Na vyústění sporu o vládu nad Venezuelou netrpělivě čekají nejen velmoci, ale především sami obyvatelé kdysi bohaté země Jižní Ameriky. Kvůli pronásledování a stále se zhoršujícím ekonomickým podmínkám Venezuelu opustily miliony lidí. Těm, kdo zůstali, hrozí bída a hlad. S lidmi v zemi zmítané kriminalitou a nepokoji mluvil štáb CNN.
Ropa vynesla Venezuelu na pozici nejbohatšího státu v Jižní Americe, situace se ale proměnila. Země sice má největší zásoby ropy na světě, ale již šestý rok se potýká s hospodářskou recesí, které napomohl nejen propad cen komodity na světových trzích, ale podle kritiků i selhání socialistického řízení ekonomiky.
Venezuela je na prvním místě mezi nejhoršími ekonomikami světa podle indexu bídy, který v únoru 2018 zveřejnila agentura Bloomberg. Podle Mezinárodního měnového fondu klesl hrubý domácí produkt v zemi za pět let o 45 procent. Pro letošní rok očekává pokles o pět procent. Zemi trápí také hyperinflace, a byť prezident Nicolás Maduro škrtl loni v srpnu pět nul na bankovkách a zvýšil třicetinásobně minimální mzdu ve snaze stabilizovat ceny, inflace dále pokračuje v prudkém růstu. Její míra letos podle odhadů dosáhne deset milionů procent.
V Caracasu jsou fronty na všechno a na každém rohu. Mladí se snaží krizi přečkat jinak než čekáním ve frontách, mezi odpadky se živí tím, co nikdo nechce. Strastiplný život zná na vlastní kůži i čtrnáctiletá Uzmaria. „Sbíráme věci a žebráme,“ popsala. Jejího bratra zabil v červenci jiný gang. Tělo našli v řece.
Příslib změny venezuelské reality přináší opoziční lídr Juan Guaidó, který se koncem ledna v období masových demonstrací prohlásil za prezidenta a který se posléze dočkal uznání ze strany USA i evropských zemí včetně Česka. Cílem opozice je uspořádání svobodných prezidentských voleb. Ovšem Maduro, který byl loni opětovně zvolen hlavou státu a před necelým měsícem složil přísahu na druhé funkční období, si snaží udržet svou pozici v čele země.
Roky si Maduro kupoval státními příděly podporu například rodiny Caroliny, kterou navštívil štáb CNN. V současnosti nemají co jíst a jediné, co si přejí, je Madurův odchod. Z rodiny jsou žebráci. Podle bratrance Caroliny nejde o politiku, je to boj o přežití. Lidé se mezi sebou zabíjejí kvůli kilu rýže nebo vodě.
Udrží si Maduro přízeň armády?
Všechna pozornost se obrací směrem k armádě. Je důležitou otázkou, kam se přikloní. „Lidé po nich můžou házet kameny, ale ve skutečnosti potřebují, aby se vojáci přidali na jejich stranu,“ popsal reportér CNN Nick Paton Walsh.
Hlasy vyzývající armádu ke vzpouře znějí i ze zahraničí. Ale z pohledu řadového vojáka je rozhodovaní komplikovanější, dokonce i když nemůže uživit vlastní rodinu. „Myslím si, že 80 procent vojáků je proti vládě, někteří dokonce chodí na demonstrace. Ale velké ryby, tedy vyšší důstojníci, jsou ti, kteří mají co jíst a bohatnou. Já vydělávám dolar a půl každý měsíc, za to si koupím jedno kuře. A dostávám krabičku s jídlem z kasáren. Aby se něco změnilo, potřebujeme generála, který přejde na druhou stranu,“ poznamenal příslušník armády, který zůstal v anonymitě.
Proti Madurovi se zatím vyslovil vojenský atašé ambasády v USA José Luis Silva či generál venezuelského letectva Francisco Yánez. Opozice chce dostat vojáky na svou stranu mimo jiné zákonem o amnestii a apelováním na jejich svědomí stran humanitární krize.
Lidé zatím opakovaně vycházejí do ulic, v sobotu se davy stoupenců opozice shromáždily v metropoli Caracasu, ale i v Maracaibu, Valencii a Puertu Ordaz. Při dřívějších protivládních protestech se i umíralo. Ty nejvyhrocenější boje se odehrály v chudinských čtvrtích, v místech, které byly dříve loajální právě Madurovi. Guaidó ale věří, že Venezuelu nečeká cesta občanské války.
