Program přesidlování funguje od roku 2015. „Je tomu zhruba rok a půl, kdy se v rámci programu začala organizovat pomoc i pro Venezuelce, protože usnesení vlády platí pro všechny krajany, to znamená, že se neomezuje pouze na Ukrajinu, pro kterou byl od počátku převážně určen,“ řekl ČT náměstek ministra zahraničních věcí Martin Smolek.
Lidé, kteří pocházejí z nebezpečných oblastí a mají zájem usadit se v Česku, mohou v rámci programu ministerstva vnitra využít služeb, které poskytují pomoc v počátcích integrace formou sociální práce či asistence na úřadech. Mohou také využít možnosti zajištění ubytování v Červené nad Vltavou. Často se jedná o druhou a třetí generaci Venezuelců s českými kořeny, kteří už česky nemluví a musí se jazyk naučit.
Ministerstvo zahraničí nyní eviduje řadu nových uchazečů o potvrzení o příslušnosti ke krajanské komunitě, které by Venezuelcům s českými kořeny posléze umožnilo vrátit se do Česka.
„Pokud budou mít potvrzení o příslušnosti ke krajanské komunitě, budou se moci do programu zapojit a přijet do České republiky. Jedná se v podstatě o stejnou situaci jako na Ukrajině,“ doplnil.
Konzulát blíž Caracasu
Černínský palác odhaduje, že se ve Venezuele nachází osm set až tisíc lidí s českými kořeny. Do jihoamerické země odešli v různých migračních vlnách. Jedná se například o potomky lidí, kteří se přes oceán vydali ve třicátých letech, v roce 1948 nebo 1968.
Česko v těchto dnech přesunulo konzulární úsek z kubánské Havany do Bogoty, kde bude nově působit speciální úřednice. Úsek, který odpovídá za záležitosti Venezuely a části Karibiku, tak bude od nynějška v Kolumbii. Za změnou stojí podle Smolka lepší dostupnost mezi Venezuelou a Kolumbií a tím i snazší podmínky pro realizování repatriačního programu. Politické důvody jsou podle něj okrajové.
„Do Venezuely se vrátit neplánuji“
Odejít ze země se rozhodl kvůli zhoršujícím se podmínkám i Alejandro a jeho rodina. Jeho čtyřiadevadesátiletá babička, paní Růžena, se narodila v Československu a po převzetí moci komunisty v roce 1948 emigrovala do Venezuely.
„Jedním z důvodů pro odchod byl nedostatek potravin a základních produktů, jako toaletní papír, mýdlo a podobně. To bylo v roce 2014. Musel jsem vstávat ve tři hodiny ráno, abych byl v supermarketu už ve čtyři hodiny. To už tam ale vždy bylo kolem 1800 lidí, kteří čekali, až se obchod otevře. Celou noc tam spali, aby se dostali na řadu jako první,“ popisuje Alejandro důvody odchodu.
Kromě toho uvádí, že se také dramaticky zhoršila bezpečnostní situace a s rodinou se téměř báli vyjít na ulici. Do České republiky přijel v roce 2015, rodina za ním dojela o dva roky později.
Ve Venezuele propukly minulý týden masové demonstrace a podle nevládní organizace OVCS při nich zemřelo už šestadvacet lidí. Ani v případě, že by režim Nicoláse Madura padl, Alejandro a jeho rodina návrat do Venezuely neplánují.
„Nikdy neříkej nikdy, máme tu příklad mojí babičky, která utekla za lepším životem a nakonec se vrátila do rodné země. Nemohu říct, že se zpět nikdy nevrátím, ale já osobně to v plánu nemám, protože jsem si Českou republiku zamiloval. Sice jsme doma česky nemluvili, ale babička nám vždy o Československu vyprávěla a vařila nám například knedlíky s gulášem, zelí a na Vánoce pekla vánočku. Takže jsem k této zemi od dětství cítil silné vazby,“ dodává Alejandro.
