Kdo by měl rozhodnout o budoucnosti sochy rudoarmějce na pardubickém náměstí Míru? Tak zní otázka, která zmítá pardubickou koalicí. Objevují se hlasy, že by se měl sovětský voják přemístit jinam, ale část zastupitelů o tom vůbec nechce rozhodovat a navrhují referendum. Další si naopak myslí, že by bylo lepší, aby rozhodli přímo politici.
Měl tu stát Stalin, ale před jeho demytizací se sochu nepodařilo postavit, a tak místo něj „dohlíží“ na pardubické náměstí Míru rudoarmějec – konkrétně sovětský voják po boku s pionýry a ženou, která mu podává věnec jako symbol úcty československého národa Sovětům.
V Pardubicích se ale opakovaně ozývají hlasy, podle nichž by na náměstí Míru taková socha být neměla. Přestěhovat by se mohla například na pomník rudoarmějců na hřbitově. Ne každý je však pro takovou změnu. „Kdybych měl teď hlasovat, tak nedokážu říct, jak bych hlasoval. Byť k tomu můžeme mít svoje, má ta socha své historické konsekvence. Je to socha padlým druhé světové války,“ upozornil náměstek pardubického primátora Jan Hrabal (ANO).
Vedení města začalo zjišťovat, zda by vůbec bylo technicky a administrativně možné sochu přesunout, ale také se rozpoutala debata nejenom o tom, kdo by o případném stěhování měl rozhodnout. Část zastupitelů je pro to, aby rozhodli všichni pardubičtí občané.
„Ta otázka se objevuje už několik volebních období stále dokola. Myslím, že referendum by v tomto případě mohlo být vhodným nástrojem,“ řekl primátor Jan Nadrchal (ANO).
Jiní však smýšlejí opačně. „Jsme volení zastupitelé. Podle toho se musíme podle svého nejlepšího vědomí a svědomí rozhodnout,“ podotkl koaliční zastupitel František Brendl (ČSR). S takovým postojem souzní i ředitel Východočeského muzea Tomáš Libánek. „Socha se sem dostala z politického rozhodnutí. Pokud by měla být přemístěna, tak by to mělo být zase na základě politického rozhodnutí,“ míní.
Kdyby na stěhování sochy opravdu došlo, zřejmě ji nebudou příliš postrádat experti na dějiny umění. Podle kunsthistorika Jana Ivanegy nemá z uměleckého hlediska „valné hodnoty, dokonce se autor dopustil řemeslných chyb“.
