Občané středoamerického Salvadoru jdou 4. února volit prezidenta, viceprezidenta a zákonodárný sbor. Očekává se, že post hlavy státu obhájí už v prvním kole Nayib Bukele a jeho strana v Národním shromáždění zřejmě ještě posílí. Mileniálský autoritarismus „nejvíc cool diktátora“, jak sám sebe Bukele nazval, má totiž značný úspěch u většiny Salvadorců, kteří se za jeho vlády po dekádách útrap cítí v bezpečí před násilnými gangy. Proto i státníci některých okolních zemí bojujících s kriminalitou v „bukelismu“ spatřují inspiraci. Kritici však upozorňují na devalvaci lidskoprávní oblasti, prosakující důkazy o dohodě s mocnými gangy či ekonomické problémy.
Mileniálský autoritarismus „cool diktátora“ sklízí úspěch. Bukele si jde pro drtivé vítězství
Bukele se se svým viceprezidentem Felixem Ulloou k opětovné kandidatuře loni v říjnu registrovali na poslední chvíli, uprostřed zvěstí o tom, že byl prezident hospitalizován. Místo toho však o půlnoci před deadlinem vyšel z volební kanceláře do davu jásajících příznivců. „Typicky bukeleovský styl,“ poznamenala k tomu agentura AP.
„Jsme připraveni provést jakékoliv změny, abychom se mohli ještě více začlenit do mezinárodního společenství, avšak vždy s respektem k naší suverenitě a nezávislosti,“ hlásal tehdy Bukele skrz megafon.
Bukeleho rozhodnutí ucházet se znovu o úřad u řady kritiků vyvolalo rozruch, poukazovali na jeho protiústavnost. Volební soud řekl, že je to v pořádku. Salvadorská ústava z roku 1983 sice opětovnou kandidaturu ve dvou po sobě následujících obdobích zakazovala, nicméně pro Bukeleho — vzhledem k tomu, jakou podporu Národního shromáždění a ústavního soudu má — nebyl problém v roce 2021 tuto skutečnost změnit.
I The New Yorker upozorňoval na Bukeleho „odvážný“ čin odvolat ministra spravedlnosti a několik ústavních soudců, které nahradil jinými, za účelem prosazení možnosti ucházet se o prezidentský úřad podruhé.
Paranoia a nutnost soustředit moc ve svých rukou
Amerikanista z katedry historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci Lukáš Perutka podotýká, že od nemožnosti opětovného zvolení v současnosti odstupují téměř všechny státy v Latinské Americe. „Tradice, která měla zabránit diktátorským režimům, se dnes považuje za obstarožní. Na druhé straně ale jde o častý první krok na cestě k moderním autoritářským vládám. V tomto ohledu se přikláním k názoru, že si Bukele připravuje půdu pro svou dlouhou vládu,” upozornil pro web ČT24.
Jednu podmínku jeho opětovná kandidatura ale měla — půl roku před volbami musel opustit úřad. Podle El País podobných kroků využili i honduraský vůdce Juan Orlando Hernández a nikaragujský prezident Daniel Ortega, aby se udrželi u moci. Bukele tak mohl bez obav zahájit kampaň a kritice navzdory dočasným výkonem funkce pověřil svou osobní tajemnici.
To je problematické z několika důvodů, podotýká iberoamerikanistka z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Monika Brenišínová. Jednak měl Bukele dle ústavy předložit seznam kandidátů, na pozici ale navrhl pouze ji. „Dále je tu skutečnost, že Claudia Juana Rodrígez de Guevarra je jeho tajemnicí, která je osobně i profesně spjata s postavou Bukeleho a jeho rodinou, je sama o sobě problematická a vypovídá o rostoucí personalizaci moci v Salvadoru — tedy jejímu sepjetí s jedinou postavou,“ ujasnila.
„Není to politička, je to správkyně prezidentových podniků,“ podotkl pro El País Ricardo Vaquerano, jeden z nejvýznamnějších investigativních novinářů v Salvadoru. To podle Brenišínové zcela zapadá do procesu depolitizace současné salvadorské politiky a způsobu vlády, ze kterých jsou postupně odstraňovány politické procesy a instituce, které mají dohlížet na dodržování zákonů.
