Bývalý polský ministr zahraničí Radoslaw Sikorski v neděli prohlásil, že Západ má právo poskytnout Ukrajině k obraně jaderné zbraně. Zdůvodnil to tím, že Rusko porušilo Budapešťské memorandum, jímž Ukrajina získala bezpečnostní záruky výměnou za to, že se vzdala jaderných zbraní. Podle Vlastislava Břízy z Univerzity Karlovy však v současnosti hrozí riziko použití jaderných zbraní na Ukrajině pouze v extrémních a nepravděpodobných případech. „Prohlášení bývalého polského ministra je ovšem mimořádně zásadní, a pokud by k něčemu takovému došlo, určitě by to Ruská federace nenechala bez reakce,“ vyjádřil se ve vysílání ČT24.
Návrh Sikorského na dodání jaderných zbraní Ukrajině není reálný, jen by to přitížilo, míní politolog Bříza
Podle odborníka na jaderné zbraně z Katedry mezinárodních vztahů Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Vlastislava Břízy byla v roce 1994 Ukrajina třetí největší jadernou velmocí na světě. „Jde o poměrně málo známý fakt. Měla co do počtu přes dva tisíce hlavic, více měla pouze Ruská federace a USA. Kdybychom se na dnešní konflikt podívali touto optikou, tak by si určitě Rusko rozmyslelo, jestli na Ukrajinu zaútočit, protože takový jaderný arzenál by je bezesporu odstrašil,“ míní politolog.
Bříza jako další příklad uvádí Severní Koreu, kde i několik málo jednotek nebo nízkých desítek jaderných hlavic taktického charakteru stačí k odstrašení protivníka.
„Avšak ještě se v historii válčení, specificky tedy v druhé polovině 20. století, kdy jaderné zbraně byly zařazeny do arzenálu některých států, nestalo, aby nějaká země poskytla jiné zemi jaderné zbraně. Vznikl by tedy v tomto případě jistý precedens, na který nevíme, jak by Rusko zareagovalo.“
Jiné je to podle něj v případě konvenčních zbraní, proto se s jejich dodáváním většina států až tak neostýchá. „Jak USA, tak Sovětský svaz a posléze Ruská federace vždy protistraně dodávaly i pokročilé zbraňové konvenční systémy a těžké zbraně jako jsou houfnice, raketomety a podobně.“
Bříza také uvedl, že dodání jaderných zbraní na Ukrajinu by konflikt z rétorické stránky spíše vyeskalovalo než uklidnilo. „Rusko by klidně začalo tvrdit, že najednou je v ohrožení sama existence Ruské federace a tím pádem si díky své vojenské doktríně vyhrazuje právo případně použít jadernou zbraň i jako první.“
Eskalace pro deeskalaci
Podle politologa je třeba brát ruské pohrůžky použitím jaderných zbraní vážně, ale není třeba podléhat panice. „Kreml ve své rétorice vždy sahal daleko a dál než Západ. Ten byl střídmější, zatímco Ruská federace tento aspekt vždy používala, je to její teorie eskalace pro deeskalaci.“ Bříza uvedl tři případy, kdy Ruská federace použila tento nátlakový prostředek: „Poprvé když uvedla jaderné zbraně do vyšší pohotovosti, podruhé to byla už známá ukázka testu mezikontinentální balistické rakety Sarmat.“
„A naposledy, tomu není tak dávno. Je to zhruba týden, co Rusko předvedlo, že je schopno i velkého cvičení s jadernými silami, když použilo severovýchodně od Moskvy několik komplexů systému Jars. Kreml tedy tímto sleduje dva cíle: aby se Západ buď nezapojil přímo a aktivně do války, nebo aby nedodával vyšší zbraňové systémy typu jaderných zbraní na území Ukrajiny,“ zhodnotil politolog.
