Francouzi si připomínají dvousté výročí úmrtí císaře Napoleona Bonaparta. Oficiální části připomínkových akcí se účastní i prezident Emmanuel Macron. Elysejský palác ale zdůrazňuje, že nejde o oslavy, nýbrž právě o připomenutí Napoleona. Císař je kontroverzní osobností, neboť Francii sice pozvedl a provedl řadu reforem včetně prosazení nového občanského zákoníku, zároveň ale byl tyranem, který znovu zavedl otroctví a jehož velmocenským ambicím padly za oběť statisíce lidí.
Prezident Macron položil květiny k Napoleonovu sarkofágu v Invalidovně. „Nejedná se o žádné oslavy, jedná se o připomínkové akce. Proběhla tady velká polemika o tom, jestli je vlastně možné si toto výročí nějakým způsobem připomínat,“ podotkl zpravodaj ČT ve Francii Jan Šmíd.
„Předchozí prezidenti si Napoleona přehazovali jako horký brambor. Nikdo se do toho nechtěl pouštět, až Macron řekl, že je potřeba se podívat zpříma do historie, že je nutné si uvědomit, že Napoleon byl opravdu významnou figurou a nelze ho přehlížet. Ale zároveň chce upozornit na ty temné stránky Napoleonova období,“ dodal s tím, že Macron měl k tomuto tématu projev ve Francouzském institutu.
Macron v něm řekl, že k dějinám je potřeba se postavit čelem. Výročí je časem pro „osvícenou připomínku“, nikoliv však oslavu. Napoleonovo rozhodnutí obnovit otroctví bylo podle něj zradou, zároveň ale císaře vyzdvihl jako člověka, který pomáhal utvářet moderní Francii.
„Pokud jeho vznešenost odolává erozi času, je to proto, že jeho život nachází v každém z nás intimní ozvěnu,“ řekl prezident a dodal, že „Napoleon je naší součástí.“ Nejmladší hlava francouzského státu od dob Napoleona se také zasnila, že „život Napoleona je ódou na politickou vůli. Cesta dítěte z Ajaccia, které se stalo pánem Evropy, jasně ukazuje, že člověk může změnit běh dějin.“
Hlavní část akcí začne až po uvolnění protipandemických opatření 19. května. Plánována je řada výstav po celé zemi i zahraničí, například v belgickém Waterloo.
Největší výstava bude na severu Paříže v parku la Vilette, v Invalidovně zase bude expozice věnovaná posledním rokům Napoleonova života na ostrově svaté Heleny. Ve Fontainebleau se budou dražit téměř čtyři stovky předmětů včetně vojevůdcovy košile, postele či posmrtné masky.
Původně byl pozvaný i Putin
Středečního programu se měl původně účastnit i šéf Kremlu Vladimir Putin. „Vzhledem k tomu, co se děje ve světě, a vzhledem k tomu, jaká kontroverze by Putinovu cestu do Paříže doprovázela, se od toho upustilo,“ dodal Šmíd.
Letošní výročí se v zemi, kterou za rok čekají prezidentské volby, výrazně zpolitizovalo. Krajně pravicová vůdkyně Marine Le Penová, která je rok před hlasováním považována za hlavní Macronovu vyzyvatelku, kritizovala prezidenta za to, že neoslavoval odkaz „věčného francouzského hrdiny“.
Silně levicový poslanec Alexis Corbière řekl, že by se neměla vzdávat pocta člověku, „který pohřbil první republikánskou zkušenost v našich dějinách“. Před Invalidovnou, kde je umístěna Napoleonova hrobka, zase několik desítek podporovatelů provolávalo: „Ať žije Francie, ať žije císař“.
Jeden z největších vojevůdců v historii
Napoleon svého času ovládal polovinu Evropy a jeho velmocenským ambicím padly za oběť statisíce lidí. V roce 1802 znovu zavedl již zrušené otroctví v koloniích a svým občanským zákoníkem vrátil daleko zpět postavení žen, které byly podle kodexu zcela závislé na svých mužích.
Jeho občanský zákoník se ale také stal vzorem pro podobné kodexy v jiných zemích a zhruba polovina z jeho paragrafů platí v zemi dodnes. Napoleon zavedl i systém prefektů či číslování ulic sudými čísly po jedné a lichými po druhé straně, jež se pak rozšířilo do Evropy. Dal také vzniknout francouzskému trestnímu zákoníku či středoškolským lyceím.
Napoleon byl synem italských rodičů. Když přišel z Korsiky do Paříže studovat vojenskou školu, neuměl ani pořádně francouzsky. Pomohla mu francouzská revoluce, jež vedla k pádu monarchie a odchodu řady šlechtických důstojníků z armády. A tak se stal již ve 24 letech brigádním generálem. Vojáky si získal svým zápalem, odvahou a inteligencí, s níž vymýšlel lstivé manévry, jimiž například v Itálii po roce bojů donutil početně silnější Rakušany k míru.
