„Vojenský význam zaměření Číny na bezpilotní systémy je alarmující. Tato země disponuje značnými technologickými kapacitami, zdánlivě neomezenými zdroji a jasně se snaží využít všechny dostupné informace o vývoji bezpilotních systémů na Západě. Čína může snadno (…) předběhnout výdaje USA na bezpilotní systémy, rychle překlenout technologickou propast a stát se na tomto poli úctyhodným globálním soupeřem,“ říká zpráva ministerstva obrany Spojených států.
Dále, výše, rychleji
V posledních měsících se sešlo několik událostí souvisejících s bojem ve vzdušném prostoru. V americkém Kongresu se jako každý rok přetřásala zpráva o růstu čínské vojenské moci včetně vývoje bezpilotních prostředků. Čína odhalila svůj první neviditelný dron, jednostranně rozšířila „identifikační zónu protivzdušné obrany“ nad Východočínským mořem a na podepření svých nároků v tamních vodách v září do blízkosti Okinawy poslala bezpilotní letoun, který následně eskortovaly japonské stihačky F-15. K harašení bezpilotními zbraněmi přispěl i první test hypersonického letounu WU-14. Čína se tak po USA stala teprve druhou zemí na světě, které se takový test povedl.
I když zákony aerodynamiky a fyziky obecně platí pro každého stejně, je míra podoby některých čínských dronů s jejich americkými protějšky přinejmenším „zarážející“… Příkladem za všechny je čínský stroj "Pterodaktyl", který je až na ocasní část zrcadlovým obrazem amerického MQ-1 Predator. I v kategorii tzv. „neviditelných dronů“ je zde značná podobnost, ke které by možná čínští hackeři měli, co říci. Čína je dnes ve vývoji bezpilotních prostředků zhruba o generaci za Američany, ale i tak již disponuje druhou největší flotilou dronů na světě, které jsou výsledkem „jednoho z nejrozsáhlejších a organizačně nejvíce komplexních programů vývoje bezpilotních prostředků na světě“ – viz tato studie.
Od hlídače po ničitele letadlových lodí
K čemu drony Říši středu budou? Samozřejmě jsou zde i mírová využití. Od geologického průzkumu a pomoci při katastrofách v podobě záchranných a pátracích operací, po sledování dopravní situace a nehod. Vhod přijde i užití pro přenos dat a signálu, i když tady už je možná i vojenská aplikace. Pomoc dronů ocení čínská policie i jinak, ať již v případě hledání opiových políček v těžko dostupných venkovských oblastech či při ochraně kritické infrastruktury. Proč ale čekat, než se na vaši přehradu či elektrárnu někdo vypraví? Proč si za všemi teroristy a separatisty nedojít až k nim domů? Zvlášť, když rozpočet na státní bezpečnost má čínský režim vyšší než ten armádní a peníze na vývoj dronů se v něm najdou o to snáze…
Lov nepohodlných osob však již definitivně tíhne k bezpečnostně-vojenskému užití dronů. Zde je k dispozici celá paleta možností. Zejména se jedná o využití dronů pro sledovací, špionážní a průzkumné účely včetně ochrany hranic. Do budoucna přichází v úvahu i elektronický boj a provádění přesných úderů za použití smrtící síly či identifikace cílů pro útok a pomoc s jeho následným navedením. Že nejde o žádné velké sci-fi, dokazuje případ z roku 2012, kdy Čína zvažovala vypátrání a likvidaci drogového bosse zodpovědného za smrt 11 Číňanů v povodí řeky Mekong pomocí dronu. K narušení cizí suverenity sice nakonec nedošlo, ale o palčivé absenci mezinárodních norem pro provoz dronů to mnohé vypovídá.
Čína však není žádný troškař. Naopak se jedná o nastupující globální velmoc, takže jeden zločinec v džungli je pro její drony malým soustem. Létající roboty jí mají proto sloužit i pro potvrzení velmocenského statusu tváří v tvář USA a Japonsku. Mimochodem, to je také jeden z důvodů, proč se nyní Číňani snaží postavit letadlovou loď. Drony nejsou jen vhodným mocenským atributem, ale i nástrojem pro vojenskou expanzi a projekci síly na moři. Přeci jen, vyrobit dron dá méně práce než postavit letadlovou loď. Co Čína nemůže mít, nehodlá dopřát ani svým soupeřům. Ve své extrémní formě mají proto drony sloužit jako zbraň určená pro nasazení „v nejvyšší úrovni konfliktu“, tj. v případné konvenční válce s USA. Základní myšlenkou je zde koordinovaný útok vln dronních rojů na bojové skupiny letadlových lodí. Takové protilodní určení je pro čínské vedení možná hlavním hnacím motorem pro vývoj co nejvyspělejší dronní flotily. V sázce totiž není nic menšího než dominance v západním Tichomoří a kontrola jeho zdrojů.
V neposlední řadě se zde hraje i o nadvládu v oblasti ekonomické. Výroba a prodej bezpilotních prostředků je rychle rostoucí byznys a čínské drony jsou možná o něco horší, ale také jsou mnohonásobně levnější, než jejich americké a izraelské protějšky. Několik států v Africe, Střední Asii a na Blízkém východě po nich proto může pošilhávat, zvláště co se týče kategorie malých a středních strojů. Bez zajímavosti není ani skutečnost, že tak může časem činit i Rusko, kterému se, na rozdíl od jiných zbraňových systémů, v oblasti bezpilotních prostředků příliš nedaří.
Čínské drony zatím sice napodobují americké, jak podobou, tak určením, a kupříkladu bezpilotní vzdušné souboje proto nejsou na pořadu dne. Avšak Čína se snaží, seč může, aby předehnala soupeře po všech stránkách včetně výcviku a logistiky. Do roku 2015 chce mít proto podél svého pobřeží k dispozici tucet dronních základen. Mimochodem, víte, že Čína již zkušebně využívá drony pro zásilkovou službu a dělá tak to, o čem Amazon v USA zatím jen sní? Ale o tom někdy příště…
