Běloruský režim Alexandra Lukašenka podle propuštěné politické vězeňkyně Paliny Šarendy-Panasjukové zřídil síť trestaneckých kolonií, kde nutí vězně k těžké práci. Ta prý začíná směnou v továrně, po ní následují hodiny dalších namáhavých činností, které nesmí odmítnout ani ženy. V různých věznicích strávila čtyři roky. Úřady ji zadržely v lednu 2021 a obvinily ji z pohrdání prezidentem. Rozhovor s ní natočila redaktorka ČT Dominika Vřešťálová.
Šarenda-Panasjuková tvrdí, že dostávala minimum informací o svých synech. Tomu mladšímu byly v době jejího zadržení čtyři roky – než se vrátila, začal chodit do školy. „Pro ženu a matku je velmi těžké zjišťovat, že tuto dobu prožili bez tebe. Že jsi tu dobu proti své vůli propásla, a hlavně že už se nikdy nevrátí,“ nastínila propuštěná běloruská vězeňkyně.
Zneužívaly to úřady proti vám? Zneužívaly to, že jste matka?
Samozřejmě. Lukašenkovu režimu není nic svaté. Je možné odebrat děti rodičům a říct, že se nachází ve společensky nebezpečném prostředí, jak tomu Lukašenkův režim říká.
Strávila jste 270 dní ve vězeňské izolaci. Jak si mají čeští diváci představit takový druh cely?
Zatímco běžné zločince tam mohli zavírat po dvou, tak u politických vězňů platilo přísné nařízení, že nás musí zadržovat odděleně. V cele je strašná zima. Politické vězně mohli zavřít do izolace na celý měsíc bez přestávky.
Nebyly možné žádné procházky, ani na pár minut. Bylo to, jako by se člověk ocitl v hrobě, tak si připadal. Neustále je rozsvícené světlo. Ve dne i v noci. Není tam žádný záchod, jen malá díra v podlaze.
Prosím, jaké pracovní činnosti jste musela vykonávat?
Člověk musel pracovat od osmi do šestnácti hodin denně. Například ženy šily v textilní továrně, muži pracovali v jiných výrobních podnicích. Využívá se bezplatná práce tisíců lidí a za tuto otrockou práci vám režim vyplatí třeba euro nebo dvě eura měsíčně. Za takovou částku si tam žena nekoupí ani šampon, ani teplé oblečení, prostě nic. Už vůbec nemluvím o potravinách, protože tam není žádné čerstvé ovoce ani mléčné výrobky.
Jenom brambory a těstoviny. Nehladovíš, ale taková strava tě postupně zabíjí a dělá z tebe invalidu, protože v ní chybí vitaminy. Dokonce i ve volném čase mimo továrnu vás zaměstnají nejrůznějšími pracemi. Vypadalo to jako scény ze stalinských gulagů. Ženy odvalovaly ohromné kusy asfaltu, přenášely je vlastníma rukama a pokládaly je na velké hromady. Stávalo se, že tyto kusy asfaltu někomu spadly na nohu a rozdrtily mu prsty.
Co dalšího zažívají ostatní politické vězeňkyně, se kterými jste se setkala a které jsou stále za mřížemi?
Řada z nich má už jednoduše zničené zdraví. Obzvlášť chci zmínit Viktoriju Kulšovou. Prakticky už jí selhávají ledviny. Bili ji. Dostali ji do takového stavu, že se dokonce dvakrát pokusila o sebevraždu. Měli jsme plastovou žlutou kartičku, kterou si podřezávala žíly. A další aktivistka, Olga Majorová, přichází o zrak. Skoro už oslepla, nedokáže číst a její syn jí nemůže poslat žádné léky.
Americký prezident Donald Trump se dohodl s režimem v Minsku, že Trump zruší sankce proti (běloruské) firmě Belavia a Minsk za to pustí na svobodu padesát politických vězňů. Co si o této dohodě myslíte?
To je velmi složitá, v jistém smyslu tragická situace. Protože proč si Lukašenko nabírá zajatce? Dělá to právě kvůli tomu, že očekává, že se dřív nebo později objeví nějaký kupec, jemuž bude možné prodat politické vězně výměnou za zrušení sankcí. Ale problém to neřeší. Osvobodí sice padesát lidí, ale jen od začátku roku si nadělal tisíc nových politických vězňů.