Mileniálský autoritarismus
„Vypovídá to také o stavu mysli Bukeleho, který se obklopuje především rodinou a svými blízkými. Tato paranoia a nutnost soustředit moc ve svých rukou je jedním z význačných rysů autoritářských režimů,“ zdůraznila expertka.
Bukele navazuje na tradice takzvaného caudillismu, politického režimu, který je založený na autoritě a politické síle, případně charismatu jediné osobnosti. Hlava státu značně sází na svůj vliv na sociálních sítích, ostatně při svém prvním vystoupení na půdě OSN prohlásil, že „pár fotek na Instagramu má větší vliv než projev“. V roce 2021 se sám nazval „nejvíc cool diktátorem“ na světě, což tehdy umístil i do popisku svého účtu na sociální síti X, dříve Twitteru.
„Pokud jde o charakteristiku režimu, líbí se mi definice Manuela Meléndeze-Sáncheze, že jde o mileniálský autoritarismus, což je inovativní politická strategie kombinující populistický apel a autoritářskou vládu spolu s mladistvým a moderním personálním brandem vybudovaným díky sociálním sítím,” hodnotí Perutka.
Salvadorský prezident Nayib Bukele na zasedání Valného shromáždění OSN, 26. září 2019
Bukele vyhrál v roce 2019 volby se slibem, že zatočí s korupcí a zločineckými gangy, které zemi sužují po dekády. Zvolil si tak strategii „mano dura“ (tvrdá ruka), a to přesto, že v době, kdy byl starostou San Salvadoru, označoval tyto praktiky za nemorální.
Salvador kdysi měl titul země s nejvyšším počtem vražd na obyvatele na světě. Bukele tuto hodnotu rapidně snížil, nikoliv však bez kontroverzí. Strategie tvrdé ruky má sice výsledky, průvodním jevem jsou však mimo jiné masová a někdy náhodná zatýkání na základě anonymních tipů.
Dle zákona o zločinném spolčování může být zatčen kdokoliv. „Dochází tak k jednoznačnému zneužívání moci ze strany státu, kdy jsou zatýkáni nejen skuteční zločinci — i ti ovšem mají v právním státě právo na spravedlivý proces, který je však mnohdy nákladný a zdlouhavý — ale také odpůrci režimu, jako odboráři či novináři a inteligence obecně, kteří poměry v Salvadoru otevřeně kritizují. Stát tedy zneužívá svoji moc k represi,“ upozornila Brenišínová.
Dohoda s mocnými gangy?
Tuto praxi také značně usnadňuje už od března 2022 trvající výjimečný stav, který rozšiřuje práva policie či omezuje právo na shromažďování. Mnohá rozhodnutí navíc může prezident činit sám.
„Salvador se díky Bukelemu proměnil v bezpečnější zemi, ovšem za cenu devalvace liberální demokracie a lidskoprávní oblasti. Strategie ale očividně funguje, protože Bukele má silný mandát,“ konstatoval Perutka.
Někteří kritici navíc namítají, že oficiálním statistikám o bezpečnosti v zemi nelze úplně věřit, jelikož k vraždám v zemi dochází stále, ale mrtvoly jsou odklízeny. Bukele je navíc obviňován z toho, že do věznic chodí maskovaní představitelé vlády a vyjednávají s mocnými gangy. Za snížení počtu vražd v zemi mají dostat lepší zacházení. (Více jsme psali zde, pozn. red.)
Jak upozorňuje Perutka, vláda tvrdé ruky proti gangům není nový koncept. Ovšem málokde funguje tak dobře jako v Salvadoru. „Proto se nabízí otázka, do jaké míry jde skutečně o úspěch bezpečnostního aparátu a zdali nejde o zákulisní dohodu mezi vládou a gangy – o čemž prosakují důkazy,“ okomentoval.
I přes problémy výjimečná podpora
Problémy Bukeleho vlády, jako jsou třeba korupční skandály, nepotismus či ekonomické potíže spojené s přechodem na bitcoin jako oficiální měnu, se však nepromítají do jeho podpory. V předvolebních průzkumech i se svou stranou Nuevas Ideas (Nové ideje) boduje, a s velkou pravděpodobností se tak stane hlavou státu na dalších pět let.
