliže tohle někde povolí, tak klenba může spadnout velice rychle,“ doplnil statik Milan Vašek.
„V tomto případě může být zničena procesem, který nastává po promočení a chladnutí,“ přiblížil statik. Jeho zkušenost s požáry na ocelových i dřevěných konstrukcích je totiž taková, že oheň je jedna věc, ale největší škody jsou vlastně od hasičů.
Památkový architekt každopádně míní, že už současný rozsah škod představuje těžkou ztrátu nedozírných rozsahů. Část nosné konstrukce střechy totiž byla původní ještě z dvanáctého století. „Ten krov není jen konstrukční prvek, ale je to stopa našich předků, má obrovskou výpovědní hodnotu. Přestože se udělá nějaká replika, tak to vždycky bude jen náhražka,“ dodal Girsa.
Skutečnost, že k požáru došlo v době, kdy katedrála procházela restaurátorskými pracemi, pak podle něj může ukazovat na to, že se obnově nevěnovala dostatečná péče.
Nedostatečný úklid může být riziko, i prach je hořlavý
Jelikož ale zatím není známá příčina, není jasné, jestli se dalo zkáze předejít, míní generální ředitelka tuzemského Národního památkového ústavu Naděžda Goryczková. „Stoprocentně zajistit stavbu proti požáru nelze, vždycky nějaké riziko je. Ale je důležité, aby byly dodržovány všechny bezpečností postupy, aby byly prováděny pravidelné revize elektřiny, aby byl prováděn úklid, protože i prach je vysoce hořlavý,“ popsala. Nepořádek v půdních prostorách tak zvyšuje riziko.
Mrzí ji, že se památky někdy dostávají do popředí, až když dojde k nějakému neštěstí a jejich poničení. „Měly by být vnímány širokou veřejností v době své krásy, ne až se stane takováto tragédie,“ podotkla Goryczková.
Momenty jako požár Notre-Dame vnímá jako zlomy, kdy si lidé začnou uvědomovat, jak obrovskou cenu kulturní dědictví má, a to především z hlediska národní identity.
Václav Girsa pak říká, že jestli by se něco mělo změnit, tak to, že si lidé budou víc všímat památek a jejich hodnoty. „Budou usilovat o to, aby se o ně lépe pečovalo, aby byly lépe chráněny a aby se neničily svévolným způsobem, jako například z neznalosti a neodborných zásahů,“ vysvětlil památkový architekt.
