Eroze v severním Bangladéši každoročně vytlačuje tisíce lidí z říčních ostrovů. Mnoho rodin v severním Kurigramu se muselo opakovaně přesídlit. Úbytek půdy podél hlavních toků, která v posledních letech eroduje rekordním tempem, urychluje především tání pevninských ledovců a nepravidelné monzuny.
Posledních pár let čelí stovky rodin v bangladéšském okrese Kurigram propadu říčních břehů. Přicházejí tak nejen o své domovy, ale i o půdu, úrodu a hospodářská zvířata. Řeky Brahmaputra, Teesta a Dharla, zdroje života pro miliony lidí, se staly více nepředvídatelnými a erodují půdu rychleji.
Čary, písčité pohyblivé ostrovy roztroušené po severních pláních země, patří k nejzranitelnějším místům. „Řeka se každým dnem blíží. Narodili jsme se k utrpení. Náš boj je nekonečný. Ztratil jsem přehled o tom, kolikrát mi řeka vzala domov,“ svěřil se jeden z ostrovních obyvatel Nurun Nabi agentuře Reuters. „Voda přichází bez varování,“ smutnil sedmdesátiletý farmář Habibur Rahman. „V noci jdete spát a za úsvitu se břeh řeky pohne. Probudíte se bez domova. V našem životě není žádný klid.“
Na čaru Kheyar Alga se však asi třem stovkám rodin podařilo zůstat tři roky v řadě na stejném místě. Důvodem jsou velké pytle naplněné pískem, které zpevňují břehy řek proti erozi. Ty tam instalovaly tamní komunitní skupiny. Nevládní organizace také pomáhají stavět vyvýšené vesnice.
Vědci tvrdí, že to, co se děje v Kurigramu, je viditelný projev klimatických změn, jelikož se zrychluje tání himálajských ledovců, které napájejí řeky Brahmaputra a Tista. Také monzun se stal nevyzpytatelnějším – přichází dříve, trvá déle a dopadá v intenzivních, náhlých výbuších. „Rytmus ročních období se změnil,“ tvrdí specialistka na vodní zdroje a změnu klimatu Ainun Nishatová. „Když prší, prší příliš mnoho, a když přestane, často dochází k suchu. Tato nestabilita erozi a záplavy ještě zhoršuje.“
Bangladéš bývá často označovaný jako vzor v budování hrází, předpovídání povodní a funkční práci komunit. Podle Nishatové také přispívá méně než půl procentem globálních emisí uhlíku, přesto trpí jedněmi z nejzávažnějších důsledků změny klimatu.
Nishatová se upíná k probíhající konferenci COP30 v Brazílii. „Pokud COP30 něco znamená, musí zajistit skutečné financování ztrát a škod a pomoci zranitelným národům, jako je ten náš, chránit životy a půdu, než bude příliš pozdě,“ řekla vědkyně. „Lidé tady platí cenu za emise, které nikdy nevyprodukovali.“

