„Vždy jsem tvrdil, že na Marsu mohla existovat civilizace. Ale možná tam dorazil kapitalismus a planetu zničil.“ Bývalý venezuelský prezident Hugo Chávez byl posedlý budováním socialismu 21. století. Než přesně před dvaceti lety nastoupil do funkce, ujišťoval, že nechystá znárodňování a že mandát složí před uplynutím pětiletého funkčního období. Za jeho autokratického vládnutí doprovázeného centralizací hospodářství se ale Venezuela propadla do ekonomické krize, kterou jeho nástupce Nicolás Maduro ještě prohloubil a proměnil v naprostý chaos.
Chávez si získal voliče programem boje proti korupci či radikální reformy politického systému, jehož součástí bylo i referendum o zrušení dvoukomorového parlamentu. Hlasy mu dali především chudí obyvatelé země, neboť sliboval, že umožní všem lidem přístup k solidní životní úrovni, jíž se v zemi dosud dostávalo jen nejvyšší vrstvě.
Pro velkou část Venezuelanů se stal národním hrdinou a spasitelem, který jim štědrými sociálními programy zajišťoval bezplatné školy a lékaře. Ty byl ovšem schopen financovat nikoli díky úspěšné hospodářské politice, ale díky velkým zásobám ropy. Pro jiné byl proto autokratickým a samolibým populistou, jenž si ropou kupoval přízeň doma i v dalších zemích regionu.
Neomezený prezident
Chávez hned v prvním roce svého vládnutí rozpustil parlament ovládaný opozicí. V čele země stál až do své smrti v roce 2013, a to díky změnám ústavy, jež se mu podařilo prosadit.
Nová ústava, kterou si Chávez nechal v prosinci 1999 potvrdit v referendu, mimo jiné prodloužila mandát prezidenta z pěti na šest let a umožnila vykonávat úřad dvakrát po sobě. Dále zrušila Senát a zavedla jednokomorový parlament. Úprava z roku 2009 pak zrušila omezení počtu prezidentských mandátů v řadě.
Ústava z roku 1999 též přejmenovala zemi na Bolívarovskou republiku Venezuela. Od roku 2006 má země i novou vlajku a nový státní znak, na němž podle Chávezova návrhu mimo jiné bílý kůň nově cválá doleva. Od prosince 2007 platí ve Venezuele vlastní časové pásmo, které je oproti dosavadnímu posunuté o půl hodiny zpět.
Chávez si několikrát během svého vládnutí nechal schválit parlamentem zvláštní plnou moc, která mu umožnila rozhodovat dekretem bez ohledu na parlament o řadě klíčových otázek, například o daňové reformě, státním dluhu či omezení byrokracie.
Například v létě 2008, v poslední den takového období, vydal třicítku zákonů umožňujících vládě znárodňovat firmy či upravovat ceny a prezidentovi jmenovat státní úředníky v regionech. Rok předtím zase vydal dekret, který mu umožnil převzít podíly v zahraničních ropných společnostech.
Vyvlastňování dostatek potravin nezajistilo
„Stát jednoduše řečeno určuje, co by venezuelští spotřebitelé měli jíst, jak moc by měli jíst a kde by si měli opatřovat zboží,“ kritizovali Chávezovu vizi centralizovaného hospodářství někteří ekonomové.
V době jeho vlády těžila země z astronomického růstu cen ropy, díky čemuž si mohla sehnat vše v zahraničí. Jak ale ceny klesaly, devizové rezervy se zmenšovaly. Chávez se snažil zvýšit místní produkci potravin a zajistit, aby byly cenově dostupné i pro ty nejchudší.
Podle kritiků ale docílil pravého opaku, neboť vyvlastňování průmyslových farem odrazovalo pěstitele od investic do prostředků a zařízení. Produkce na vyvlastněných farmách byla navíc bídná kvůli nedostatku znalostí i korupci, a to navzdory státním dotacím.
