Kapela Mňága a Žďorp zůstává i po více než třech dekádách stabilním úkazem českého rocku. Dokládá to nedávná – a pro skupinu první – cena Anděl za poslední album Hoříš? Hořím! „Stojí za tím možná trošku sobecké rozhodnutí dojet zbytek kariéry a vlastně i života fakt pořádně,“ poznamenal k úspěchu novinky frontman Petr Fiala v Interview ČT24 vedeném Terezou Willoughby.
Když Mňága a Žďorp začínala v osmdesátých letech v garáži ve Valašském Meziříčí, její členové rozhodně nepomýšleli na to, že by ještě za tři desetiletí získávali hudební ocenění. „Byli jsme prostě rádi, když na náš koncert přišlo pár kamarádů. Byl to ze začátku takový vtip, dá se říct, ale brali jsme to vždycky vážně a snažili jsme se to dělat i v těch mizerných podmínkách co nejlíp,“ vzpomíná Fiala.
Zato jejich loňské a zatím nejnovější album bývá charakterizováno jako jedno z nejoptimističtějších, které kdy kapela nahrála. „Člověk se nějakým způsobem vyvinul. Už si nemyslím, že svět je takové peklo, jak jsem si to myslel dřív,“ podotýká dvaašedesátiletý frontman s tím, že zhruba do čtyřicátin byl „prudič“, kterému „nic nebylo dost dobrý“.
Sám by desku Hoříš? Hořím! spíše označil za realistickou, za „v dobrém slova smyslu“ smíření z „pohledu lidí už trošku převálcovaných životem“. „Prostě, že přijmete, jak to je, a snažíte se v tom zůstat dobrým člověkem a užít si život na plné pecky fakt každý den,“ upřesnil.
Nezáleží na generaci, ale na sdělení
Oceněná deska vznikala v obměněném personálním složení. Fiala už v kapele zbývá jako jediný zakládající člen, sám sebe popisuje ve vztahu k ostatním jako osvíceného diktátora. „Oživení kapely“ se podle něho promítlo i do nahrávky. Nový kytarista Jakub Červinka se narodil až po sametové revoluci, tedy v době, kdy jeho předchůdce v kapele Martin Knor s Mňágou a Ždorp už za sebou měli vydání debutu Made in Valmez.
I mezi posluchači kapely jsou jak fanoušci, kteří znají písničky ještě z kazet (na nichž mimochodem skladby Mňágy a Žďorp pořád vycházejí), tak generace Z. „Pokud nemáte mladé fanoušky, tak nepřežijete, vaši souputníci vás neudrží, protože někteří už sotva chodí,“ uvědomuje si Fiala.
Zároveň se ale při tvorbě snaží případné generační rozdíly nezohledňovat. „Prostě přece chcete něco říct, tak to řeknete, a je úplně jedno, jaká je cílová skupina,“ míní. Ostatně skládá především kvůli textům, ne hudbě.
„Můžeme se z toho jen radovat, že to má obecnou platnost, že je zábavné i pro tyhle (mladé) lidi,“ dodává s poznámkou, že Mňága a Ždorp dělá, co chce, protože si desky vydává sama s pomocí crowdfundingu. Kapela se podle svého frontmana pohybuje v „šedé zóně“, kdy ani už nepatří do undergroundu, ale ani se nepočítá mezi největší mainstream.
Ovlivnit se Fiala nechce nechat ani případnými přáními od fanoušků, že by nové písničky měly znít jako dřívější hity. Což Mňága a Ždorp slýchává od první desky. „Člověk by se zbláznil, kdyby se snažil vyhovět někomu jinému než sobě. Možná to zní debilně, ale když já nebudu nadšený z toho, co jsem udělal, nebudu to považovat za vrchol veškeré lidské snahy na planetě, tak nepřesvědčím nikoho jiného,“ nepochybuje Fiala. Za hlavní přitom pokládá, aby Mňága a Žďorp dělala, co ji baví.
