Výtvarníci Milan Knížák, David Černý, František Skála nebo architekt Josef Pleskot a bezmála stovka dalších kulturních osobností nesouhlasí se současnou podobou Akademie výtvarných umění, Národní galerie i Cenou Jindřicha Chalupeckého. Žádají změny a v případě rektorky AVU odstoupení z funkce. Vedení kritizovaných institucí námitky nepovažuje za opodstatněné, mluví mimo jiné o generačním nepochopení.
Poplatnost době, nebo generační nepochopení? Umělci se přou o podobu institucí
Umělci kritizují české výtvarné instituce (zdroj: ČT24)
Ředitelka Národní galerie Alicja Knastová se podle signatářů nesnaží spolupracovat s českými umělci, a galerie tak údajně neplní svoje poslání prezentovat současné umění. „Minulý rok spolupráce byla obrovská. My spolupracujeme se skupinou umělců, ale možná se někomu nelíbí, se kterými,“ reagovala na výtky Knastová.
Knastová čelí také kritice ze strany odborných rad Národní galerie, rezignovalo dvacet tři členů těchto orgánů. Jako důvod uvedli mimo jiné nedostatečnou komunikaci.
V souvislosti s Národní galerií vadí umělcům podepsaným pod výzvou i téma českého pavilonu na benátském bienále, kam bylo vybráno dílo s názvem Srdce žirafy v zajetí je o dvanáct kilogramů lehčí od konceptuální umělkyně Evy Koťátkové. „Celou instituci (Knastová) strhává do bezvýznamnosti a ohání se nejpomíjivějšími současnými ideologiemi. V praxi to znamená, že na bienále v Benátkách se prezentuje příběh žirafy, přivezené z Keni v době, kdy zde komunisti popravovali Miladu Horákovou a další,“ napsali umělci.
Podle Alicji Knastové projekt na bienále vybrala odborná porota z více než dvaceti návrhů a ona sama na výběr neměla vliv. Ředitelka se domnívá, že jde částečně o generační spor, protože signatáři dopisu jsou z jiné generace než autorka Koťátková.
Cena bez vítěze
Koťátková je mimo jiné držitelkou Ceny Jindřicha Chalupeckého za rok 2007. Změny v udílení tohoto ocenění dopis také řeší. Cena byla do roku 2023 určena umělcům do 35 let, nyní je profilována pro nastupující generaci umělců a umělkyň. Skupině umělců vadí to, že se zrušil věkový limit pro oceněné a také, že se cena změnila na nesoutěžní, kdy vyhrávají všichni finalisté. „Už dávno ztratila prestiž,“ míní například výtvarník František Skála.
„Jestli se trošku mění pravidla vůči tomu, jak je nastavená společnost, domnívám se, že i tady je důležitý mezinárodní dialog. My samozřejmě tu cenu neurčujeme úplně sami,“ namítá ředitelka Společnosti Jindřicha Chalupeckého Karina Kottová.
Je AVU „učiliště“ jednoho typu umění?
Umělci ve výzvě požadují také analýzu fungování a restrukturalizaci Akademie výtvarných umění (AVU) a odstoupení rektorky Marii Topolčanské. „Současná AVU rezignuje na vzdělávací poslání vysokoškolské instituce v zájmu nových krátkodechých ideologií a aktivistických tendencí poplatných době. Současné vedení AVU vzbuzuje nedůvěru ve veřejném prostoru,“ stojí v prohlášení.
Podle podporovatelů výzvy AVU „nevede mladé lidi k vlastnímu uměleckému výrazu, ale k týmovému aktivismu“. Jako příklad uvedli nedávnou uměleckou performanci Kateřiny Olivové, která před budovou AVU za zvuku techno hudby nahá rozhazovala hlínu. „Tato osoba se do vedoucí funkce ateliéru nedostala vítězstvím ve výběrovém řízení, ale bez konkurzu, neb tehdejší rektor Tomáš Vaněk využil právo veta a upozadil komisí vybraného vítěze Zbyňka Baladrána,“ tvrdí autoři dopisu.
„Taková škola nemá být učilištěm jednoho typu umění, ale má zastupovat všechny možné tendence, aby si mohl student svobodně vybrat,“ podpořil námitky v Událostech, komentářích výtvarník Michael Rittstein. Obává se, že uměleckou různost vystřídal „novomediálně konceptuální“ způsob myšlení. I on mluví o klesající úrovni vedoucích ateliérů a nedostatečných zkušenostech některých z nich pro výuku vzhledem k mladšímu věku.
Události, komentáře: Maria Topolčanská a Michael Rittstein o výzvě umělců (zdroj: ČT24)
Rektorka AVU Maria Topolčanská v kritice konkrétně Michaela Rittsteina vidí i osobní motivaci kvůli výtvarníkovu synovi Lukáši Rittsteinovi, kterého odvolala z vedení sochařského ateliéru. A také ona, podobně jako ředitelka Národní galerie, mluví o generačním posunu. „Studenti sami jsou už dávno multimediální umělci, nejlepší sochařské diplomky za poslední roky byly sochy, instalace, performance. Jsou dál, protože jsou v souladu se současným uměním v Evropě, ve světě a škola je zaostalejší v každém případě, když na tohle nereaguje,“ míní s tím, že pestrost ateliérů se podle ní naopak stále zvyšuje, stejně jako emancipace studentů a studentek vybírat si svůj studijní plán.
„Tu výzvu vidím jako nastupující boj konzervativců a liberálů. A přiznávám, že nejsem konzervativní člověk, ve svých liberálních pozicích určitě setrvám,“ uvedla Topolčanská také. Rezignaci nezvažuje.