Důvěru parlamentu dostala nová albánská vláda premiéra Ediho Ramy, jehož Socialistická strana (PS) letos na jaře ve volbách získala absolutní většinu a může tak vládnout bez koaličního partnera. V kabinetu ženy obsadily 12 ze 17 křesel, čímž se Albánie dostala na přední místa světového žebříčku zastoupení žen ve vládních pozicích, napsala agentura AP.
Albánii povládnou ženy. Obsadily 12 ze 17 ministerstev
V parlamentu pro vládu hlasovalo 77 poslanců, 53 ji nepodpořilo. Rama v dubnových volbách obhájil už třetí, pro postkomunistickou Albánii rekordní, mandát předsedy vlády za sebou. Jeho strana získala v zákonodárném sboru 74 ze 140 křesel. Hlavní opoziční protivník, Demokratická strana (DS), má v Lidovém shromáždění 59 poslanců.
K prioritám nového kabinetu bude patřit dokončení rekonstrukce oblastí zasažených ničivým zemětřesením z předloňského listopadu, zvládnutí pandemie covidu-19 a jejích dopadů na ekonomiku a také boj proti korupci a obchodu s drogami. Rama chce z Albánie udělat do roku 2030 „naprostého vítěze v turistickém ruchu na Balkáně“. Slibuje také roční čtyřprocentní růst ekonomiky, zvyšování platů a snižování nezaměstnanosti.
Důležité resorty beze změny
Albánský anglickojazyčný list Albanian Daily News poznamenal, že překvapením nejsou jména v novém Ramově kabinetu, ale spíš jeho složení s takovou převahou žen.
Změny nenastaly mimo jiné v čele důležitých resortů – vnitra, obrany a zahraničí, které dál povedou Bledar Çuçi, Niko Peleshi a Olta Xhaçkaová. Ministerstvo hospodářství a financí má v rukou Anila Denajová, která tento resort řídila už v minulosti. Ministerstvo spravedlnosti poprvé převzala Etilda Gjonajová.
Sedmapadesátiletý malíř Rama vede Socialistickou stranu od roku 2005. Premiérem se poprvé stal v roce 2013, dříve byl jedenáct let primátorem Tirany.
Albánie, kde žije přibližně 2,8 milionu obyvatel, je od roku 2009 členem Severoatlantické aliance a usiluje o to, aby se stala členem Evropské unie. V roce 2014 získala postavení kandidátské země, ale od té doby kvůli únavě z rozšiřování evropské sedmadvacítky a také kvůli nedostatku svých reforem zaznamenala jen malý pokrok.