Nevinní lidé ve světě umírají zbytečně násilnou či nespravedlivou smrtí každý den. Přesto mne sestřelení letu MH17 zasáhlo. Nejvíc mne však na něm překvapila česká reakce.
Krotký lid, bezzubé elity
Ano, česká reakce na smrt lidí v letu Amsterdam-Kuala Lumpur mne překvapila. Asi to bylo bláhové, ale čekal jsem… něco. Protest před ruskou ambasádou. Odsouzení útoku s odkazem na ruské vměšování na Ukrajině. Připomenutí paralely s osudem letu Korean Air 007, který v roce 1983 sestřelila sovětská stíhačka. V době, kdy se Velká Británie a Nizozemí rozhodly pohnout Evropskou unii k přehodnocení vztahů s Ruskem a (pro)ruští separatisté se na místě dopadu trosek chovají přinejmenším necitlivě, ne-li záměrně kontraproduktivně, se výroky českých politiků snaží být vůči Rusku natolik ohleduplně korektní, až by se mohlo zdát, že se jedná o tiché vyhlášení neutrality v mezinárodním incidentu, před nímž se nelze nezachovat. Ale tak je to v české zahraniční politice poslední dobou se vším. Ať už jde o východoukrajinský konflikt, Krym, výběr eurokomisaře, eurovolby či (ne)aktivitu ČR v regionálním uskupení Visegrád.
Držet se stranou
Nevolám zde po automatickém obvinění ruského režimu za tento zločin. Konec konců, vyšetřování teprve začalo a možná se kvůli patřičně chaotické aktivitě ozbrojenců na místě tragédie ani ničeho nového nedobere. Stačí jenom nezapomenout a dát to ruské propagandistické mašinérii najevo. V poslední době totiž Kreml a ruským režimem podporovaní ozbrojenci produkují neuvěřitelné množství lží a nesmyslů. Toto pokládání informační clony má jistě svůj smysl. Je jím rozostřit a vymazat vzpomínku na to, co se stalo. Česká společnost by si přitom význam udržení historické paměti měla být schopna uvědomit. Zdá se však, že zde je jí to veskrze putna.
Je asi proto na čase si ve světle české morální a politické letargie znovu položit prostou otázku: Patří Česko na Západ nebo na Východ? Formálně platí to první, ale čím dál tím více se chováme podle druhého. Možná by tento národ měl také po čase opět někdo “sestřelit“. Příliš dlouho se totiž pohodlně vezl na zásluhách jiných. Pod ochrannými křídly NATO, které vybudoval Západ, v sousedství ekonomicky silného Německa, jež se vypracovalo vlastní pílí, si doslova medí coby člen bohaté a na světové poměry vyspělé EU. Nikdo jej neohrožuje, nic zásadního jej netrápí a vlastně po svém okolí už ani nic víc nechce. A přitom se v Evropě anektuje poloostrov, sestřelují letadla a uvalují sankce. Na nás si ale mezinárodní politika jen tak nepřijde, že…
