Asijský tygr jménem Hongkong

• Vladimír Klimsa

24. 11. 201424. 11. 2014|Zdroj: ČT24

Panorama Hongkongu mluví samo za sebe

Zdroj: ČT24/Vladimír Klimsa

„Zvláštní správní oblast Čínské lidové republiky Hongkong“, tak je v čínské terminologii oficiálně označováno několik ostrovů a poloostrov na území pevninské Číny, které se v roce 1997 staly nedílnou součástí ČLR. Rozlohou nepatrné území (1 103 km2) však svou ekonomickou vahou a celkovým významem převyšuje mnohem větší státy a v řadě směrů udává tón světové hospodářské a finanční politice. Sídlí zde například druhá největší asijská burza a své zastoupení mají v Hongkongu ty nejvýznamnější světové banky a mezinárodní korporace. Hongkong nikdy nespí. Jeho dynamický puls pocítíte jak v pravé poledne, tak třeba o půlnoci. Světový kapitál zkrátka stále hledá ty nejvýhodnější podmínky pro svou alokaci.

Nemovitosti za miliardy

Problémem Hongkongu číslo jedna je fatální nedostatek místa. Žije zde téměř 7,5 milionu lidí a ti se prostě musejí někam vejít. Situaci komplikuje kopcovitý terén, takže některé z výškových budov stojí v docela příkrém svahu, což musí být ze stavebního hlediska velmi náročné. Mrakodrapy jsou tak natěsnané, že když procházíte užšími ulicemi a podíváte se vzhůru, vidíte jen úzký proužek nebe. Nedostatek místa žene zdejší budovy do výšky a doslova astronomické jsou i ceny nemovitostí.

Jednou z nejprestižnějších adres pro bydlení je oblast Victoria Peak, kde se ve výšce 552 metrů nachází i nejvyšší bod ostrova Hongkong. Je zde nádherný výhled na celý ostrov včetně přístavu a pevninské části Kowloon. Tady se ceny nemovitostí pohybují v řádu miliard. Když nahlédnete do realitní rubriky místních novin, doslova strnete. Právě v okolí Victora Peak byla v aukci prodána nemovitost v přepočtu za více jak 860 000 Kč za m2. Větší starší byt se zde dá sehnat za zhruba 640 000 Kč za m2. Jedna rodinná usedlost může mít v Hongkongu cenu jako sídliště v některém českém krajském městě. Na druhou stranu jsou v Hongkongu tisíce lidí, kteří bydlí doslova na několika metrech čtverečních. I to patří ke zdejšímu koloritu.

Jiný kraj, jiný mrav

Co každého návštěvníka Hongkongu ohromí na první pohled, je neskutečná masa lidí všude kolem. Lidé korzují bez přestání ulicemi města v jakoukoli denní či noční hodinu. Hongkong patří mezi země s nejvyšší hustotou zalidnění na světě a podle toho to tu vypadá. Zároveň zde připadá na hlavu nejvíce mobilů na světě. Skoro každý ho má v ruce a s někým něco probírá. V metru nebo v autobuse je hlavní náplní cestujících psaní zpráv, hraní her, poslech hudby nebo dokonce sledování televize. Zažijete zde skutečný kulturní šok.

I když je hongkongské prostředí vysoce stresové, přesto oceníte vysoký společenský morální kredit. Nikdo tu na nikoho neřve, nikdo se s nikým nehádá, v případě potřeby vám každý rád pomůže. V městské hromadné dopravě neexistuje, aby jel někdo načerno nebo se zabýval tím, jak obejít nějakou platbu či nařízení. V Hongkongu jsou velmi rozšířené dvoupatrové tramvaje a autobusy. Když do nich nastoupíte, uložíte si zavazadla do vyhrazených polic ve spodním patře a dál už se jen kocháte zážitky z jízdy. Svá zavazadla můžete po celou dobu sledovat na obrazovce, dění uvnitř je totiž sledováno bezpečnostní kamerou. Pro Čecha je to docela nezvyklá zkouška důvěry v tamní systém MHD. Obavy ale rozhodně nejsou namístě.

Zvláštní kapitolou Hongkongu je klimatizace. Ve městě, kde teploty dosahují běžně 35 °C a vlhkost vzduchu se pohybuje kolem 95 % (Hongkong leží v tropickém pásu), je klimatizace nezbytností. Setkáte se s ní ve všech uzavřených prostorách, v autobusech, taxi, obchodech, restauracích, hotelech, zkrátka všude. Denně několikrát řešíte přechod z rozpálené ulice do vnitřních prostor, kde se teplota pohybuje okolo 20 °C. Několikrát denně propotíte oděv, aby vám vzápětí doslova přimrzl na tělo. Nenachladit se v takovém prostředí je opravdu umění. Názorně si tuto skutečnost uvědomíte při procházce ulicemi. Z otevřených dveří různých obchodních domů či restaurací k vám náhle zavane mráz, takže instinktivně uskočíte v obavě o své zdraví. A den pak končíte v hotelové posteli zabaleni až po uši do přikrývek.

Hongkongský Chodník slávy

Hongkong kromě své ekonomické síly proslul i v jiném oboru. Stal se významným producentem akčních filmů využívajících fenoménu asijských bojových umění. V jeho ateliérech vznikají ročně desítky filmů, které sázejí na mistrovsky ztvárněné bojové scény, vynikající kaskadérská čísla a strhující tempo. Dějově poměrně jednoduché filmy pronikly do celého světa a mnohé proslavily i herce tohoto žánru. V Hongkongu se na vás usmívá téměř z každého plakátu Jackie Chan, jehož věhlas dolétl až do Hollywoodu. V současné době je to snad nejznámější a nejpopulárnější obyvatel Hongkongu.

Existuje však člověk, před kterým bledne i sláva Jackie Chana. Jmenuje se Bruce Lee a již krátce po své smrti (zemřel v roce 1973 ve dvaatřiceti letech) se stal doslova legendou. Právě on je považován za nejvlivnější osobnost bojových umění. Stál u kolébky filmového žánru, který se vítězně rozšířil do celého světa. Jeho socha v bojové póze stojí na nábřeží v Kowloonu na tzv. Avenue of Stars. Je to určitá obdoba hollywoodského Chodníku slávy s tím rozdílem, že hvězdy na chodníku jsou věnovány takřka výhradně místním umělcům. Avenue of Stars přesto přitahuje zájem turistů z celého světa uvolněnou atmosférou a řadou různých kulturních produkcí pod širým nebem. A to není z pohledu návštěvníka zase tak málo.  

(pokračování)