Mluvit jazykem, kterému rozumí mladá generace, je podle Julie Stejskalové zásadní úkol, který teď musí splnit veřejnoprávní média. „Mají strašně důležitou roli orientovat diváky a posluchače v tom, co se děje,“ říká v podcastu Background ČT24 šéfredaktorka zpravodajství a publicistiky Českého rozhlasu. Sama zažila „ideologickou nalejvárnu“ při studiu, nesvobodu v redakci a následnou transformaci České tiskové kanceláře po pádu železné opony. V ČTK strávila Stejskalová většinu své profesní kariéry, jako její zpravodajka reportovala ze Sovětského svazu a po revoluci také z USA.
Veřejnoprávní média musí najít cestu k mladým lidem, říká šéfka zpravodajství ČRo Stejskalová
Psaní měla Julie Stejskalová ráda od mala, vybrat si za socialismu jako studijní obor žurnalistiku ale z dnešního pohledu nepovažuje za nejšťastnější rozhodnutí. „S nastupující normalizaci vyměnili všechny vyučující a úroveň výuky šla dolů,“ popisuje tehdejší situaci na fakultě Univerzity Karlovy.
Vedle stylistiky a novinářských žánrů se studenti učili také dějiny dělnického hnutí nebo marxisticko-leninskou filozofii. „Byla to strašná ideologická nalejvárna,“ říká a dodává: „Člověk se to nahrčel, u zkoušky to ze sebe vysypal a tím to skončilo.“
Po studiích začala pracovat v ČTK, nejdřív na nočních směnách, kde překládala anglické popisky k fotografiím. „Valná část mé práce tehdy v ČTK byla víceméně překladatelská,“ vrací se novinářka ke svým začátkům. Atmosféru v tiskové agentuře pod stranickým dohledem podle Stejskalové dobře vykresluje historka z 2. března 1978.
Pokyn stranických orgánů tehdy prý zněl jasně. ČTK nesmí v žádném případě vydat zprávu o letu prvního československého kosmonauta Vladimíra Remka dřív než ruská agentura TASS. Jenže minuty plynuly, Remek už byl dávno ve vesmíru, jak ČTK věděla od svého zpravodaje přímo u kosmodromu, a TASS stále žádnou zprávu nevydala. Editor to tehdy nevydržel a zprávu vypustil pokynu navzdory. „Říkalo se pak o něm, že vyletěl dřív než Remek, protože za pár minut se přiřítil ústřední ředitel a dal mu okamžitou výpověď. Pak to chtěl vzít zpátky, ale ten člověk se už nikdy nevrátil,“ vypráví Stejskalová.
Jedním z důvodů, proč si vybrala práci právě v agentuře, byť v socialistickém bloku, bylo podle Stejskalové to, že „četkaři“ měli přístup k necenzurovaným informacím. „V té době nebylo vůbec běžné, abyste si mohla číst zpravodajství západních agentur,“ podotýká.
Rusové toho vydrží hodně
Mezi lety 1985 až 1989 působila Stejskalová společně se svým manželem jako zpravodajka ČTK v Rusku. Zatímco manžel pracoval na plný úvazek, Stejskalová dělila svůj čas mezi práci a péči o děti. „Z československého pohledu se v Moskvě žilo daleko hůř,“ míní Stejskalová.
„Uvědomila jsem si tam, že pokud jsme tady v Československu měli nějaké řekněme omezené možnosti dostat se k informacím ze světa, tak tam nebyly možnosti skoro žádné. Mám pocit, že v Sovětském svazu velká část obyvatelstva neměla sebemenší představu o tom, jak vypadá svět mimo svaz.“
Přímo v Rusku ale také mohla v druhé polovině 80. let zažít období perestrojky. „Politici byli daleko otevřenější, otevíraly se částečně archivy, začalo se kriticky hovořit o tom, co se dělo za stalinismu,“ vypočítává změny Stejskalová. I tak ale měla cenzura stále pevné místo. „Některé věci, které jsme posílali z Ruska, tady v Praze zařazovali pouze mezi zprávy určené straníkům. Na manžela byl určitý tlak, aby zprávy sám třídil, on ale řekl, že to bude posílat tak, jak to ve skutečnosti je,“ vzpomíná.
A jaký nejzásadnější poznatek si ze svého několikaletého pobytu v zemi odnesla? Rusové toho podle ní vydrží hodně, říká. „Myslím, že to hraje roli i dnes v ruské agresi proti Ukrajině, Rusko se prostě dokáže zatnout a jde,“ hodnotí Stejskalová.
Tři grácie reportují z USA
Po sametové revoluci se ČTK, stejně jako ostatní veřejnoprávní média, postupně transformovala. Podle Stejskalové sice existovaly snahy založit úplně novou agenturu, ale ČTK si svou pozici udržela i po převratu. „Samozřejmě došlo k personálním změnám,“ vyjmenovává jeden z prvních kroků přeměny.
V druhé polovině 90. let se tentokrát už jako zahraniční zpravodajka ČTK na plný úvazek vydala do Spojených států. Stala se tak jednou ze tří dam, které tehdy ze Spojených států do Česka reportovaly, a proto se jim s nadsázkou přezdívalo „tři grácie“. Vedle Stejskalové z ČTK to byla ještě Petra Flanderková z České televize a Olga Krupauerová z Českého rozhlasu.
S manželem si v zámoří oproti pobytu v Rusku prohodili role. Zatímco ona pracovala, on se staral o děti a domácnost. „Později mi trochu ulevil se sportem, což není úplně moje parketa. Posílal zpravodajství o hokeji,“ nastiňuje Stejskalová, jak vypadal jejich rodinný a pracovní život v USA.
„Mám to vzácné a velké štěstí, že mám skvělého manžela a partnera, který té práci rozumí. Celý život jsme si nejen lidsky, ale i profesně velmi blízko,“ usmívá se Stejskalová s tím, že i to je bezesporu jeden z důvodů, proč zvládala časově náročnou kariéru a k tomu tři děti.
Nové výzvy
Po návratu do domovské redakce v Praze Stejskalová zaznamenala další kariérní postup. Stala se šéfeditorkou. „Je důležité, aby lidé, se kterými pracujete, měli vůči vám respekt a věděli, že té práci rozumíte,“ vysvětluje Stejskalová, co musí dokázat člověk na vedoucí pozici. Připouští také, že na své podřízené kladla vysoké nároky.
Vedoucí pozici jako jedna z mála žen v médiích zastává i dnes v Českém rozhlase, kam odešla po desetiletích strávených v agentuře. „Byla tu pro mě určitá výzva. Řekla jsem si: Tak co, holčičko, dokážeš se naučit ještě něco nového? Dokážeš se prosadit ještě někde jinde?“ ozřejmuje jeden z důvodů, proč po tolika letech změnila pracoviště.
Aby i v budoucnu obstála veřejnoprávní média v konkurenci, musí podle Stejskalové vedle porozumění mladým nepodlehnout zběsilému tempu doby. „Rychlost není vždycky to nejlepší, co můžou veřejnoprávní média divákovi nebo posluchači dát. Musíte mít maximální jistotu, že to, co mu předáváte, je pravda.“
Celý rozhovor si poslechněte v podcastu Background ČT24 na Spotify, Soundcloud, Podcasty Google, Apple a YouTube.