Rusko podle něj nepoužije na Ukrajině jaderné zbraně, dokud nebude mít pocit, že je v existenčním ohrožení. „Pokud by ukrajinská armáda přešla do ofenzivy takového charakteru, že by se nezastavila na svém území a přešla by hranice, v tu chvíli bych nevyloučil, že Ruská federace, jako zvíře zahnané do kouta a aby odvrátila případnou porážku, by mohla sáhnout k jaderným zbraním.“
„Na druhou stranu si myslím, že je to nereálné, protože jako první krok by především mobilizovala. A nově sestavená, početně nesrovnatelně větší armáda by samozřejmě i za konvenčních prostředků dokázala zabránit tomu, že by ukrajinská armáda měla dobývat ruské území,“ řekl politolog.
Na rozdíl od konvenčních jednotek, které jsou v nedobrém stavu, jsou podle něj ruské strategické jaderné síly ve výborné kondici. V posledních dvou dekádách nařídil prezident Vladimir Putin generační výměnu zbraňových systémů. Zbraně jsou nové, přesné, dokážou proniknout jakýmkoli jaderným deštníkem západní aliance a Rusové jich mají dostatečný počet pro to, aby byly schopny proniknout nad území jakéhokoli státu, uvedl Bříza.
Studio ČT24: Politolog Vlastislav Bříza k jaderným zbraním na Ukrajině (zdroj: ČT24)
Změnu ve válce by přinesly konstantní dodávky zbraní, říká profesor Kříž
Podle profesora politologie na Masarykově univerzitě Zdeňka Kříže patří Německem a Nizozemskem dodávané houfnice PZH 2000 na absolutní špičku současné produkce v této kategorii. „Jedná se o zbraňový systém vyvinutý v Německu, který se speciální municí dostřelí až přes čtyřicet kilometrů a s experimentální municí ještě mnohem dále. V praxi se většinou stejně nestřílí na větší dálky, než je 15 až 20 kilometrů, z vyšší dálky se musí používat speciální munice s GPS navedením nebo koncovým laserovým navedením,“ informoval profesor politologie ve vysílání Studia ČT24.
Ukrajinci podle něj přecvičují na tyto moderní západní systémy již vycvičené dělostřelce a Kříž soudí, že u tažených houfnic by se dal výcvik zvládnout během dvou týdnů, u samohybných zhruba za měsíc. „Jde samozřejmě také o to, že tyto systémy přijdou na Ukrajinu bez systému řízení palby, protože ten si dodá Ukrajina sama. Má vlastní, velice kvalitní, na který jsou jejich obsluhy vycvičeny. Takže o tento proces by výcvik mohl být kratší a jednodušší,“ míní politolog.
Studio ČT24: Profesor politologie Zdeněk Kříž ve vysílání ČT24 (zdroj: ČT24)
Jak PZH 2000, tak slovenská houfnice Zuzana 2 podle něj používají standardní dělostřeleckou munici ráže 155 mm, a jejich výkony z hlediska dostřelu a přesnosti jsou tedy v zásadě srovnatelné, liší se pouze v některých technických detailech. Houfnic PZH 2000 by mělo přicestovat na Ukrajinu dohromady dvanáct, sedm z Německa a pět od nizozemské vlády. Slováci pak dodají osm Zuzan 2.
„Pro srovnání, ukrajinské dělostřelectvo před ruskou invazí mělo zhruba tisíc hlavní a ruské dělostřelectvo disponuje několika tisíci kusy zbraňových systémů. Z tohoto úhlu pohledu není dvacet dalších děl žádný ‚game changer'. Pokud je to však začátek jakéhosi kontinuálního dodávání dělostřeleckého materiálu a hlavně munice ukrajinské straně, tak by to mohl být začátek změny ve válce,“ myslí si Kříž.
„Ale samo o sobě těch dvacet kusů nic nemění, je to dost tak na to, aby se cvičily obsluhy. Podobné je to s raketovými systémy Himars od USA a britskými M270, pokud by to měl být začátek větších dodávek, šlo o významnou pomoc. Americké raketové systémy mají totiž vyšší rychlost palby než ruské raketomety Uragan a Smerč,“ zhodnotil darované vybavení politolog.