Méně úspěšná z hlediska dobyvatelského byla jeho výprava do Egypta za přítomnosti asi stovky vědců, na které usiloval přehradit Britům cestu do Indie. Francouzští vojáci se nakonec museli stáhnout, ale ještě předtím při kopání zákopů objevili u Rosetty desku, díky níž byly pak rozluštěny egyptské hieroglyfy. Též pozdější Napoleonovy výpravy získaly jako kořist řadu artefaktů, které dnes tvoří část exponátů muzea v Louvru.
Z přistěhovalce císařem
Do nejvyššího úřadu vynesla Napoleona účast v listopadovém převratu roku 1799 proti vládě, jež se nedokázala vypořádat s revolučním chaosem a špatnou hospodářskou situací. Krátce nato stanul Napoleon v čele Francie jako první konzul, pak doživotní konzul a od prosince 1804 jako císař. Ke korunovaci sice pozval papeže Pia VII., ale korunu si na hlavu vložil sám: „Cokoliv, co může více posvětit vládní úřad, je velké dobro,“ napsal s typickým pragmatismem.
Stejně autoritářsky postupoval i při svých taženích, kdy dobýval jedno území za druhým. Do čela některých z nich dosazoval své příbuzné – například bratr Jerome usedl na trůn nového vestfálského království, bratr Josef byl králem neapolským, sicilským a španělským a bratr Ludvík králem nizozemským.
Jedno z nejslavnějších Napoleonových vítězství se odehrálo poblíž Slavkova u Brna, kde 2. prosince 1805 v bitvě tří císařů porazil početně silnější vojska ruského cara Alexandra I. a rakouského císaře Františka I.
Následný Bratislavský mír z prosince 1806 mimo jiné připravil Rakousko o 63 tisíc kilometrů čtverečních území a v důsledku znamenal zánik Svaté říše římské národa německého.
Ruská porážka
Osudným se Napoleonovi stalo tažení do Ruska v roce 1812, odkud se z půlmilionového vojska, zdecimovaného silnými mrazy a ruskou vytrvalostí, vrátilo jen 30 tisíc mužů. Další vojáky pak musel stahovat z území loutkových režimů, což tam vedlo k povstáním. Konec Napoleonovy vlády v Evropě předznamenala porážka v bitvě národů u Lipska v říjnu 1813. Půl roku nato byl donucen abdikovat a byl vykázán na ostrov Elba.
Na francouzský trůn usedl Ludvík XVIII., jehož nepopularity Napoleon využil na jaře 1815, kdy se opět chopil moci. Jeho vládu však po sto dnech ukončila bitva u Waterloo, po níž byl deportován jako zajatec Britů na ostrov Svatá Helena. Odtud napsal svému pobočníkovi hraběti Charlesovi-Tristanovi de Montholon: „Impérium, jak jsem ho viděl já, bylo pouze oficiálním ustavením republikánské doktríny; konsolidovalo reformy a práci Ústavodárného shromáždění; starou francouzskou monarchii přeměnilo v novou, která byla velkolepá a která měla budoucnost.“
Na ostrově také v květnu 1821 zemřel, patrně na rakovinu žaludku. Objevily se i teorie o otravě arzenem, ten se však dle nových analýz do jeho těla dostával po dlouhou dobu, takže by císař musel zemřít mnohem dříve. Podle některých zdrojů mu byl arzen podáván jako lék na syfilis.
Napoleon se poprvé oženil v roce 1796 s o šest let starší kreolkou z Martiniku, z níž se stala císařovna Josefína. Její dcera z prvního manželství se provdala za Napoleonova bratra Ludvíka a měla s ním syna, pozdějšího císaře Napoleona III. S Josefínou, s níž neměl potomky, se Napoleon rozvedl a v roce 1810 se oženil s Marií Louisou Habsbursko-Lotrinskou, která mu porodila syna Františka. Přiznal také dva nemanželské syny.
Letos v lednu se v londýnské aukční síni Sotheby's vydražil klíč od pokoje na ostrově Svatá Helena, kde Napoleon zemřel. Dražili jej potomci vojáka Charlese Richarda Foxe, který klíč z ostrova po smrti císaře v roce 1821 přivezl do Skotska. Věnoval ho své matce, která byla Napoleonova velká fanynka a do vězení mu posílala sladkosti a knihy. Jedenácticentimetrový klíč se vydražil za 81 900 liber (asi 2,4 milionu korun), výsledná cena byla šestnáctkrát vyšší, než se původně odhadovalo.
