Chtěla psát o nízkopříjmových zaměstnáních. Rozhovory s pracovníky ale musely být většinou anonymní a chyběly v nich zásadní informace. Novinářka Saša Uhlová proto šla a nechala se mezi nimi sama zaměstnat. Vyzkoušela si práci v drůbežárně, v prádelně, za kasou nebo v továrně na žiletky. Po zveřejnění série těchto reportáží se přetížením hroutily servery jejího domovského webu A2larm. V médiích dnes Uhlové chybí pohled „odjinud“, česká novinařina se podle ní ale v tomto ohledu zlepšuje, i když možná ne dost rychle. O tom všem mluvila v dalším díle podcastu Background ČT24.
Lidé nemají pocit, že za nimi média stojí, říká novinářka Saša Uhlová
Saša Uhlová vystudovala romistiku, věnovala se terénnímu výzkumu a učila i na romské střední škole. „To, co jsem dělala předtím, jsem dělala během studií, abych se něčím živila. Přiznávám se, že ve svých třiceti letech jsem ještě vůbec nevěděla, čím bych v životě chtěla být. Ani mě nenapadlo o tom přemýšlet, ani jsem se tím netrápila. Já jsem chtěla děti, takže jsem měla děti a byla jsem spokojená“ vysvětluje Uhlová.
Právě děti – konkrétně tematika poporodní péče – ji ale nakonec k novinařině dovedly. Po porodu jí totiž nebyl umožněn dřívější odchod z nemocnice. „Rok po mě se to stalo jedné učitelce. Odešla z porodnice a zpátky ji odvezla policie. Já jsem o tom napsala komentář do Lidovek a oni nejenom, že mi to zveřejnili, ale udělali z toho téma,“ vzpomíná na období před 15 lety, kdy začínala psát. Dopad, který její text měl, ji překvapil a zároveň přesvědčil, že se má novinařině věnovat dál, takže vzala nabídku pracovat v Deníku Referendum. Od komentářů postupně „dozrála“ k reportážím.
„Ani ve snu jsem nečekala takovou reakci“
V roce 2017 začala vycházet její série reportáží z prostředí nízkopříjmových zaměstnání, kde se nechávala najmout pod změněnou identitou. Z míst pořizovala i tajné záběry kamerou, kterou měla schovanou v brýlích. Tuhle metodu reportování si nezvolila náhodou. Dřív se o tématu snažila psát formou rozhovorů, ale lidé měli strach a chtěli zůstat v naprosté anonymitě. Báli se i zveřejnit jméno firmy. „To už potom ztrácí novinářskou zajímavost,“ míní Uhlová.
„Kdybych s vámi udělala rozhovor o vašich pracovních podmínkách, tak se nedozvím všechno. Ne proto, že mi chcete lhát, ale proto, že si spoustu věcí třeba ani neuvědomujete, neznáte zákoník práce a nevíte, na co všechno byste měla nárok,“ vypočítává další důvody Uhlová.
Reakce na její texty na webu A2larm byla obrovská. „Ani ve snu jsem nečekala takovou reakci,“ říká Uhlová. „Nebyla jsem připravená na to, že až mi skončí práce, že pak nebudu mít klid. Trvalo to vlastně až do covidu,“ vzpomíná. Po sérii reportáží vznikl s použitím záznamů skryté kamery dokument Hranice práce, následovala kniha Hrdinové kapitalistické práce a hlavně – o tématu se začalo mluvit.
K zásadnímu zlepšení pracovních podmínek, kromě dílčích změn, to ale podle Uhlové nevedlo. „Podmínky pro zaměstnance se někde zhoršily minimálně dočasně,“ uvádí Uhlová s tím, že důvodem byl i koronavirus a s ním spojené větší množství práce. „Nějaký boom zlepšení pracovních podmínek, tak to tady nebylo,“ dodává.
Co se za těch pět let od reportáží zlepšilo, jsou finanční podmínky. „Zvýšily se mzdy relativně radikálně. V tuhle chvíli, když člověk žije někde, kde neplatí nájem, třeba bydlí ve vlastním nebo platí minimálně, tak už se za tu minimální mzdu třeba dá žít. Předtím to nebylo ani na pokoj v Praze,“ říká Uhlová.
„V mediích chyběl a chybí pohled odjinud“
Sociální témata i tak podle Uhlové zůstávají na okraji mediálního zájmu a důvodů je několik. „Máme tady dědictví devadesátek, kdy se do médií dostali lidé, kteří relativně rychle uspěli, protože tam bylo volno. Myslím, že zvnitřnili to, že žijí v nejbáječnějším ze všech světů, protože nechtěli, aby se vrátil komunismus. Každá kritika toho, v čem žijeme, volá po tom, aby to bylo jako předtím – tak to vůbec není,“ popisuje Uhlová. Dcera Petra Uhla a Anny Šabatové má sama na období po revoluci i špatně vzpomínky. „Přišla ostrakizace všeho levicového a tím pádem i částečně mojí rodiny,“ vzpomíná.
Dalším důvodem toho, že v médiích „chyběl a chybí pohled odjinud“, je pak náročnost taková témata vůbec zpracovat. „Sociální reportáž vyžaduje jednak nasazení a jednak to člověka deptá psychicky,“ uvádí Uhlová.
I tak ale pozoruje proměny v mediálním prostředí, a to k lepšímu. „Česká novinařina se mění, zlepšuje se, ale nevím, jestli to je dostatečně rychle, protože společnost je čím dál víc rozdělená. A lidé nemají pocit, že média stojí za nimi a řeší jejich problémy,“ dodává Uhlová.
Celý rozhovor si poslechněte v podcastu Background ČT24 na Spotify, Soundcloud, YouTube a Podcasty Google a Apple.