Je to nejnebezpečnější místo v Evropě, tvrdí experti. Pokud Rusko zaútočí na západní Evropu, může se to stát právě tam – v Suwalském koridoru, strategicky významné oblasti spojující pobaltské republiky s centrální Evropou. Jenže koridor je důležitý i pro Rusko. Významnou evropskou spojnici totiž z jedné strany svírá ruská Kaliningradská oblast a z druhé Bělorusko. Proto se tu vojáci i civilisté na možný útok připravují. A pomáhá s tím také česká armáda. Přímo v Suwalském koridoru natáčeli pro pořad Reportéři ČT Tomáš Vlach a Andreas Papadopulos.
Donedávna se o pásu území, o které se mezi hranicemi Ruska a Běloruska dělí Litva a Polsko, psalo jen v turistických průvodcích, které líčily krásy zdejší malebné krajiny. Nyní se pojem Suwalský koridor skloňuje i ve světových médiích.
Jsou tam lesy, pole a menší vesnice, ale i dálnice a železnice spojující Pobaltí s centrální Evropou. Zájem o ně má dlouhodobě Moskva. V případě vnější agrese by se koridor dal jen těžko bránit, kvůli čemuž bývá nazýván nejnebezpečnějším místem Evropy.
Rusové s běloruskými spojenci zintenzivňují svá cvičení, ve kterých simulují útok právě na Suwalský koridor. Naposledy koncem března o agresi tímto směrem a odstřižení Pobaltí od pozemního spojení se zbytkem Severoatlantické aliance vážně se svými generály hovořil běloruský diktátor Alexandr Lukašenko.
Suwalský koridor jako Achillovu patu Aliance často zmiňuje i kremelská propaganda, například ve vysílání Prvního kanálu.
Odhodlání bránit se
Reportéři ČT mluvili s tamními obyvateli – na opakující se výhrůžky jsou už zvykli. „Je tu naše armáda, polští vojáci, vojáci NATO. To nás zachrání,“ věří obyvatel litevského pohraničí Witold.
Kasutis Sutkus žije ve městě Jurbarkas, deset kilometrů od ruské hranice. Účastní se výcviku Litevské unie střelců, která je státem organizovanou domobranou. Sdružuje přes deset tisíc lidí, má svou mládežnickou přípravku a vychovává své členy k obraně vlasti.
„Narodil jsme se v rodině litevských partyzánů, kteří bojovali proti sovětským okupantům. V roce 1947 je chytili, odsoudili a odvezli do tábora Žezkazgan v Kazachstánu. Strávili tam devět let,“ řekl Sutkus. V rodině se o této zkušenosti otevřeně mluvilo a Sutkus je odhodlaný bránit svou zemi úplně stejně jako před bezmála osmdesáti lety jeho rodiče.
Čeští vojáci působící v Litvě jsou zejména v Rukle, která leží jen pár desítek kilometrů od běloruských hranic. Tamní mise by se měla do tří let ztrojnásobit – na pozvání litevské vlády ji posílí další zhruba tři tisíce německých vojáků. Berlín tu chce mít stálou vojenskou základnu, historicky první od dob 2. světové války. Stálou přítomnost v zemi prodloužili i Američané. Jejich kontingent – sice nevelký, ale zato vyzbrojený těžkou technikou včetně tanků – tu má zůstat zatím na neurčito.
Oslavy v tichosti
V centru litevské Klaipedy slavili příslušníci zdejší ruské menšiny Den vítězství ve druhé světové válce. V Rusku pompézní svátek se tu slavil mlčky – hlasité projevy a zpěvy sovětských písní byly pod pokutou zakázány, dokonce i ze samotného památníku před časem úřady nechaly odstranit sovětské symboly.
„Je to hloupé. Dokonce ani v Německu neodstranili všechny památníky připomínající konec války. A tady? Já říkám, že když vidím, jak někteří litevští inteligenti nyní zařizují své sklepy jako protiletecké kryty, připadá mi to divné,“ řekla Reportérům ČT jedna z účastnic demonstrace.
Ruská menšina, která v Litvě tvoří jen zhruba dvacetinu obyvatelstva, ale v sousedních zemích Estonsku a Lotyšku čtvrtinu, často přejímá rétoriku Kremlu, který opakuje, že pokud k tomu nebude důvod, nechystá se nikoho napadnout.
