Brzy ráno 4. dubna 1970 se v dole Paskov v ostravsko-karvinském revíru stalo jedno z nejhorších důlních neštěstí v Československu po druhé světové válce. Po výbuchu zemřelo pod zemí 26 horníků. Přežil jen jediný muž ze skupiny. Ostatním už báňští záchranáři ani přes rychlý zásah nedokázali pomoci. Přesné příčiny nejsou ani po půlstoletí známé. Jisté je jen to, že tehdy explodoval metan a uhelný prach.
Před půlstoletím zahynulo v dole Paskov 26 horníků. Přesná příčina neštěstí dodnes není známá
Kolem páté hodiny ráno se téměř půl kilometru pod zemí připravovala směna 27 horníků vyfárat po noční směně nahoru. Místem, kde byli shromáždění, otřásl výbuch.
Z epicentra se shodou náhod zachránil jediný horník. „V okamžiku výbuchu seděl spolu s dalšími pracovníky. Tlakovou vlnou byl odhozen a levou část obličeje měl ožehnutou tepelnou vlnou. S poraněným kolenem prolezl přes první větrní dveře (nevýbuchuvzdorné dveře sloužící k regulaci nebo izolaci větrních proudů – pozn. red.) a zde byl pak nalezen,“ uvedl měsíc po neštěstí časopis Záchranář, který si všiml také toho, že výbuch škodil jen lokálně. Jeho rozšíření do dalších prostor v podzemí totiž zabránilo důsledné dodržování bezpečnostních opatření v teprve pět let fungujícím dole.
Záchranné práce začaly velmi rychle
K báňským záchranářům se dostala informace o explozi prakticky okamžitě. Zprávu podal revírník z druhého patra, který právě v té době chtěl podávat hlášení dispečerovi o průběhu směny a byl povalen tlakovou vlnou. Vedení dolu na mimořádnou událost, o jejímž rozsahu ale ještě nemělo ani tušení, navíc upozornil prach a kouř, který se vyvalil z větrací šachty. Záchranné práce se tak tehdy v Paskově mohly rozeběhnout bez prodlení.
Naprostá většina z tří set sedmdesáti horníků, kteří byli v okamžiku výbuchu v podzemí v jiné části dolu, se dostala bezprostředně po explozi do bezpečí. Na pomoc těm zbylým se rychle shromáždili záchranáři, už kolem půl sedmé jich bylo na místě na sto třicet. Brzy se ale ukázalo, že pomáhat už nebude komu, všechny oběti totiž zemřely prakticky okamžitě.
Už po pár hodinách od výbuchu bylo jasné, že se bude jednat o jedno z nejtragičtějších poválečných důlních neštěstí v Československu. Během dopoledne záchranáři začali vyprošťovat oběti, smutný úkol dokončili během odpoledne a pak už jen odstraňovali následky nehody. Čtyři dny po neštěstí, ve středu 8. dubna, se pak v ostravském Divadle Jiřího Myrona konal pohřeb mrtvých horníků. „Ostrava se rozloučila s padlými na poli práce,“ uvedlo svůj obsáhlý článek Rudé právo.
Explodoval metan a uhelný prach
Přesné příčiny neštěstí v paskovském podzemí jsou i po půlstoletí neznámé, jistý je pouze fakt, že tehdy explodoval metan a uhelný prach. Vyšetřovatelé jen vyloučili, že by příčinou bylo náhlé vyvalení uhlí a důlního plynu do šachty, ničivý výbuch podle nich nemohlo způsobit ani odpálení náloží, které by iniciovaly nahromaděný plyn a prach. „Horníci nalezení v porubu byli v polohách nasvědčujících, že právě nabíjeli náložky do vývrtů,“ stojí ve zprávě.
Ve své době bylo neštěstí v Paskově třetí nehorší událostí svého druhu v poválečném Československu. Více horníků zahynulo v předchozím čtvrtstoletí jen v červenci 1961, kdy požár na dole Dukla v Havířově-Suché připravil o život 108 lidí, a v květnu 1960, kdy se oxidem uhelnatým po výbuchu metanu v dole Hlubina v Ostravě-Vítkovicích otrávilo 54 horníků.
Dnes patří neštěstí z dubna 1970 na osmé místo na smutném žebříčku katastrof v českých dolech po roce 1945.