Na čestném místě v mé sbírce gramofonových desek leží album Michaela Jacksona z roku 1982. Snad ještě více než hudba mě baví zpěvákova perokresba k duetu The Girl Is Mine – To děvče je mé, který nazpíval spolu s Paulem McCartneym. Na obrázku se oba hudební velikáni přetahují o vnadnou krasavici se špičatými nehty a zdá se, že ji brzy roztrhnou vejpůl. Podobně to po volbách vypadá v německé politice, píše v glose někdejší zpravodajka ČT24 v Německu Hana Scharffová.
Glosa Hany Scharffové: The Mädchen is mine
Dva rivalové – konzervativec Armin Laschet a socialista Olaf Scholz – se přetahují o odkaz někdejšího „Kohlova děvčátka“ Angely Merkelové. Nebo přesněji – o její křeslo. Titul písně by v tomto případě zněl: das Mädchen ist meins. Meins meins meins, slyším v duchu tenor krále popu s braniborským přízvukem.
Holkami na roztrhání jsou ale také menší politické strany: Unie se spolu s liberály snaží urvat sličnou ručku Zelených. A ti spolu se socialisty zase zkoušejí vlákat do náruče levice liberály.
Do budoucí vlády se nejspíš vejdou tři. Jeden tak musí z kola ven, tedy pokud pomineme dvě strany na okraji německého politického spektra, protože s nacionalisty se nikdo nechce bavit a postkomunisté mohou po volebním výprasku na účast ve vládě zapomenout.
Sladké sliby
Námluvy prozatím provázejí sladké sliby: Koaliční rozhovory prý budou lepší a férovější než posledně. Kdo by čekal, že se zavedené strany v zavedené demokracii musejí takové věci učit.
Německá politika se ale opravdu musí učit nové věci. Místo systému dvou velkých lidových stran, které se v kancléřství střídaly a velkodušně vždy nabídly drobty moci menšímu partnerovi, se přes období těžkopádné velké koalice dopracovala až k nezvyklému volebnímu výsledku v podobě čtyř středně velkých partají. A vládní koalice bude nejspíš po více než půl století tříčlenná.
Musí být jasné, že ten velký je kuchař a ten malý číšník, vzkazoval kdysi někdejší sociálnědemokratický kancléř Gerhard Schröder Zeleným, které přibral do vlády. Jenže tentokrát připadnou na kuchaře hned dva číšníci. A zdá se, že to budou právě oni, kdo zkusí kuchaře drezírovat (a ne naopak, jako dřív).
Liberálové a Zelení už se domlouvají, že než aby skromně čekali na telefonát z honosných centrál dvou dříve velkolepých stran, napřed si promluví spolu. A právě oni tak nejspíš rozhodnou, kdo bude nakonec v Německu šéfkuchařem. Tedy kancléřem. A také jaké se bude servírovat menu. Zelení si mohou být jistí, že na něm nebude chybět jejich oblíbená lahůdka – boj proti klimatické změně. A to je úspěch, který nezastíní ani jejich zmařené naděje na historicky první volební vítězství.
Politické drama tedy pokračuje, i když německé volby brzy ztratí pozornost českých médií kvůli těm tuzemským. Nevím, zda by i na ně pasovala některá z karikatur ze zašlého alba Michaela Jacksona. Hned po písni The Girl Is Mine každopádně následuje jiná: Jmenuje se Thriller.