Když před rokem ukončila Česká televize vysílání reklamy, jejíž výnos naplňoval Fond kinematografie, a já v tisku četl, že od příště budou tento grant naplňovat komerční televize, hned jsem věděl, jak to dopadne – žádné peníze na výrobu filmů nebudou. Toto mé podezření se v těchto dnech naplnilo. Na webu jsem se dočetl, že grantová komise ministerstva kultury přidělila režisérům Janu Hřebejkovi a Vladimíru Morávkovi a režisérce Alici Nellis na výrobu jejich filmů – JEDNU KORUNU. Stalo se, co jsem tušil - Fond kinematografie se ocitl bez peněz.
Spolehlivá televize veřejné služby přestala na přání parlamentu vysílat reklamu a 150 000 000 Kč jejího výnosu žalostně chybí. Do Fondu kinematografie tak neposílá nikdo nic. V minulých letech rozděloval fond okolo 200 milionů. Teď má k dispozici 10 milionů. A to je smrtící pokles!
Dopadlo to přesně, jak jsem předpokládal. Zase. Bohužel.
Proč je tak snadné v této zemi cokoliv předvídat? Proč jediný, kdo nedohlédne důsledky svých činů, je vláda a parlament, tedy ti, kteří jsou placeni právě za to, aby předvídat uměli, ba dokonce měli nějakou vizi?!
Samozřejmě, řešení je prosté. Stačí návrat, třeba jen na omezenou dobu, reklamy na obrazovku ČT a peníze do fondu kinematografie zase poplynou. Ovšem nic takového se u nás nestane! Nemůže! Není to totiž systémové!!!
Povšimněte si, prosím, že tento stát, už od dob vlády komunistů, neslouží lidem, ale systému. Už komunisté se oháněli systémem. Socialistickým. Že nebyl tu toaletní papír, tu cibule, tu mandarinky, nebylo důležité. Důležité bylo, že v zemi vládl socialistický systém.
Pádem totality jsme si mysleli, že jsme se jednou pro vždy zbavili toho přehlížení lidí a glorifikace systému. A ejhle – je to tady zase! Vždyť co nám vrchní správce NAŠICH peněz, pan Kalousek, dnes a denně vzkazuje, když ruší ty či ony úlevy a zvedá či zavádí nové daně? Dělá to nerad, ale musí. Musí zrušit poslední nesystémová místa, aby to bylo SYSTÉMOVÉ, aby SYSTÉM dovedl k dokonalosti. Jako by ho platil SYSTÉM, a ne my, daňoví poplatníci!
Jít jen tak k lékaři? Neexistuje! To je nesystémové. Zajděte tam a zaplaťte. To je systémové! Onemocníte a požadujete náhradu mzdy, na kterou si platíte? Neexistuje! To je nesystémové. Systémové je marodit první tři dny zadarmo. Pomalu a jistě vysvítá, že SYSTÉMOVÉ je vše, co je placené.
V tom případě musím konstatovat, že jsem proti systému!
V životě totiž nejde o systém, ale o lidi. A každý člověk je jiný, každý potřebuje svou vlastní variaci systému. Ba i každé podnikání je jiné a potřebuje jiný typ podpory. A jsme zpět u české kinematografie! Komerční televize ji sotva podpoří a jestli, tak si setsakramentsky ohlídají, jaké tituly se budou točit. Umělecké? To sotva.
Systém by měl lidem pomáhat, a ne je drtit.
Ovšem problémem každého systému je, že součástí jeho genomu je zhoubné bujení. Nakonec se každý systém začne starat hlavně sám o sebe a o to, aby byl systémový. Úplně zapomene, že byl vytvořen jen a jen proto, aby SLOUŽIL lidem, PRO lidi. Proto je třeba bedlivě kontrolovat, zda ten který systém ještě slouží účelu, pro který byl stvořen, nebo už se propadá sám do sebe a slouží jen sobě a své dokonalosti. Je-li tomu tak, je ho potřeba nekompromisně vyměnit. Protože systém je jen nástroj. Když se začne nástroj zabývat sám sebou, je to jasný znak toho, že zapomněl na svou službu člověku. V takovém případě je potřeba ho okamžitě vyměnit, jinak napáchá nekonečné škody - začne lidi stresovat, úkolovat, děsit a nakonec drtit.
V takovém případě mají lidé právo takový systém ignorovat, sabotovat, demontovat, zrušit.
Není to případ právě našeho systému? Opravdu nám ještě slouží, opravdu nám ještě pomáhá? Nebo už nás jen stresuje, úkoluje, drtí a ožebračuje?!
