Na jaře roku 2019 tehdejší ministr kultury Antonín Staněk sesadil nečekaně Jiřího Fajta z šéfovského křesla Národní galerie. Svůj krok odůvodnil chybami v hospodaření. O rok později se odvolaný ředitel do výběrového řízení – vypsaného už novým ministrem Lubomírem Zaorálkem – na tuto pozici hlásí znovu. Co si od případného návratu do vedení slibuje a jak ho může ovlivnit neúspěch, rozebíral v Událostech, komentářích.
Odvolaný Fajt chce vstoupit podruhé do Národní galerie. Abych změnil vodu, ve které plave, říká
Jiří Fajt: Národní galerie v současných podmínkách nemůže dál existovat (zdroj: ČT24)
Co vás přimělo jít znovu do konkursu? Nebyl jste rozhodnutý hned.
V podstatě mě k tomu přivedlo moje okolí a obrovská podpora, kterou jsem cítil, i tlak, abych do toho šel znovu. Celé jsem to zvažoval, opravdu do posledních minut jsem nebyl rozhodnutý. A pak jsem to tam tedy hodil.
Mám pocit, že o Národní galerii něco vím a skutečně rád bych se pokusil změnit vodu, v níž tato instituce plave. A myslím si, že v současných podmínkách nemůže dál existovat, nebo rozhodně ne tak, aby plnila všechna poslání, která má plnit. Taky jsem v NG zanechal spoustu rozdělané práce, byl jsem vyhozen v podstatě z minuty na minutu. Mám pocit, že bych ji mohl dodělat, když bude zájem.
Myslíte, že na uskutečnění svých plánů získáte dost peněz? Koronavirová krize se přeměnila na krizi ekonomickou a kultura bude zřejmě tím prvním, na čem bude chtít stát šetřit.
Ano, možná se takhle uvažuje. Ale úkolem lidí, kteří jsou v institucionálním provozu na vedoucích místech, je přesvědčit veřejnost i politickou reprezentaci, která o podmínkách rozhoduje, že kultura vůbec není zbytnou částí.
Za korony to byla právě kultura, která začala lidi vlastně dávat znovu dohromady přechodem z reálného do virtuálního světa. Na Instagramu se začaly v obývacích pokojích rekonstruovat výtvarná díla a na Facebooku provázeli kurátoři expozicemi. V tom je obrovský potenciál. Byla tu vzbuzena obrovská kreativita – a kreativita se musí podporovat v každé společnosti. Pokud ji společnost nepodporuje, není kultivovanou společností.
K vaší otázce: To, co jsem v Národní galerii oněch čtyři a půl roku dělal, nebyl nárok na státní peníze. Když jsem přišel do galerie, řekl jsem, že očekávám, že se stát postará o to, co je státní, tedy budovy a sbírka. Ale že na program si instituce musí vydělat, a to jsme také udělali. Nastartovali jsme sponzorský program, který nám přinesl veliké peníze. Téměř trojnásobně jsme zvedli návštěvnost, což nám samozřejmě také přineslo peníze. A tyto prostředky jsme otáčeli do programu. Takže si nemyslím, že by to mělo být finančně tak špatné.
Dopis „prosím tě, zařízni Fajta“ není, ale tlaky byly
Měl jste možnost od své výpovědi mluvit s bývalým ministrem kultury Antonínem Staňkem?
Jsem docela rád, že jsme tu možnost neměli. Myslím, že ten pán se bude ještě nějaký čas objevovat v parlamentu, a pak snad skončí v propadlišti dějin. Vůbec o to nestojím a mám pocit, že ani on ne. Tady není co vysvětlovat. Narazily na sebe dva úplně odlišné světy.
Zmínil jste prý dříve, že za svým odvoláním vidíte tlak prezidenta Miloše Zemana. Máte nějaký důkaz?
Není důkazem celý vývoj od 1. dubna? Když se člověk podívá, co se dělo, jak dlouho se otálelo, než pan Staněk odešel, kdo ho bránil, jakým způsobem na to reagovali komunisté. Samozřejmě nemám dopis od pana prezidenta pro pana Staňka, kde by bylo napsáno: Prosím tě, zařízni Fajta. Nic takového není, nic takového se nedá čekat, ale myslím si, že těch indicií je docela hodně.
Myslíte si také, že mohla být pod tlakem nevládní organizace Transparency International, která poukázala na nesrovnalosti v hospodaření Národní galerie pod vaším vedením? Distancovala se ale od vtahování do politického boje.
Transparency International do toho byla vtažena ministerstvem kultury. Dostala podnět, který byl mojí opozicí rozesílán na x institucí v republice…
Takže podle vás tuto organizaci někdo zneužil?
Myslím, že ji zneužil. Transparency dělala to jediné možné, co mohla – obrátila se interním dopisem na ministerstvo kultury, ať se na to podívá. A ministerstvo kultury toho zneužilo.
Plán „B“ už žiju
Stojíte si za vším, co jste udělal v Národní galerii? Není nic, u čeho byste si řekl, že jste to mohl udělat jinak nebo že by to mohlo vypadat podezřele?
V trestněprávní rovině tam rozhodně nic takového není. Pokud jde o obecná rozhodování – u instituce, která má skoro tři sta lidí, šest budov, velký rozpočet a kterou sleduje celá společnost, se samozřejmě dají věci dělat jinak. Není to tak, že bych byl stoprocentně přesvědčený, že všechno, co jsem udělal, bylo ideální. Určitě nebylo. Ale rozhodně ne natolik, aby mě z minuty na minuty někdo vyhodil.
Máte plán „B“ v případě, že konkurs na ředitele Národní galerie nevyhrajete?
Já na tom vůbec nevisím. Plán „B“ už jsem začal žít. Vrátil jsem do Německa do Vědecko-výzkumného institutu. Mám řadu výstavních projektů, dělám pro Královská muzea v Bruselu, výstavu o Raffaelovi, která má začít 15. října příštího roku. Projekty mám i tady v Čechách. Pokud do toho vstoupí Národní galerie, jsem k dispozici za určitých podmínek, ale to si musíme případně říct za stolem.
- Do vedení Národní galerie nastoupil Jiří Fajt v červenci 2014. V dubnu 2019 ho tehdejší ministr kultury Antonín Staněk ČSSD) odvolal s odkazem na hospodářská pochybení. Zároveň na Fajta podal dvě trestní oznámení, ta ale policie po více než roce odložila.
- Po dovolání Fajta pověřil Staněk vedením NGP dočasně ekonoma Ivana Morávka a vypsal výběrová řízení na nového ředitele. Mezitím se ministr v důsledku svých rozhodnutí dostal pod politický tlak a byl sám odvolán. Jeho nástupce Lubomír Zaorálek (také ČSSD) výběrové řízení zrušil s tím, že jen mělo „rychle zalepit díru“.
- Z čela NGP odvolal Morávka a řízením galerie pověřil Anne-Marii Nedomu, aby provedla analýzu instituce a připravila ji na nové vedení.
- Nové výběrové řízení na generálního ředitele NG vyhlásilo ministerstvo kultury v polovině dubna 2020. Mezi zájemci o ředitelský post jsou kromě Fajta také další lidé spojení s Národní galerií: Helena Musilová (v NG byla ředitelkou Sbírky moderního a současného umění) či Nikolaj Savický (bývalý náměstek někdejší ředitele Vladimíra Rösela).