Armáda Ázerbájdžánu převzala od Arménie kelbadžarský okres, který je druhým z trojice regionů, k jejichž předání se Jerevan zavázal v dohodě o ukončení bojů v Náhorním Karabachu. Uvedla to agentura AFP s odvoláním na ázerbájdžánské ministerstvo obrany. Baku už převzalo okres Agdam a do 1. prosince mu má Arménie předat i lačinský okres. Ázerbájdžánský prezident Ilham Alijev slíbil, že do oblasti vrátí život.
Ázerbájdžánská armáda vstoupila do kelbadžarského okresu v noci na středu středoevropského času. Stalo se tak poté, co ženisté vyčistili horské silnice na trase vojsk od min.
K předání okresu mělo podle dohody původně dojít už 15. listopadu, Baku však termín prodloužilo o deset dní s odvoláním na humanitární důvody. Tři okresy, které má Jerevan Ázerbájdžánu předat, obklopují samotný Náhorní Karabach.
Spor o enklávu v jihozápadním Ázerbájdžánu s převážně arménským obyvatelstvem trvá desítky let. Ozbrojený konflikt začal v roce 1988 ještě za éry Sovětského svazu.
Náhorní Karabach se s podporou Arménie odtrhl od Ázerbájdžánu ve válce, která si vyžádala asi třicet tisíc mrtvých a statisíce uprchlíků. Po čtvrt století se Karabach a přilehlé území nacházely pod vojenskou kontrolou Arménie. Ázerbájdžán označoval toto území za okupované.
Zbývá poslední region
Arménie už odevzdala Ázerbájdžánu okres Agdam a do 1. prosince by měla postoupit ještě lačinský okres. Tyto ázerbájdžánské okresy tvořily za konfliktu v 90. letech okolo Náhorního Karabachu obranný val. Vyhlídka na návrat Ázerbájdžánců vyvolala exodus arménského obyvatelstva. Mnozí z nich při odchodu své domy zapálili.
Prezident Alijev se v televizním projevu zavázal bránit „národní dědictví“ v podobě mnoha náboženských památek v kelbadžarském okresu a kritizoval Armény, že při svém odchodu „zapalují lesy a domy, které nepostavili“.
„Obnovíme Kelbadžar, ať o tom nikdo nepochybuje. Život se tam vrátí,“ prohlásil Alijev s tím, že vydal příkaz k rekonstrukci nejen okresního města, ale i dalších míst zničených Armény při jejich odchodu.
Alijev řekl, že nenašel „jedinou stojící budovu“ při prohlídce měst, která během šestitýdenních bojů dobyla ázerbájdžánská vojska na jihu Karabachu, anebo je postoupila Arménie na základě dohody. „Všechno zničili,“ dodal.
Slova ázerbájdžánského prezidenta potvrdil i jeho ruský protějšek Vladimir Putin. „Pomůžeme obnovit infrastrukturu a vytvoříme podmínky pro normální život. Počítáme s výrazným podílem relevantních mezinárodních organizací,“ řekl.
Podle AFP arménští obyvatelé před odjezdem poráželi stromy, přeřezávali elektrické vedení, a dokonce nakládali na nákladní vůz části vodní elektrárny. V 90. letech museli ze stejné oblasti prchat opačným směrem Ázerbájdžánci. Nynější náladu v Baku agentura charakterizovala jako euforii.
Na klid zbraní dohlíží tisíce Rusů
Šestitýdenní boje o Náhorní Karabach vypukly 27. září a o život kvůli nim přišlo zřejmě několik tisíc lidí. Ázerbájdžánu se při nich podařilo vojensky získat další čtyři okresy.
Dohodu o ukončení bojů, uzavřenou v noci z 9. na 10. listopadu, zprostředkovalo Rusko. Jeho jednotky v počtu téměř dvou tisíc mužů mají dohlížet na klid zbraní. O svou roli se hlásí také Turecko jako ázerbájdžánský spojenec v konfliktu, zatímco západní země, včetně Spojených států a Francie, podle AFP „ztrácejí půdu pod nohama“.
Rožánek: Nejemotivnějším zážitkem bylo natáčení s rodinou, která přišla o syna
V pořadu Události, komentáře se o své zážitky z natáčení v Náhorním Karabachu podělil zahraniční zpravodaj České televize Karel Rožánek. Podle něho dělal štábu ČT problémy například kontakt s ruskými jednotkami, které s nimi povětšinou odmítaly mluvit.
„Neměli jsme akreditaci z Moskvy, tak nám zůstaly dveře zavřené,“ řekl Rožánek. Zároveň uvedl, že někteří z místních Arménů i po rozhodnutí o předání některých regionů Ázerbájdžánu odmítají karabašské území opustit.
„Tvrdí, že to je jejich země. Jsou tam kostely a kláštery staré tisíce let. Oni si řekli, že to zkrátka nemohou nechat Ázerbájdžáncům jen proto, že prohráli válku a uzavřela se nějaká dohoda,“ popisuje zpravodaj.
V několika oblastech, včetně Kelbadžaru, se přitom místní obyvatelé potýkají s nedostatkem zdrojů. „Lidem tam zima není, jsou to dřevorubci. Lidé v Kelbadžaru si dokáží obstarat dřevo. Nefunguje jim ale voda nebo elektřina, musí hledat zdroje někde jinde,“ uvedl Rožánek.
Lidé byli podle něho při natáčení otevření. „Nejemotivnějším zážitkem pro mě bylo natáčení s rodinou, která přišla o svého jediného syna, jenž padl ve Stěpanakertu. Potkali jsme také navrátilce z fronty. Ti byli šťastní, že po dvou měsících bojů mohou jít domů a navštívit svoje rodiny, mámy nebo děti,“ dodal zpravodaj.
