Americký politolog a publicista Fareed Zakaria se v příspěvku Ať žijí elity – Radostný pohled na pochmurnou náladu (Respekt, č. 6/2019, str. 11) snaží uklidnit čtenáře, že je na světě vlastně vše v pořádku. V komentáři pro ČT24 mu oponuje publicista Radovan Dluhy-Smith:
Dluhy-Smith: S „liberálním“ řádem k dokonalému světu? Nevyřešil rasismus ani krizi životního prostředí
Stagnují příjmy, roste nerovnost a dochází k degradaci životního prostředí – politolog Zakaria však zpochybňuje, že je takový popis skutečně pravdivý. Takzvaně liberální svět má podle něj problémy, ale pozitiva převládají.
Globální „liberální“ systém prý obecně umožnil pokrok v otázkách rasové diskriminace, postavení žen či sexuální orientace. Na Západě se snížil rozdíl v příjmech mezi muži a ženami. V mnoha zemích jsou homosexuálům umožněny sňatky. Obyvatelé z velké části světa se stali masovými konzumenty a mají přístup k moderním technologiím.
Kvalita ovzduší se zlepšila? Kdeže
Nicméně se ukazuje, že ve své podstatě je tento systém dlouhodobě neudržitelný. Jeho závislost na fosilním průmyslu je příčinou globální degradace životního prostředí a zdá se i nezvratných klimatických změn. Globální „liberální“ systém je také dlouhodobě nedemokratický, protože je mimo jiné založen na neustálé koncentraci bohatství a soustředění moci v rukou malého procenta lidí ve světě. Nedávná studie z univerzity v Princetonu například odhalila, že ve Spojených státech má většinová občanská společnost – ve srovnání s elitami a velkými zájmovými skupinami – minimální vliv na veřejnou politiku vlády. Tyto a další souvislosti politolog Zakaria ve svém příspěvku nezmiňuje.
Začněme životním prostředím. Zakaria zcela ignoruje globální krizi životního prostředí. Přitom se svět se nachází nad propastí. Dopady klimatických změn jsou čím dál intenzivnější a podle OSN máme asi deset let na to, abychom se vyhnuli globální pohromě katastrofálních rozměrů. Dále, podle vědecké studie, která byla publikována ve Sborníku Národní akademie věd Spojených států, zažíváme šesté masové vymírání živočišných druhů v dějinách planety Země. To jsou výzvy, u kterých bychom měli zvonit na poplach, a ne se snažit je nevidět.
Místo toho se Zakaria zabývá jen dílčími aspekty životního prostředí. Například tvrdí, že kvalita vody či ovzduší se zlepšila. Jaká je realita? Podle světové zdravotnické organizace (WHO) 92 procent obyvatel na světě žije v místech, kde znečištěné ovzduší překračuje stanovené limity. Znečištěné ovzduší má za následek ročně asi sedm milionů mrtvých. A co se týče vody, tak jsme na tom nikdy nebyli hůře. Kritická je i situace s plasty či se ztrátou orné půdy.
Stagnace, nerovnost, chudoba
Politolog Zakaria zpochybňuje, že lidé na Západě demonstrují a mají „pochmurnou náladu“ ze skutečných důvodů. Podíváme-li se však na ekonomickou situaci Spojených států a Velké Británie, tradičních západních tahounů globální ekonomiky, tak reálné příjmy jejich občanů stagnují a nerovnost včetně chudoby se zvyšuje.
Ve Spojených státech mají lidé stejnou kupní sílu jako před 40 lety. A ve Velké Británii se reálný příjem pohybuje někde před finanční krizí v roce 2008. Chudoba ve Spojených státech dosáhla v roce 2018 takřka 13 procent a ve Velké Británii neuvěřitelných 20 procent. Nerovnost bohatství v obou zemích roste (Spojené státy, Velká Británie) a ve Spojených státech se blíží k hodnotám před Velkou hospodářskou krizí 30. let dvacátého století.
Co se týče nerovnosti ve světě, tak politolog Zakaria uvádí: „Nerovnost se v globální perspektivě snížila podobně dramaticky (jako chudoba, pozn. autora).“ Avšak podle Zprávy o světové nerovnosti se nerovnost za posledních 40 let v celém světě zvýšila. A pomyslné nůžky globální nerovnosti jsou extrémně rozevřené. V současnosti jen 26 lidí světa vlastní stejné bohatství jako polovina zeměkoule. Ředitel mezinárodní organizace Oxfam Dhananjayan Sriskandarajah prohlásil: „Bohatí nadále hromadí neskutečné bohatství, zatímco chudí lidé se propadají do chudoby.“
Navíc nebýt rozvoje Číny, statistiky o redukci chudoby ve světě by zdaleka nebyly tak optimistické. Podle Světové banky sice od 90. let miliarda lidí unikla extrémní chudobě. Avšak nezapomínejme, že za posledních dvacet let až 800 milionů Číňanů vystoupilo z chudoby. Jinými slovy, čísla o globálním rozvoji jsou více než zavádějící.
Zakaria se také zevrubně zmiňuje o „významném pokroku“ ve snížení rasové diskriminace ve Spojených státech. Nicméně nedávný průzkum ukázal, že takřka dvě třetiny Američanů si myslí, že rasismus zůstává zásadním problémem ve společnosti.
I přes částečné pozitivní změny rasová diskriminace prostupuje celým americkým systémem. Například ve vězení je pětkrát více černochů než bělochů. Není také pozitivní vizitkou demokracie, že mají Spojené státy na počet obyvatel nejvíce lidí ve vězení ze všech zemí světa. Více než Rusko, Kuba a další autoritativní režimy.
Ideologická bublina
Nechci v žádném případě návrat do předlistopadových časů, a veřejně proti tomu vystupuji. A nedělám si iluze o autoritativních režimech v Rusku či Číně.
Demokracii je nutné bránit. Podle organizace Freedom House za posledních deset let přes 100 zemí zažilo úpadek demokracie, včetně kolébky demokracie – Spojených států. Příčinou umírání demokracií ve světě je však i fakt, že se Západ snaží šířit takzvaný liberální řád rozpoutáváním konfliktů a válek, jehož důsledkem jsou často zdevastované země a jen od 90. let statisíce, možná miliony mrtvých.
Stojíme jako svět na prahu obrovských změn. A pokud chceme najít možná řešení, musíme nejprve analyzovat všechny příčiny stávajících krizí. Bude nutné vylézt i z bubliny ideologické předpojatosti a neobjektivního vidění liberálního světa, tak jak ho popisuje přední americký politolog Fareed Zakaria.
Autor žil a studoval ve Spojených státech. Zúčastnil se rozvojových projektů v Ekvádoru a Mexiku. Byl konzultantem OSN ve Vídni. Od roku 2008 přednáší na katedře rozvojových a environmentálních studií Univerzity Palackého v Olomouci. Účastní se přednáškových akcí a organizuje veřejné debaty k aktuálnímu dění u nás i ve světě.
Radovan Dluhy-Smith