Posluchárnu Univerzity Karlovy musela vyměnit za tajné přednášky ve vězeňské cele. O osudu univerzitní profesorky Růženy Vackové napsala divadelní scénář herečka Lucie Trmíková. Hru v režii Jana Nebeského uvádí spolek Jedl na malé scéně Švandova divadla v Praze, pod názvem Ženy, držte huby!
Profesorka, archeoložka a kunsthistorička Růžena Vacková se celý život snažila držet ideálů vnitřní svobody a důsledné pravdivosti i za cenu žaláře. Poprvé se dostala za mříže už během nacistické okupace, kdy za odbojovou činnost dostala nejvyšší trest. Od popravy ji zachránil konec války.
Svoji statečnost projevila i během února 1948, kdy se studenty jako jediná profesorka Univerzity Karlovy šla protestovat na Pražský hrad proti komunistickému puči. Pomsta režimu byla krutá.
V únoru 1952 ji zatkla Státní bezpečnost. Podle komunistických prokurátorů byla velezrádkyně, kazila mládež a byla agentkou Západu a Vatikánu. Soud ji poslal za mříže na dvaadvacet let. Ani to ji nezlomilo. Naopak. Tajně přednášela historii spoluvězeňkyním, aby pro ně doba věznění nebyla ztraceným časem.
Postava dozorce
Režim ji považoval za nenapravitelnou a nabízel možnost požádat o milost. Opakovaně to odmítla. Prožila v kriminále šestnáct let, než ji na konci šedesátých let propustili. Statečnost prokázala i v závěru života, kdy jako jedna z prvních podepsala Chartu 77. V těžkých chvílích jí pomáhala víra.
Inscenace se vrací do komunistického kriminálu padesátých a šedesátých let, kde se příběh Vackové a jejích spoluvězenkyň prolíná i s postavou mladého dozorce, jenž miluje svůj vzor socialistického člověka Jurije Gagarina. Za režií stojí Jan Nebeský.
