Památníků Rudé armády jsou po celé Moravě stovky, najít se dají téměř v každé obci. Míst, kde jsou vojáci skutečně pohřbení, je ale mnohem méně. Většinu těl totiž odborníci exhumovali a převezli je na brněnský Ústřední hřbitov, kde jich odpočívá přes tři tisíce. Zatímco většina památníků už prošla rekonstrukcí, stále zůstávají takové, kterým důstojnost chybí.
U stopaře, U kamen, nebo u Rusa – socha Rudoarmějce na brněnském Moravském náměstí má sice několik přezdívek, pomníku ale chybí po rekonstrukci jakýkoliv nápis. Zřejmě jediná vada na kráse památníku, který se jinak blýská novotou. „Je to takový dluh našim osvoboditelům, kteří zde položili životy,“ myslí si historik z Moravského zemského muzea Vlastimil Schildberger.
Nejkontroverznější a díky tomu asi nejznámější pomník je ale o kousek dál – v brněnské části Královo Pole. Monument u hromadného hrobu 326 sovětských vojáků před osmi lety poničil tehdejší královopolský místostarosta. Jablkem sváru se tehdy stal srp a kladivo, které se na památníku objevily – jedni tvrdili, že šlo o oficiální symboly Rudé armády, druzí kontrovali, že jsou to jen symboly totalitního režimu. Nyní pomník patří podle historiků k těm nejdůstojnějším, i když si místo hromadného hrobu si mnozí mohou splést s obyčejným trávníkem.
Zeleň místo kladení věnců chtělo zavést město Brno v roce 2006, kdy byl ve sportovním areálu na Kraví hoře vysazen strom. A každý rok měl rukou vedení města přibýt další, aby památku padlých v budoucnu připomínala Alej vítězství. Lípa z roku 2006 tu ale nakonec zůstala jediná.
Němci v zapomnění
Nový kabát dostal k výročí konce války pomník ve Slavkově u Brna. Šestnáct sovětských vojáku tam padlo 26. dubna při osvobozování města. „U nás na dvoře měli kuchyň, skupina vojáků si tam vařila,“ dodnes na osvoboditele vzpomíná Vlasta Frištenská.
Jenže zatímco o většině padlých Sovětů historici a – díky pomníkům i veřejnost – ví, v zemi stále zůstávají ostatky stovek Maďarů a tisíců Němců. Hlavně jejich hroby historici stále hledají a nacházejí. Třeba loni odryli u Těšan hrob pětice dezertérů. „Měli spoutané ruce a měli u sebe všechny osobní věci. Jediné, co u sebe neměli, byly vojenské opasky, protože na nich byl státní znak, a žádná vyznamenání. Tady vidíme třeba kapesní hodinky, které se zastavily v sedm hodin,“ probírá se nálezy historik Schildberger.
Právě v zahradě slavkovského zámku je kromě zmíněného hrobu sovětských vojáků s největší pravděpodobností i hromadný hrob Němců. Zatím zapomenutý.
