Impeachmentový proces s americkým prezidentem Donaldem Trumpem začne v úterý. Sněmovna reprezentantů už Senátu předala ústavní žalobu, ve které ho viní ze zneužití úřadu a obstrukcí vůči Kongresu. Trump měl podle kongresmanů naléhat na ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, aby Kyjev výměnou za vojenskou pomoc vyšetřoval Trumpova možného volebního soka Joea Bidena a jeho syna. K tomu, aby stočlenný Senát uznal prezidenta vinným, je potřeba dvoutřetinová většina. O impeachmentu v pořadu Týden v justici mluvila moderátorka Zuzana Petrů s právníkem Maximem Tomoszkem.
Právník Tomoszek: Impeachment je hledání pravdy. V Česku jsou podmínky pro žalobu na prezidenta příliš přísné
Jak bude v dalších dnech proces vypadat, co teď bude následovat?
Probíhá to jako standardní soudní proces. Začalo se tím, že se vzali pod přísahu účastníci „poroty“, v tomto případě senátoři. Dál bude probíhat dokazování. Významně závisí na tom, co přesně senátoři budou chtít vědět nebo slyšet, protože není předepsáno přesně, jaké důkazy se musejí provádět. Budou v prvé řadě vycházet z toho, co jim už Sněmovna reprezentantů poslala spolu s články impeachmentu, ale samozřejmě tam jsou návrhy dalších důkazů, výslechy lidí.
Média i samotní politici mluví o tom, že impeachment nebude mít dopad, protože Trumpa podpoří všichni republikáni, kteří mají v Senátu většinu. Je přesto důležité, aby proces proběhl třeba už kvůli důkazům, které by mohly zaznít?
Určitě je důležité to, že existuje možnost nějakým formalizovaným postupem hledat pravdu. A pravda, i když třeba nebude reflektována v rozhodnutí Senátu, může mít další vliv pro následné politické procesy. Jestli budou třeba senátoři znovu zvoleni, jestli bude pan prezident Trump znovu zvolen. V tomhle směru to určitě má smysl. Rozhodnutí Sněmovny reprezentantů je nutné chápat v jistém smyslu jen jako předběžné. Sice už nějaké vyšetřování probíhalo, ale prošetření věci může tady být daleko podrobnější.
Je odborníkem na srovnávací právo na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Dlouhodobě vyučuje a publikuje v oblasti ústavního práva. Napsal mimo jiné článek „Impeachment in the U. S. Constitution and practice – implications for the Czech Constitution“ (Impeachment v ústavě Spojených států a jeho praxe – Implikace pro českou ústavu).
Maxim Tomoszek
Je možné, že by byl Donald Trump v případě obvinění ze zneužití pravomoci souzený nebo stíhaný i mimo impeachment? Nebo třeba až nebude prezidentem?
Je docela zajímavé, že ve Spojených státech už vzhledem k předchozím zkušenostem mají zakotvenou určitou doktrínu, v jakém rozsahu požívají prezidenti imunity. Je to opačně než v České republice. Prezident má absolutní imunitu před civilními žalobami souvisejícími s jeho výkonem funkce, ale nicméně netýká se to věcí, kterých se dopustil před zahájením funkce.
Impeachment
A nemá trestní imunitu, to znamená, že trestní řízení by i proti prezidentovi bylo možné provést. Impeachment není trestním řízením v pravém slova smyslu, ale je to politický proces nastavený ústavou, kde není nutné spáchat trestný čin. Ale samozřejmě to trestný čin být může, označený jako „high crimes“, ale taky to může být „misdemeanors“, což je vlastně jakékoliv jiné závažné porušení ústavy.
U nás impeachment tak, jak je nastaven ve Spojených státech, neznáme. Tam rozhoduje Senát, který vystupuje jako porota. Ale přitom se asi nedá spoléhat na to, že důkazy posoudí optikou právních předpisů. K čemu pak tedy takový proces je, když ho stejně rozhodují politici?
Myslím si, že je tam velký rozdíl mezi tím, čemu se říká „law in books“ a „law in action“, čili psaným právem a realitou. Všichni členové Senátu skládali přísahu, že budou rozhodovat nestranně, že budou posuzovat skutečnosti objektivně. Ale samozřejmě reálně všichni víme, že jejich pohled bude ovlivněný politickou příslušností.
Pokud svěříme takovéto rozhodování politickému orgánu, tak se tomu ale nelze vyhnout. Vidíme to i v České republice, kde také o podání ústavní žaloby rozhoduje parlament a do značné míry se v mnoha případech může jednat o politické rozhodnutí, jestli stíhat, nebo nestíhat.
Když to srovnáme s českým právním řádem, tedy případnou ústavní žalobou, o té sice rozhoduje Ústavní soud a konečné rozhodnutí je tedy právní, ale na druhou stranu je daleko složitější, aby žaloba k Ústavnímu soudu vůbec doputovala. Musí ji podpořit tři pětiny Senátu i Poslanecké sněmovny. To jsou daleko přísnější podmínky, než mají nastavené Spojené státy.
Ano, ve Spojených státech je kvalifikovaná většina vlastně až pro finální rozhodnutí, které dělá Senát. Je potřeba dvou třetin hlasů senátorů pro to, aby byl prezident zbaven funkce. V případě České republiky je kvalifikovaná většina třípětinová a je potřeba už pro podání toho návrhu.
Myslím, že je to koncepčně špatně. Když podávám návrh, tak to ještě není žádné finální rozhodnutí, tudíž by potřebná většina měla být nižší. Stačila by například prostá většina, nebo dokonce by to mohla být nějaká kvalifikovaná menšina, třeba 40 procent poslanců, senátorů, na tom vlastně nezáleží. V principu jde o to, aby se případ dostal tam, kde se o něm opravdu bude rozhodovat, kde se potom dá provést důkazní řízení, kde se dá opravdu reálně zjistit, o co jde. Pokud příliš vysokým požadavkem znemožníme vůbec zahájení procesu, tak ani nemáme šanci pravdu zjistit.
Týden v justici: Rozhovor s právníkem Maximem Tomoszkem (zdroj: ČT24)