Plzeňská soudkyně Eva Sofia Vodičková chtěla v době koronavirové pandemie podplatit jinou ženu, aby za ni podstoupila PCR test. Vinu i uložený peněžitý trest ve výši 200 tisíc korun pravomocně potvrdila odvolací instance. Zákon o soudech a soudcích stanoví, že po pravomocném odsouzení soudce za úmyslný trestný čin funkce tohoto soudce zaniká.
Soudkyně chtěla uplatit jinou ženu, aby za ni šla na PCR test. Odvolací soud jí potvrdil pokutu
Vodičková chtěla podle verdiktu získat potvrzení o prodělání covidu, které by jí zajistilo cestovatelské, sociální a jiné výhody, aniž by se proti nemoci musela nechat očkovat. Přijala nabídku spoluobžalované Lucie Enzmannové, že test podstoupí plzeňská taxikářka Monika Ulrichová, která v té době covid prodělala.
Soudkyně si nechala od své praktické lékařky vystavit žádanku na provedení PCR testu a předala Ulrichové přes Enzmannovou svou kartičku pojištěnce. Ulrichová pak v době, kdy správně měla být v izolaci, podstoupila v Plzni test jménem Vodičkové. Vyšel ale negativně, takže k předání slíbených tří tisíc korun nakonec nedošlo.
Soudkyně Vodičková vedla od listopadu 2021 jako pověřená místopředsedkyně úsek insolvenčního soudnictví Krajského soudu v Plzni. Po zahájení jejího trestního stíhání ji loni ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) dočasně zprostil výkonu soudcovské funkce.
Za podplácení jí hrozil až dvouletý trest. Vinu odmítala, v odvolání argumentovala tím, že certifikát o prodělání covidu nepotřebovala, protože pandemický stav ji nijak neomezoval. Dokládala to četnými zájezdy do zahraničí, které v dané době absolvovala. Namítala také, že i kdyby se skutek stal, nebylo by možné jej kvalifikovat jako podplácení, které zákon vztahuje k obstarání věcí veřejného zájmu.
Ulrichová plánovala zmlácení otce dítěte
Enzmannové soud uložil roční podmínku s dvouletou zkušební dobou. Její sestřenici Ulrichovou pak potrestal nejpřísnější, tedy tříletou podmínkou s pětiletou zkušební dobou a dohledem probačního úředníka. Uznal ji totiž vinnou také z přípravy těžkého ublížení na zdraví.
Ulrichová se podle verdiktu domluvila se svou družkou, že pošlou plzeňského recidivistu Jana Hanka na biologického otce družčina dítěte, a to kvůli sporu o nezletilého syna. Ulrichová podle obžaloby slíbila Hankovi třicet tisíc korun, když muže vážně zraní tak, aby o svého syna nemohl pečovat. Hanko se za mužem nechal Ulrichovou odvézt, o plánu mu řekl, zbil ho jen naoko a pak ho donutil zaplatit mu za to sedm tisíc korun.
Ulrichová a její partnerka byly obžalované také z šíření nakažlivé nemoci. Obžaloba je vinila z toho, že v době, kdy měly kvůli nakažení covidem pobývat v izolaci, chodily nakupovat. Ulrichová navíc vozila své zákazníky, druhá žena zase cestovala vlakem a s rouškou staženou pod nosem jezdila metrem. Odvolací soud ale dospěl k závěru, že tyto skutky nebyly trestným činem.