Média, jako třeba agentura Reuters, očekávají, že oblíbený politik zvítězí již v prvním kole. S tím souhlasí i Perutka. „V nadcházejících volbách očekávám vítězství Bukeleho v prvním kole, tedy zisk více než 51 procent hlasů, podobně jako v roce 2019,“ míní.
„Popularita Nayiba Bukeleho i po čtyřech letech vlády dosahuje devadesáti procent, což je v celosvětovém měřítku výjimečné,“ říká Brenišínová s tím, že stěží lze očekávat, že by jej v této konstelaci kdokoliv porazil. Vše podle ní nasvědčuje i tomu, že už tak silná pozice jeho strany v zákonodárném sboru ještě posílí.
Dle AP se také očekává, že Bukelemu pomohou i hlasy Salvadorců ze zahraničí, z nichž řada emigrovala právě kvůli bezpečnostní situaci. „Tudíž jsou rádi, že ji Bukele řeší,” podotkl Perutka. Faktorem je však podle něj i silný nacionalismus, který je s prezidentem spojuje. „Bukele jim také v mnohém vychází vstříc. Například nepříliš úspěšný projekt bitcoinu byl adresován zejména jim, aby mohli snáze skrze remitence podporovat své rodiny v Salvadoru,“ vysvětlil expert.
Experti se shodují v tom, že hlavním důvodem obrovské podpory Nayiba Bukeleho je zkrátka fakt, že se Salvadorci cítí více v bezpečí. Po desetiletích útrap je to dle Brenišínové obrovská změna, která se projevuje v každodenním životě obyvatelstva.
„Mohou se volně pohybovat po ulicích, nemusí gangům platit výpalné ze svých restaurací, obchodů a jiných drobných podniků, nájem za to, že bydlí ve svých domech, či poplatky za používání vlastních vozů. Nehrozí jim střelba, únosy, vydírání, nikdo neobtěžuje a neznásilňuje jejich ženy, dcery či neteře,“ vyjmenovala.
Bukele, který upozornil, že některé „vyspělé země“ mohou s jeho kandidaturou nesouhlasit, zdůraznil: „O tom nerozhodnou oni, ale salvadorský lid. Salvadorský lid rozhodne, zda chce pokračovat v budování tohoto nového Salvadoru, nebo zda se chce vrátit do země, která byla známá gangy a smrtí.“
Inspirace „bukelismem“
Kritici Bukelemu vyčítají jeho autoritářské způsoby, ale občané, veřejní činitelé a ambiciózní kandidáti v zemích Latinské Ameriky sužovaných kriminalitou v něm však hledají inspiraci, podotýká International Crisis Group.
Třeba v souvislosti s krizí v Ekvádoru, kde je po vraždě prezidentského kandidáta a nepokojům v souvislosti s drogovými kartely vyhlášen výjimečný stav, se pozornost obrátila právě k prezidentovi Salvadoru. „Již jsme dokončili rozhovory s mezinárodními skupinami, které v Salvadoru vybudovaly věznice,“ prohlásila tamní hlava státu Daniel Noboa.
V Hondurasu zase oznámila levicová prezidentka Xiomara Castrová vlastní zásah proti gangům, který byl srovnáván se salvadorským. A v Guatemale označil bývalý pravicový uchazeč o prezidentský úřad Zury Rios Salvador za „ukázkový příklad“.
Bukelismem jsou dle Brenišínové inspirováni také zejména opoziční pravicově konzervativní politici v Kolumbii a Chile. „Ostatně lze celkem oprávněně očekávat, že dokud bude Bukeleho politika úspěšná a bude mít takovou popularitu, vždy si najde své obdivovatele a zastánce,“ říká.
Perutka míní, že by se okolní země mohly inspirovat ve zmíněných zákulisních dohodách mezi vládou a gangy. „Jinými slovy organizovaný zločin bude spolupracovat s vládami a zločinnost nebude tak flagrantní. Já se ale na základě historických precedentů nedomnívám, že takto vytvořená křehká stabilita může dlouhodobě fungovat,“ uzavřel expert.
