„Člověk následuje zemi, země následuje nebe, nebe následuje tao a tao následuje to, co je přirozené.“ Takto definoval základní směřování čínské společnosti již v 6. století před Kristem velký čínský filozof Lao-c´. Myšlenka o jednotě lidí s jejich zemí (vlastí, regionem, vesnicí, rodinou) prostupuje životem obyvatel Číny od minulosti po současnost a její konsekvence se odrážejí v každodenní realitě. Právě to umožňuje Číňanům vyrovnávat se s převratnými změnami, kterým jsou v dnešní době vystaveni. Zůstává však otázkou, nakolik dynamický vývoj země poznamená v budoucnu tradice a hodnoty, jež po tisíce let utvářely a formovaly lidské společenství Říše středu.
Politika jednoho dítěte
Za příklad určité destrukce původních čínských hodnot lze považovat vládou ještě donedávna podporovanou a prosazovanou „politiku jednoho dítěte“. Toto avanturistické sociální inženýrství mělo omezit prudký populační růst společnosti a zabránit tak prohlubující se nerovnováze v přístupu k řadě základních služeb.
Hned od počátku však byl systém zatížen řadou výjimek a korupcí, což celou věc znepřehledňovalo. Když se první dítě narodilo postižené, tak se nepočítalo. Dvojčata se počítala jako jeden porod. Když byli oba rodiče jedináčky, mohli mít dvě děti. Na vesnici, kde příliš nefunguje systém sociálního zabezpečení, se tradičně více investovalo do dětí. Proto bylo velmi těžké přesvědčit lidi, aby jejich počet v rodinách snížili. Navíc čínská společnost již tradičně preferuje chlapce, což ve svých důsledcích vytvořilo v zemi poměrně velkou nerovnováhu mezi mladými muži a ženami. A tak dnes miliony čínských mužů marně hledají životní partnerky.
To vše přimělo vedení země, aby potichu od politiky jednoho dítěte ustoupilo. Jenže ta už začala plodit své jedovaté ovoce. Mladí a dobře situovaní Číňané si zvykli na pohodlný způsob života, vydělávají dost peněz a tradici velké rodiny odmítají. Mnozí po vzoru západních zemí odmítají děti vůbec. A tak demografové bijí na poplach. Podle nich čínská společnost stárne a za patnáct let budou podle odhadů tvořit lidé nad 60 let až čtvrtinu populace, tedy 350 milionů lidí. Co to bude znamenat pro poměrně nerozvinutý sociální systém, není třeba příliš rozvádět.
Čínský socialismus? Jen podle jména
Čína je lidová jen podle názvu. Ve skutečnosti vládne v zemi tvrdý kapitalismus, který přenáší na bedra běžných občanů většinu rizik vyplývajících z dopadů tržní ekonomiky. Například zdravotní a sociální pojištění není v Číně samozřejmostí. Míra sociálních jistot se liší podle regionů a velké rozdíly jsou i mezi městy a vesnicemi.
Řada Číňanů pracuje u mezinárodních firem, které poskytují sociální standardy srovnatelné se západními zeměmi. Jinde je však základní zdravotní a sociální péče ponechána z velké části na rodině. Ve zdravotnictví dosahuje spoluúčast pacienta až padesáti procent. Číňané si proto navzájem pomáhají, rodiny a příbuzní se skládají na závažné operace, kvůli zdravotní péči se mnohdy neváhají zadlužit. Právě zde hraje soudržnost a pospolitost čínské rodiny zásadní roli.
Na druhou stranu Číňané dbají mnohem více než Evropané na prevenci. Masově využívají prostředků tradiční východní medicíny, například různé způsoby masáží, rozmanité druhy čajů, léčivých bylin a mastí. Čína je kolébkou velmi kvalitních čajů. Má hustou síť čajoven a za poměrně levný peníz můžete během konzumace ochutnat a vyzkoušet různé druhy čajů na mnoho tělesných neduhů.
