Podle výkonného ředitele Asociace textilního, oděvního a kožedělného průmyslu (ATOK) Jiřího Česala by se zákazníci měli zamyslet nad tím, jestli dají přednost levnému, nekvalitnímu zboží, nebo investují do menšího množství nadčasového oblečení. Kdyby se podle něj chovali ekologicky, ubylo by problémů s tím, kam s použitým textilem. Každý Čech ročně vyhodí až dvanáct kilogramů textilu, znovu se použije nebo recykluje jen patnáct procent z něj.
Pro oděvní řetězce s takzvanou rychlou módou – fast fashion – je důležitá nízká cena a množství prodaného zboží. Kvalita a výdrž už tolik ne. Zákazníci nakupují hodně a pokud možno levně. „Zákazník se chová instinktivně a tržně, kupuje hezké a levné věci, aniž by se příliš díval na kvalitu i na to, kde je produkt vyroben,“ řekl výkonný ředitel ATOK Česal.
Velké množství oděvů nakoupí zákazníci na asijských e-shopech, jako jsou Shein, Temu a další platformy. „Samozřejmě by bylo možné zatížit i toto zboží cly, a to včetně jednotlivých balíků, které se sem dostávají bez daně. A začíná to být velkým problémem nejen v oblasti textilu, ale i elektroniky,“ poznamenal Česal. Když se situace řešit nebude, bude podle něj problém narůstat. „Pokud Spojené státy nastaví vysoká cla, tak se zboží, které se nedostane tam, odkloní a první na řadě je Evropská unie,“ dodal.
Kdyby bylo spotřebitelské chování zákazníků zodpovědnější, problém by se podle Česala mohl postupně řešit sám, protože spotřeba levného oděvního zboží by postupně klesala.
Módní návrhářka Helena Bedrnová se domnívá, že rozhodování o tom, jaké oblečení si zákazník koupí, je nejen věcí finančních možností, ale i priorit. Jsou podle ní lidé, kteří dávají přednost výhradně kvalitě, a pak ti, kteří by to také dělali, ale nemají na to zdroje.
„Každý člověk disponuje nějakou částkou, kterou může věnovat na svoje oblékání a na svůj šatník. A pak také rozhoduje to, do čeho chceme investovat. Jsou ženy i muži, kteří rádi investují do svého oblečení a vnímají, že oblečení je součástí jejich image, což je pro jejich život důležité. A pak jsou samozřejmě lidé, které to vůbec nezajímá,“ poznamenala.
Špatná synchronizace opatření
Od začátku letošního roku mají obce povinnost zajistit svoz a třídění textilu. Situace je ale komplikovaná. Samosprávy na to nemají peníze. Svozové firmy podle Roberta Šimka, který je generálním ředitelem společnosti Retex a zároveň předsedou platformy Asociace textilního, oděvního a kožedělného průmyslu pro cirkulární ekonomiku, peníze od obcí zatím nedostávají. Dosud žily především z toho, že ty nejkvalitnější oděvy prodávaly jako secondhandové hlavně do Afriky.
„Evropská unie ale tento byznys do Afriky postupně omezuje, textil je pro ni surovina, a ne odpad. Afrika už textil chce méně než dřív a výrobci zatím nemusejí do systému platit za svoje výrobky. A nebudou muset ani příští rok, takže v tomto systému zatím peníze chybí. Neuchopili jsme to zatím dobře, ale problémy mají v Evropě všichni,“ poznamenal Šimek.
„Tady je základní problém synchronizace jednotlivých opatření. Pokud se týká obcí, ty mají od prvního ledna letošního roku povinnost třídit textilní a oděvní odpad, ale nevyšla ještě směrnice o odpadech, v rámci které jsou i pravidla rozšířené odpovědnosti výrobce, jež by toto měla řešit,“ potvrdil Česal.
Rozšířená zodpovědnost výrobce
Zatím tento systém, kdy výrobce ponese odpovědnost za výrobek po celý jeho životní cyklus, nefunguje, ale Šimek předpokládá, že je to otázka nejbližších let. „Nastane to zcela jistě,“ řekl.
Podle Šimka jsou postupně zaváděné povinnosti vyplývající z Green Dealu možná přísnější, než by musely být, ale s ohledem na to, jak textilní průmysl zaplavuje planetu obrovským množstvím odpadu, je potřeba stále bobtnající problém řešit. „Nejsme v tom sami. Každý k tomu přistupuje trochu jinak, ale řeší to například i Japonsko, Austrálie či USA,“ poznamenal.
Přístup českých firem je podle něj trojí. Některé už se snaží mít nulový odpad, recyklovat a vyrábět vlákno, další hledají svého recyklátora a poslední to zatím neberou vážně – pro ně pak může být pozdě. Na druhou stranu Šimek vidí velkou příležitost pro vznik firem, které budou textil recyklovat a z vlákna vyrábět i finální produkt. „Jsou na to i dotace, ale je potřeba velký vstupní kapitál – vyšší desítky či nižší stovky milionů korun, pokud to má být moderní technologie,“ řekl Šimek.
Přibližně před rokem publikovala Evropská komise dva dokumenty týkající se textilního průmyslu – Strategii EU pro textilní výrobky a návrh Nařízení EU pro ekodesign. Komise chce, aby textilní výrobky disponovaly do roku 2030 dlouhou životností, byly recyklovatelné a bez nebezpečných látek. Předpokládá se, že spotřebitelé se budou chovat ekologicky a rychlá móda už nebude v kurzu. Výrobci mají brát ohled kromě ekologie také na sociální práva. Asociace textilního, oděvního a kožedělného průmyslu pořádala k problematice seminář, který byl součástí 65. ročníku veletrhu Styl a Kabo v Brně.
