Plzeňská soudkyně Eva Sofia Vodičková chtěla v době koronavirové pandemie podplatit jinou ženu, aby za ni podstoupila PCR test. Vinu i uložený peněžitý trest ve výši 200 tisíc korun pravomocně potvrdila odvolací instance. Zákon o soudech a soudcích stanoví, že po pravomocném odsouzení soudce za úmyslný trestný čin funkce tohoto soudce zaniká.
Vodičková chtěla podle verdiktu získat potvrzení o prodělání covidu, které by jí zajistilo cestovatelské, sociální a jiné výhody, aniž by se proti nemoci musela nechat očkovat. Přijala nabídku spoluobžalované Lucie Enzmannové, že test podstoupí plzeňská taxikářka Monika Ulrichová, která v té době covid prodělala.
Soudkyně si nechala od své praktické lékařky vystavit žádanku na provedení PCR testu a předala Ulrichové přes Enzmannovou svou kartičku pojištěnce. Ulrichová pak v době, kdy správně měla být v izolaci, podstoupila v Plzni test jménem Vodičkové. Vyšel ale negativně, takže k předání slíbených tří tisíc korun nakonec nedošlo.
Soudkyně Vodičková vedla od listopadu 2021 jako pověřená místopředsedkyně úsek insolvenčního soudnictví Krajského soudu v Plzni. Po zahájení jejího trestního stíhání ji loni ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) dočasně zprostil výkonu soudcovské funkce.
Za podplácení jí hrozil až dvouletý trest. Vinu odmítala, v odvolání argumentovala tím, že certifikát o prodělání covidu nepotřebovala, protože pandemický stav ji nijak neomezoval. Dokládala to četnými zájezdy do zahraničí, které v dané době absolvovala. Namítala také, že i kdyby se skutek stal, nebylo by možné jej kvalifikovat jako podplácení, které zákon vztahuje k obstarání věcí veřejného zájmu.
Ulrichová plánovala zmlácení otce dítěte
Enzmannové soud uložil roční podmínku s dvouletou zkušební dobou. Její sestřenici Ulrichovou pak potrestal nejpřísnější, tedy tříletou podmínkou s pětiletou zkušební dobou a dohledem probačního úředníka. Uznal ji totiž vinnou také z přípravy těžkého ublížení na zdraví.
Ulrichová se podle verdiktu domluvila se svou družkou, že pošlou plzeňského recidivistu Jana Hanka na biologického otce družčina dítěte, a to kvůli sporu o nezletilého syna. Ulrichová podle obžaloby slíbila Hankovi třicet tisíc korun, když muže vážně zraní tak, aby o svého syna nemohl pečovat. Hanko se za mužem nechal Ulrichovou odvézt, o plánu mu řekl, zbil ho jen naoko a pak ho donutil zaplatit mu za to sedm tisíc korun.
Ulrichová a její partnerka byly obžalované také z šíření nakažlivé nemoci. Obžaloba je vinila z toho, že v době, kdy měly kvůli nakažení covidem pobývat v izolaci, chodily nakupovat. Ulrichová navíc vozila své zákazníky, druhá žena zase cestovala vlakem a s rouškou staženou pod nosem jezdila metrem. Odvolací soud ale dospěl k závěru, že tyto skutky nebyly trestným činem.
