Invaze lidem ve vteřině obrátila život na ruby. Zpravodajové ČT popisují zkušenosti z Ukrajiny

90' ČT24 – Válka na Ukrajině očima zpravodajů ČT (zdroj: ČT24)

Ruské invazní jednotky překročily ukrajinské hranice 24. února a zahájily tak největší konflikt v Evropě od roku 1945. Šest týdnů bojů nepřetržitě sleduje pětice zpravodajů České televize. Michal Kubal, Václav Černohorský, David Borek, Jakub Szántó a Andreas Papadopulos ve speciálním vydání pořadu 90' ČT24 popsali svoji práci ve válkou zmítané zemi.

„Do poslední chvíle jsem asi jako mnoho dalších nevěřil tomu, že to bude tak velká operace, že to opravdu (ruský prezident) Vladimir Putin spustí na celém území Ukrajiny,“ vzpomíná na začátek invaze Kubal. Kvůli blízkosti a podobnosti ukrajinské společnosti jde podle něj o nejosobnější konflikt, o kterém během svého života informoval.

Szántó zase jako jeden z nejsilnějších momentů označuje situaci, kdy se jeden z mužů před odjezdem autobusu loučil se svou dcerou a manželkou. „Vlastně si dělají jenom taková srdíčka a dotýkají se přes sklo a nevědí, co bude v následujících hodinách.“

Papadopulos má zase na paměti „klidnou paniku“ ukrajinských žen, které ze skříní vytáhly dávno připravená evakuační zavazadla a snažily se uprchnout. Vzpomíná také na mladé muže, „kteří se v den, pět hodin poté, co byl Kyjev bombardován, na ulici v provizorních stáncích domobrany hlásili do složek teritoriální obrany“.

Dokument zpravodaje ČT Michala Kubala přibližuje těžkou dobu ve válkou zmítané Ukrajině (zdroj: ČT24)

Černohorský zmiňuje také osud mnoha rusky mluvících lidí a občanů Ruské federace, „kteří říkali, že je pro ně tohle konec jakýchkoliv vztahů s Ruskem“. Konflikt podle něj ve vteřině obrátil na ruby život mnoha lidem.

„Já si každý den uvědomuji, v jakých obrovských geografických dimenzích ten konflikt probíhá. Ve středu jsme celý den putovali rozbitými silnicemi k Hostomelu a dál do venkova severozápadně od Kyjeva a večer jsem se na hotelu podíval na mapu a zjistil jsem, že to byl jen kousíček z obrovské země,“ informuje z ukrajinského hlavního města Borek.

Etapy války

Válka probíhá v etapách, tvrdí Kubal. Černohorský podle něj reportoval v situaci, kdy Kyjev zachvátila panika, protože na něj mířila ruská vojska a nebylo jisté, kde se zastaví. Ukrajinské úřady podle něj v tu dobu ještě nebyly připraveny na to, že do země míří zahraniční novináři pokrývat boje.

Černohorský popisuje, že v hlavním městě v době jeho příjezdu panovala nejistota ohledně pohybu desítky kilometrů dlouhého konvoje ruské vojenské techniky, který Kyjev mohl obklíčit. „Lidé nebo i my jsme se každý den budili do situace, kdy se mluvilo o možnosti raketových útoků, kdy se mluvilo o tom, že ruské síly obsazují jaderné elektrárny.“

„Pak jsme ale na vlastní oči na těch předměstích viděli, jakým způsobem dokáží ukrajinské síly s těmi ruskými bojovat, jak je drží na pozicích, kde vlastně byly celou dobu, a tohle byla věc, která člověku dávala alespoň relativní jistotu, že pokud se bude něco dít, tak se to nestane v řádu hodin, bude to trvat dlouho a ty únikové cesty bude možné využít,“ vzpomíná Černohorský.

Ve chvíli, kdy se do země dostal Kubal, se poblíž hlavního města stále bojovalo, ale nebylo jisté, zda invazní vojska uspějí. Změnil se také přístup ukrajinské byrokracie.

„Bylo nesmírně komplikované se přes ukrajinské úřady a ukrajinské vojáky dostat blíž k frontovým liniím. V tu chvíli jsme hledali cestu, jak konflikt ilustrovat,“ popisuje Kubal rozdíl od předchozí fáze. Příběhy, které se snažil popsat, přitom nacházel nejčastěji nedaleko ukrajinských linií bránících se ruským silám.

Papadopulos, který se do té doby v žádném konfliktu neocitl, se zase do Kyjeva dostal dva dny před jeho začátkem. „Vybavuji si to ráno, kdy jsem šel cíleně spát kolem třetí hodiny, protože už přicházely zprávy z Donbasu, z těch okupovaných území, že tam ruská strana použila rušičky signálu, že vypnula v podstatě internet. To pro mě bylo znamení, že se něco děje.“

„I proto jsem vyrazil po půlnoci do centra Kyjeva zdokumentovat hodiny a minuty, které dělily zemi od nějakého zlomu. Upřímně, nepředpokládal jsem, že ten zlom nastane i v centru Kyjeva,“ vzpomíná reportér. Dvacet minut poté, co usnul, ho vzbudily tupé rány – bombardování letiště Hostomel.

Černobílý konflikt

Szántó je naopak zkušeným válečným zpravodajem, který se ocitl již v několika konfliktech. Válka na Ukrajině se podle něj od těch, s nimiž má osobní zkušenost, liší v tom, že ovlivňuje pořádek a fungování na celé planetě.

„Tohle je úplně černobílá válka, je to zkrátka válka, kdy se jedna země rozhodla pro nějakou politiku, potvrzenou mnoha volbami a jiná země, bohužel jedna z jaderných velmocností, se rozhodla, že to tak nebude a zcela nevyprovokovaně ji napadla,“ komentuje bývalý zpravodaj ČT na Blízkém východě.

Borek, který zdokumentoval masakr civilistů v ukrajinském městě Buča, říká, že asi šlo o nejhorší věc, kterou v životě viděl. „Tak nějak akademicky si říkám, že když člověk během několika dnů vidí několik desítek mrtvých těl, tak to asi je to nejhorší. Ale popravdě řečeno mám jakýsi profesní filtr, který mě chrání před tím, abych si to připouštěl a abych si to bral příliš osobně.“