Další z preventivních metod je samotný způsob stolování. Číňané, jak známo, jedí hůlkami. To má dvojí pozitivní efekt. Hůlkami jednak naberete menší sousto než příborem. Hůlkami také konzumujete jídlo déle než příborem. Tím se do mozku dostane dříve informace, že je tělo nasyceno. Zabráníte tak zbytečnému přejídání. O tom, že to funguje, svědčí i pohled na Číňany. Jen promile z nich má nadváhu nebo je obézních.
Velmi důležitou preventivní zdravotní aktivitou je pohyb. Každého návštěvníka Číny zarazí, když uvidí ve městech na různých místech cvičící lidi. Narazíte na ně v parcích, na chodnících, na různých hřištích, vestibulech sídel zahraničních firem nebo prostě tam, kde je zrovna volné místo. Firmy často začínají pracovní den společným cvičením. Jdete po ulici a vidíte například zaměstnance prodejny automobilů Volkswagen, jak na chodníku cvičí. Zhruba po deseti minutách k nim promluví šéf, popřeje hezký den a jde se na věc.
V parcích a na ulicích se hromadně tančí a cvičí v jakoukoli hodinu, někdy i pozdě v noci. Vše je do jisté míry spontánní, stačí se jen přidat. Velmi často vidíte především starší lidi zpívat na veřejnosti různé revoluční a národní písně. Svá sborová vystoupení velmi prožívají a na turisty to zpravidla působí dost nezvykle.
Číňané si také rádi chodí zacvičit různé sestavy bojového umění taiči a často vidíte člověka s holí či deštníkem místo meče předvádět různé pózy. To vše v souhrnu částečně vyvažuje nižší úroveň zdravotního zabezpečení v zemi. Od toho se také odvíjí současná konkurenceschopnost čínské pracovní síly. Závěr ať si učiní každý sám.
Jiný kraj, jiný mrav
Při cestování po Číně je dobré dávat si pozor na některé odlišnosti v chování a myšlení tamních lidí a respektovat je. Jen tak lze předejít možnému společenskému faux pas. Na co si Evropan v Číně jen těžko zvyká, je velmi rozšířené plivání lidí na veřejnosti. Takto si neulevují pouze příslušníci nižších vrstev, ale i akademicky vzdělaní lidé, ženy nevyjímaje.
Věc došla tak daleko, že tamní ministerstvo zabývající se turistickým ruchem vydalo pro čínské turisty mířící do západní Evropy upozornění, aby tento zvyk na veřejnosti praktikovalo co nejméně. Je totiž docela frustrující slyšet při chůzi, jak někdo ve vaší blízkosti začne hlasitě chrchlat a pak si uplivne těsně před vámi. Číňané to nepovažují za prohřešek proti společenskému chování, protože se tak zbavují zlé energie v podobě hlenu. Evropanům však tuto „očistu“ těžko vysvětlíte, a tak je třeba být ve střehu.
Pro Číňany je naopak vrcholným projevem nezdvořilosti a špatných mravů smrkání do kapesníku. A to nejen na veřejnosti, ale i v soukromí. Nám to přijde celkem normální, ale oni jsou na to dost alergičtí a dávají to najevo.
Další nedorozumění může vzniknout, pokud zatoužíte po masáži. Ty jsou v Číně velmi rozšířené a masérské salony jsou doslova na každém rohu. Jako běžné služby je nabízejí standardně i hotely a další ubytovací zařízení. Je však nutné mít na paměti, že masáže jsou v Číně rovněž nejrozšířenější zástěrkou pro erotické služby. Pokud vznikne komunikační bariéra, můžete být po celodenní výpravě za památkami při dohodnuté relaxaci (ne)příjemně překvapeni.
Pro gurmány bývá často vrcholným zážitkem pobytu v Číně možnost ochutnat něco z tamních netradičních specialit. Pokud na to máte žaludek a dost odvahy, můžete okusit různé brouky, larvy, pavouky, housenky, mořské hvězdice, hady a jinou podobnou havěť. V Číně je nabízejí na mnoho způsobů a také ve slané i sladké úpravě. Mezi místními lidmi je o toto menu velký zájem a najdou se i odvážlivci neasijského původu, kteří to risknou a vyzkouší. A když to na závěr zapijete místní pálenkou, ve které plavou další potvory, směle si můžete s Caesarem říci: Veni, vidi, vici (Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem).
