Po týdnu od podání odmítl Ústavní soud stížnost dědičky majetku Karla des Fours Walderode Johanny Kammerlanderové z Rakouska. A to pro předčasnost, protože řízení v restituční kauze soudy ještě pravomocně neskončily, přestože se táhne už 29 let.
„Podstata odmítnutí je v tom, že rozhodnutí Nejvyššího soudu nebylo konečným rozhodnutím ve věci. Ústavní soud vstupuje do rozhodování obecných soudů až ve chvíli, kdy celé řízení skončí, a stížnost směřuje proti konečnému rozhodnutí. V tomto případě ale poběží řízení dál a Ústavní soud musí vyčkat až konečného rozhodnutí obecných soudů,“ okomentovala ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková rozhodnutí.
Vdova po šlechtici se domáhá rodového majetku v hodnotě kolem tří miliard korun včetně zámku Hrubý Rohozec a parcel na Turnovsku. Walderode o něj přišel po válce jako Němec podle Benešových dekretů. Majetek, o který se Kammerlanderová hlásí, vlastní například Lesy České republiky, Národní památkový ústav nebo Turnov na Semilsku.
Před dvěma lety uspěla Kammerlanderová u Krajského soudu v Hradci Králové. Nejvyšší soud ale rozsudek letos v dubnu zrušil a vrátil případ k novému projednání Okresnímu soudu v Semilech, který ještě nové kolo řízení nezahájil.
Spory o občanství i údajnou kolaboraci
S verdiktem královéhradeckého krajského soudu nesouhlasily ani dotčené instituce a organizace. Vyjádřil se proti němu i prezident Miloš Zeman, který jej označil za prolomení Benešových dekretů. Takový precedent je nebezpečím pro český stát v dalších soudních sporech, prohlásil v televizi Barrandov Zeman, který také řekl, že šlechticové německého původu kolaborovali s nacisty.
Walderodeho možná spolupráce s Němci se přitom, vedle sporu o jeho občanství, řeší prakticky od té doby, co na začátku 90. let přišel se svým požadavkem na restituci rodového majetku.
Walderode přišel o pozemky i sídla jako občan německé národnosti bezprostředně po skončení války. V roce 1947 ale úřady Walderodemu československé občanství vrátily. Zabraný majetek už ale nestihl získat nazpět, po komunistickém puči v únoru 1948 emigroval a o občanství znovu přišel. V roce 1992 ministerstvo vnitra Walderodemu československé občanství opět vrátilo a Walderode zažádal o vydání bývalého majetku svého rodu.
Vzápětí se objevila svědectví, že během války spolupracoval s nacisty. Podle slov soudce Jaroslava Kneře z října 2015 se ale nic takového neprokázalo. „Z provedených důkazů nelze dovodit, že by se za války jakkoliv provinil vůči československému státu. Tím byla základní restituční podmínka splněna,“ uvedl jablonecký soudce v roce 2015.
Za Walderodeho života se žádný jeho restituční nárok nepotvrdil. V roce 1993 sice dostal od Lesního závodu v Harrachově téměř devadesát hektarů lesa u Turnova, o tři roky později ale ministerstvo zemědělství rozhodnutí zrušilo.
Kromě Hrubého Rohozce a dalšího majetku na Turnovsku rod požadoval i navrácení pozemků a nemovitostí na Jablonecku a Liberecku. Původně žádal i o renesanční zámek a velkostatek Dřínov na Kroměřížsku s lesy a polnostmi a majetek ve Vrchoslavicích na Prostějovsku (dědictví Karla des Fours Walderode po strýci), později se však nároku vzdal.
