S příchodem chladného počasí přichází také inverze, pro města v okolí severočeských průmyslových a těžebních zón tak začíná kvůli polétavému prachu problematické období. V lomu Vršany teď zkouší prach krotit pomocí mlžné stěny, která do okolí rozprašuje kapičky vody a ty s sebou k zemi stáhou i prachové části. Ten samý lom v těchto dnech obsadili ekologičtí aktivisté.
Na vývoji vršanské mlžné stěny se podíleli pracovníci Výzkumného ústavu pro hnědé uhlí. „Má dva režimy. Jeden manuální natvrdo chrlí vodní mlhu, nebo automatický provoz, který je spojen s meteorologickou stanicí a reguluje se podle toho, jestli fouká, prší, a podobně,“ přiblížil technický ředitel Se.ven Energy Petr Procházka.
Na principu rozprašování vody fungují třeba i sněžná děla využívaná pro zasněžování sjezdovek. Toto zařízení je ale podle horníků unikátní v celosvětovém měřítku. Když totiž použili ze zahraničí dovezená děla, nároky provozu v Lomu Vršany nevydržela.
Proto je místní mlžná stěna postavena úplně nově. Může využít vodu z potoka, rybníka i z dolu, a protože ji chrlí pod nízkým tlakem, má poměrně malou spotřebu. Umístěna je na okraj skládky uhlí, která je neustále v provozu. Obytné domy jsou přitom nadohled.
Polétavý prach neboli pevné částice (PM10) jsou částice menší než deset mikrogramů schopné volného pohybu v atmosféře. Deset mikrogramů odpovídá setině milimetru – průměr lidského vlasu je pěti až sedminásobný.
- Pro PM10 platí denní limit 50 mikrogramů na metr krychlový. Překračování limitu je tolerováno maximálně 35 dní v roce. Například na Ostravsku bývá překračován sto i více dní.
- Pro PM2,5 nejsou v Česku stanoveny hodinové nebo denní koncentrace, pouze průměrná roční povolená hodnota – 25 mikrogramů na metr krychlový. Podle Světové zdravotnické organizace je bezpečná hodnota do 10 mikrogramů.
- Největšími zdroji atmosférického aerosolu jsou především vysokopecní spalovací procesy, cementárny, vápenky, lomy, těžba či doprava.
