Ivo Levý byl v roce 1939 jako dvanáctiletý kvůli svému původu vyloučen ze školy. O čtyři roky později jako jediný z rodiny putoval do transportu. Dodnes mu není jasné, jak je možné, že jeho o dva roky starší bratr mohl ve škole a doma zůstat, dokonce odmaturovat. O tom, že byl v koncentračním táboře, dlouhá léta nikomu neřekl.
Pracovní knížku z lágru zahodil. O tom, co za války Ivo Levý prožil, nevěděly ani jeho děti
- Seriál Paměťová stopa představuje osudy desítek lidí, kteří trpěli v totalitních režimech 20. století. Jde o lokální příběhy s nadregionálním přesahem. Dokumenty vznikají ve spolupráci s brněnskou pobočkou VHÚ Praha a AMERFO o. p. s.
Ivo Levý se narodil před čtyřiadevadesáti lety ve Valašském Meziříčí jako druhý syn v rodině lékaře. Protože byl otec Žid, norimberské zákony mu v roce 1939 zakázaly vykonávat praxi. Ivo se tehdy dozvěděl, že je takzvaným míšencem prvního stupně. „Zajímavé je, že bratr, který je o dva roky starší, mohl studia dokončit a maturoval a mě vyloučili. Šel jsem se tedy učit do skláren malířem skla,“ říká.
U této profese zůstal, ale jen do chvíle, kdy dostal jako jediný z celé rodiny rozkaz nastoupit do transportu. Tatínka Němci později několik měsíců věznili, kvůli nemoci ho ale propustili. „Jeli jsme, a nevěděli kam jedeme. Dostali jsme se až do Vrchotových Janovic. Tam byl připravený barák, takový nový, ze dřeva, obehnaný plotem. Hlídali to SS. A tam jsme byli určeni na práci. Oni asi nevěděli co s námi dělat, byli jsme v civilu, chodili jsme ven se koupat,“ vzpomíná Ivo Levý.
Uprchlíky z tábora stříleli
To ale podle něj trvalo zhruba dva měsíce a pak se v lágru objevili vězni z koncentračního tábora Flossenbürg, ke kterému patřily i Vrchotovy Janovice. „Vzpomínám si, že se tam některým podařilo utéct, jenomže je chytli. Byl jsem zrovna svědkem toho, jak tam stál ten chycený, měl na sobě namalovaný takový terč a zrovna ho zastřelili,“ popisuje Levý.
„Byl tam jeden esesák a ten začal ještě do té mrtvoly kopat. Ten esesák byl původem Slovák. Do té doby se s námi bavil, stěžoval si, jak jeho rodinu na Slovensku pronásledují partyzáni a tak. No, nedivím se, když měli v rodině esesáka,“ pokračuje ve vzpomínání.
Paměťová stopa: Ivo Levý (zdroj: ČT24)
Asi po měsíci, když už kapacita tábora nestačila, Ivo Levý byl spolu s dalšími ubytován ve stáji velkého statku přímo v Janovicích. Znovu se stěhoval koncem roku do speciálního tábora v Bystřici u Benešova. „Tam už byl ten režim podstatně přísnější. Tam se nesmělo chodit ven. Každý den jsme měli nástupy. Počítalo se, jestli jsme všichni. Ti lagerälteste (vězňové zodpovědní za dozor nad ostatními – pozn. red.) museli hlásit kolik a kdo je nemocný. Tam se utíkat nedalo,“ říká. Levý a další obyvatelé tábora chodili kopat zákopy a protitanková opatření.
Němci pořádali v lágru kabarety
V lágru prý bylo hodně známých osobností. Mezi nimi například zpěvák Jára Pospíšil a další herci a umělci. „Němci je využívali k tomu, že se tam každou sobotu pořádal takový kabaret v jídelně. Když Pospíšil potřeboval na vystoupení noty, tak ho klidně pustili do Prahy,“ podotýká.
V nedalekých Vrchotových Janovicích zatím řádil tyfus, zákaz styku měli i členové SS. Nemoc se do Bystřice i přes bídné hygienické podmínky nerozšířila. „Na práci nás vozili traktorem, když jsme jeli kolem, tak jsem viděl, že kolem tábora bylo plno truhel nachystaných pro ty mrtvoly,“ vybavuje si Levý. Za „koncentrák“ ale prý lágr nepovažoval. Bylo mu šestnáct a říkal si, že je nasazený v pracovním táboře. „Já to nepochopím, že brácha nebyl nikde. Ale nestěžuju si, člověk získal nějaké zkušenosti,“ uzavírá.
Ivo Levý po válce odmaturoval, vystudoval elektrotechnickou fakultu v Brně a tam už zůstal. O své životní zkoušce nikdy nevyprávěl, pracovní knížku z koncentračního tábora zahodil. Aby dokázal, čím prošel, musel sehnat mimo jiné tři už ověřené spoluvězně. Svým příběhem překvapil vnoučata i děti.