Komunisté poslali Josefa Sedláka na konci padesátých let do vězení kvůli jeho víře, ke které byl od dětství vychováván. Pronásledovali celou skupinu jihlavské křesťanské mládeže, v akci K byl odsouzen i Josefův bratr. Byla to podle něj opět víra, která ho přes životní útrapy přenesla a byla pro něj vodítkem ke spokojenému životu i v dobách totality.
Ve vězení jsem se naučil tvrdě pracovat, a to mi v životě pomohlo, říká Josef Sedlák
- Seriál Paměťová stopa představuje osudy desítek lidí, kteří trpěli v totalitních režimech 20. století. Jde o lokální příběhy s nadregionálním přesahem. Dokumenty vznikají ve spolupráci s brněnskou pobočkou VHÚ Praha a AMERFO o. p. s.
Josef Sedlák se narodil do nábožensky založené rodiny jako poslední ze čtyř dětí. Rodiče byli členy Katolického spolku a Orla. „My jsme hlavně chodili do cvičení. Tam jsem potkal pana Roda, který nám dělal cvičitele. Pak přišli komunisté a zlikvidovali Orla a všechny spolky a znáte, jak to bylo dál. Rod byl popravený v tom monstrprocesu (v únoru 1950) Rod, Tuček, Veselý,“ vypráví pamětník.
Křesťanská mládež se ale scházela i po roce 1948, a to se totalitnímu režimu nelíbilo. „Měli jsme tenkrát takovou dobrou partu. Nebyly knihy, tak jsme rozepisovali knihy s čistě náboženským obsahem, a to komunistům velice vadilo. Scházeli jsme se v Husově ulici, u tří děvčátek jsme říkali,“ popisuje.
Josef Sedlák (uprostřed) s rodiči a sourozenci
Domovní prohlídka, soud a vězení
Skupinu mladých lidí v říjnu roku 1957 zatkli a několik dnů vyslýchali. Přijeli si i pro Josefova bratra, který studoval v Brně architekturu, ale chtěl se stát knězem. Soud byl až za půl roku, v březnu 1958. „Odsoudili nás za podvracení republiky, udělali nám domovní prohlídku. Měl jsem tam čtyři fotky madony, nějaké knížky, politického nic. Bylo mi jen líto rodičů, pro maminku to nebylo jednoduché, když estébáci dělali tu prohlídku,“ popisuje a ukazuje vyšetřovací svazek, který o něm StB vedla.
„Tady vidíte protokol o domovní prohlídce, co mi všechno zabavili, dneska je mi to k smíchu,“ ukazuje dokumenty.
Josef dostal jako mladistvý osmiměsíční trest. „Kamarádi dostali dva a půl roku, děvčata rok a půl. Brácha byl souzený v jiném procesu s premonstráty. Seděl v Opavě,“ říká.
Paměťová stopa: Josef Sedlák (zdroj: ČT24)
Ve vazbě i výkonu trestu byl Josef Sedlák v jihlavské věznici. Na cele bylo víc než třicet vězňů, které každé ráno odváželi pracovat. Josefa ale vězení nezlomilo, naopak posílilo. „Mně to ohromně pomohlo do života. Já jsem se tam naučil tvrdě pracovat. Vozili nás každý den na stavbu do Pelhřimova, tam se pracovalo krompáčem a lopatou. Když jsem se vrátil, nemusel jsem se ničeho doprošovat, šel jsem do Pozemních staveb pracovat fyzicky,“ vzpomíná.
Manželka s dětmi
Záleží na tom, na jaký zdroj se člověk napojí
Pak ho děkan z kostela svatého Jakuba požádal, aby šel dělat kostelníka. Pět let pracoval v kostele a potkal tam i svoji ženu, se kterou se v roce 1963 oženil. Mají spolu pět dětí a dnes už dvacet vnoučat. „Pracoval jsem soboty, neděle a moje žena to tolerovala a aktivně se zúčastňovala,“ poznamenává.
Nakonec se Josef vrátil ke stavebnictví, vystudoval večerní průmyslovku a pracoval jako mistr až do důchodu. „Záleží na tom, na jaký zdroj se člověk napojí, my jsme se napojili na zdroj víry, naděje a lásky, a to bylo pro nás vodítko. Musím říct, že jsme prožili krásný a spokojený život. I když tam bylo hodně těžkostí a bolestí, ale to patří k životu, ale ta víra nás vždycky přenesla. Musím říct, že za to jsem Pánu Bohu vděčný,“ uzavírá Josef Sedlák.