Nejhorší ekonomika světa podle indexu bídy
V současnosti se Venezuela již šestý rok potýká s hospodářskou recesí, která je podle kritiků právě výsledkem selhání socialistického řízení ekonomiky a propadu cen ropy na světových trzích. Situaci ještě zhoršily sankce Spojených států uvalené na Venezuelu v roce 2015. Trpí tím většina obyvatel, kteří mají omezený přístup nejen k potravinám, ale i k lékům, a to jak kvůli jejich nedostatku, ale i kvůli tomu, že si je nemohou dovolit.
Podle Mezinárodního měnového fondu (MMF) klesl hrubý domácí produkt (HDP) v zemi za pět let o 45 procent. Pro letošní rok měnový fond očekává pokles HDP o pět procent.
Zemi trápí hyperinflace, Chávezův nástupce Maduro škrtl v srpnu 2018 pět nul na bankovkách a zvýšil třicetinásobně minimální mzdu ve snaze stabilizovat ceny. Inflace však dále pokračuje v prudkém růstu, její míra letos podle odhadů dosáhne deset milionů procent.
Nezaměstnanost vzrostla z 7,4 procenta v roce 2015 na 34 procent v roce 2018. Venezuela je na prvním místě mezi nejhoršími ekonomikami světa podle indexu bídy, který v únoru 2018 zveřejnila agentura Bloomberg.
Od roku 2015 kvůli ekonomické krizi a autoritářskému režimu Madura podle údajů OSN z Venezuely utekly tři miliony lidí, exodus do sousedních států nabral na síle zejména během loňského roku. Podle odhadů se tento počet v letošním roce zvýší na 5,3 milionu osob. V zemi jsou stovky politických vězňů, kteří zažívají sexuální zneužívání, elektrické šoky, psychický nátlak či hladovění.
V zemi se za posledních několik let prudce zvýšil podíl obyvatelstva žijícího pod hranicí chudoby. Zatímco v roce 2013 to bylo 28 procent domácností, podle institutu zkoumajícího životního podmínky venezuelské populace (ENCOVI) toto číslo vzrostlo na 87 procent v roce 2017.
Maduro se nechal Chávezem „osvítit“
Chávez se nepovažoval jen za „spasitele“ své země, nýbrž také za sjednotitele Latinské Ameriky. K tomu využíval i historické nevraživosti řady jejích obyvatel vůči USA, které pravidelně kritizoval a obviňoval i ze snahy ho zabít.
Omezit vliv Washingtonu v regionu má Bolívarovské spojenectví národů naší Ameriky (ALBA), jež Chávez založil společně se svým velkým vzorem a učitelem Fidelem Castrem a jehož členy je nyní deset zemí s asi sedmdesáti miliony obyvatel.
Když Chávez v březnu 2013 zemřel, jeho rakev vyprovodily na poslední cestu statisíce lidí a státní televize vysílala kreslený klip, v němž Chávez v děravých pantoflích a teplákové bundě v barvách venezuelské vlajky přichází do nebe, kde ho vítají další revoluční ikony, mimo jiné Ernesto Che Guevara či Simón Bolívar.
Chávezův nástupce Maduro vybudoval kampaň před svým prvním zvolením v roce 2013 právě na kultu zesnulého Cháveze. „Usedl na dřevěný trám a začal si pískat… tak jsem také zahvízdal a on mě obletěl,“ popsal Maduro spirituální zážitek s „převtěleným Chávezem“, který mu prý tak jako ptáček požehnal v předvolebním boji.
„Požádal jsem našeho velitele, aby mě osvítil a nenechával mě samotného v tomto tvrdém boji,“ řekl také tehdy Maduro. Následující roky jeho slova potvrdily. Maduro šel v Chávezových šlépějích a dovedl zemi do současné ekonomické a politické krize, která může skončit změnou režimu, když přesvědčila řadu světových velmocí k podpoře opozičního lídra Juana Guaidóa.
