25. května 1961 vystoupil v americkém Kongresu tehdejší prezident John F. Kennedy. Prezident, frustrovaný nedávnou neúspěšnou operací v Zátoce sviní na Kubě, se ve svém projevu pokoušel probudit v Američanech pošramocené sebevědomí, hrdost na svou vlast a víru v lepší budoucnost nejsilnější země světa. Mimo jiné v něm řekl: „Ještě před koncem tohoto desetiletí musíme dokázat, aby člověk přistál na Měsíci a v pořádku se vrátil na Zemi.“ Těmito slovy tehdy prezident Kennedy odstartoval závod, v němž měly Spojené státy americké porazit Sovětský svaz a stanout tak na Měsíci jako první. A právě podle tohoto pohledného a ambiciózního amerického politika, historicky prvního katolíka v Oválné pracovně Bílého domu, byla nazvána chlouba „americké vesmírné odysey“ – Kennedyho vesmírné centrum na Floridě (Kennedy Space Center).
Nejsem žádný odborník na kosmické technologie a neznám do detailu historii dobývání vesmíru, přesto jsem se neubránil rozechvění, když jsem vystoupil z autobusu NASA a stanul před bránou s nápisem „Entrance“. Skutečně jsem byl na místě, o kterém jsem mockrát četl a mnohokrát jsem ho viděl na televizní obrazovce či ve filmu. V návštěvnickém centru vás vybaví vším potřebným od mapy celého areálu přes podrobné popisy jednotlivých expozic až po jídelní lístky místních restaurací. A protože je Kennedyho vesmírné centrum také součástí tamní přírodní rezervace, budete zdvořile upozorněni na přítomnost aligátorů na pozemcích centra a na případné důsledky, které ze setkání s aligátorem pro vás mohou vyplynout. Na tuto skutečnost ostatně upozorňují dosti výmluvné značky rozmístěné v komplexu vesmírného centra.
Většina turistů (mě nevyjímaje) okamžitě zamíří do tzv. zahrady raket (Rocket Garden). Zde jsou vystaveny různé typy raket včetně obrovské nosné rakety řady Saturn, která vynášela na oběžnou dráhu astronauty projektu Apollo. A právě tento program byl završen úspěšným vystoupením prvního člověka na Měsíc v červenci roku 1969. Raketa Saturn 5 je 110 metrů vysoká (pro srovnání: Petřínská rozhledna měří 70 metrů), má průměr 10 metrů a s palivem vážila na 3 000 tun. K vidění jsou i různé přistávací moduly pro jednoho či více astronautů. Také si můžete osobně vyzkoušet, jaké asi „pohodlí“ ve stísněných podmínkách modulu zažívali první astronauti v 60. letech 20. století.
K velkým zážitkům rovněž patří návštěva 3D kina, tzv. IMAX Theaters. Variabilní program se zde mění každý den. Já měl možnost vidět film o Hubbleově teleskopu a bylo to skutečně velmi působivé. Životním zážitkem je však návštěva tzv. Lunch Status Center, kde si můžete na vlastní kůži vyzkoušet simulovaný start raketoplánu. Vše probíhá ve velmi reálných podmínkách. Návštěvníci dokonce absolvují i jakousi předletovou přípravu. Poté se vytvoří maximálně sedmičlenné „posádky“ a každá z nich vejde do své „kosmické kabiny“. Připoutáte se a čekáte. Na velké obrazovce před sebou vidíte raketoplán na startovní rampě a začne odpočítávání času do startu. Křeslo se s vámi otočí o 90 stupňů, takže vlastně ležíte s nohama nad hlavou. Vše se začne třást, slyšíte sílící hluk i pokyny z řídícího centra. Vidíte zažehnuté motory a cítíte na těle narůstající přetížení. Pak vás něco vymrští a vy „letíte“. Celý start trvá asi pět minut. Poté se vše uklidní, křeslo se vrátí do původní polohy, strop nad vámi se otevře a vy nad sebou a kolem sebe vidíte hvězdy a planetky. Vaše kabina neslyšně klouže prostorem vstříc vesmírným tajemstvím. Je to skutečně neopakovatelný pocit harmonie a klidu, který vás obklopuje.
První člověk stanul na Měsíci 21. července 1969 (k přistání modulu došlo 20. července). Byl to astronaut Neil Armstrong. Celý svět se na to díval v přímém přenosu. A Neil Armstrong tehdy, po několika krocích na Měsíci, prohlásil: „Je to malý krok pro člověka, ale obrovský skok pro lidstvo.“ Tato slova prezident John F. Kennedy nikdy neslyšel. V té době byl již šest let po smrti. Ale právě Kennedyho prorocká slova z 25. května 1961 došla toho dne, 21. července 1969, svého naplnění. I na to jsem si vzpomněl, když jsem opouštěl Kennedyho vesmírné centrum. Díky, Johne.
