Pod Hlávkovým mostem na pražské Štvanici žije kosmopolitní společnost. Ze spacáků zní kromě češtiny také polština, angličtina i španělština. Mexický absolvent FAMU Carlos Casasola se rozhodl, že o bezdomovcích ze zahraničí, kteří se usadili pod pražským mostem, natočí dokument. Spolu s ním natáčel i Martin Mikule pro 168 hodin.
Sešli se pod mostem. O mezinárodní skupince bezdomovců vzniká dokument
7 minut
168 hodin: Pod pražským mostem
S mostním pilířem namísto příslovečné střechy nad hlavou se může člověk ocitnout lecjak. Jsou i lidé, kteří se stanou bezdomovci v docela cizí zemi, jejíž jazyk ani neumí – tak jako tři ze čtyř mužů, kteří teď žijí v Praze.
Mexický dokumentarista Carlos Casasola a producent Martin Mendoza se o nich rozhodli točit, když zjistili, že ve skupině bezdomovců pod pražským mostem je i jejich krajan – Carlos, který si říká El Tigre Rojo čili Červený tygr – původně umělec a také šaman.
„Jednou jsem jel tramvají čtrnáctkou a telefonoval jsem. Přišel ke mně El Tigre a říká: Ty jsi Mexičan? Tak jsme se dali do řeči,“ popsal Martin Mendoza první shledání. Sám osmapadesátiletý bezdomovec z Mexika tvrdí, že ho na dlažbu dovedl alkohol. „Stal jsem se bezdomovcem proto, že mám moc rád rum. Když piju rum, tak před nikým nemám respekt. Pak je lepší zůstat sám,“ řekl. Do Česka podle svých slov přijel před dvaceti lety.
„Řekli mi: 'Už ne'“
Pod mostem s ním žijí další lidé, každý docela odjinud. „Když jsem ho přišel navštívit, zjistil jsem, že žije s Polákem a Indem. Bylo to neuvěřitelné. Byla to mezinárodní komunita, která žila pod mostem,“ podotkl režisér Casasola.
Do skupiny patří i Čech René. Na ulici skončil, když přišel o práci. „Neměl jsem na nájem. Tak říkám, dobře, na měsíc dva se ubytuju pod most,“ vylíčil. Ind Ali připojil poněkud jiný příběh. Tvrdí, že původně pracoval v IT, seznámil se s Češkou, vzal si ji a žili na Vinohradech. Manželství však nevydrželo.
„Když jsem se jednoho dne vrátil domů, viděl jsem všechno své oblečení na zemi. Žena mi vyměnila i zámek u dveří,“ uvedl. Přišel i o práci. „Onemocněl jsem, dva dny jsem tedy nepřišel do práce. Když jsem tam po dvou dnech přišel, tak mi řekli: Už ne,“ dodal Ind, který pod most přivedl i El Tigra, jenž původně nocoval v parcích.
Ke svému osudu přistupují bezdomovci značně pragmaticky. „O všechno jsem přišel. Cítím se jako stroj. Je zima, a mně to nevadí. Mám hlad, a mně to nevadí,“ poznamenal dvaačtyřicetiletý Ali. O šest let starší Polák Tomasz by však přece jenom nechtěl zůstat pod mostem natrvalo. Vůči tomuto „ubytování“ má několik výhrad. „Je tady otevřené okno, sprcha nefunguje,“ poukázal.
Ali, který se do Česka přistěhoval z Indie, měl prý kdysi kvalifikovanou, dobře placenou práci a slušnou životní úroveň.
Bez společného jazyka
Mezinárodní skupinka bezdomovců nemá jednotný dorozumívací jazyk. Někdo mluví česky, někdo polsky někdo anglicky, někdo španělsky – přesto si navzájem rozumějí. „Někdy rozmím, někdy ne. Pak řeknou jedno slovo a mně dojde, co se mi snaží říct,“ poznamenal indický člen skupiny.
Dokumentaristé sledují osudy skupiny bezdomovců od loňského léta. Za tu dobu se již několikrát změnila. Až během natáčení do ní přibyl René, naopak El Tigre na chvíli přestal být bezdomovcem, kdy mu známý nabídl místo na přespání za Prahou.
René a Tomasz si nyní našli práci. Zato Ali v polovině ledna uklouzl a zlomil si nohu. Dostal se sice do nemocnice, ale poté se vrátil. Se sádrou na noze se nevyškrábe ani nahoru na ulici. René však věří, že díky tomu, že má práci, si brzy sežene i byt. Slíbil Alimu, že ho v tom případě vezme s sebou. „Nemůžu jít někam bydlet a jeho tady nechat,“ podotkl.
Filmaři plánují dokument dokončit do tří měsíců a chtějí ho poslat na festivaly. Věří, že by jím mohli pomoci i protagonistům. „Stali se mými přáteli. Nechtěl jsem se v tom moc angažovat, ale teď jsem i já jejich součástí,“ podotkl režisér Casasola.
