Mladší američtí diváci častěji než starší generace zapínají titulky ve stejném jazyce při sledování filmů nebo televizních pořadů. Věková hranice je pětačtyřicet let. Vyplývá to z průzkumu agentury AP. Důvodem je snaha o multitasking a hlučnost prostředí.
Titulky již neslouží pouze pro osoby se sluchovým postižením nebo při sledování pořadů v cizím jazyce. Třetina americké veřejnosti vždy nebo často používá titulky při sledování televize nebo filmů, vyplývá z průzkumu zadaného agenturou AP. Uskutečnil se letos v srpnu a zapojilo se do něj 1182 dospělých Američanů.
Výsledky porovnávají chování diváků ve věku 18 až 44 let (mladší dospělí) a diváků starších 45 let (starší dospělí). Z odpovědí vyplynulo, že zatímco v první skupině skryté titulky zapíná vždy čtyřicet procent z nich, ve druhé skupině je to osmadvacet procent.
Nikdy by sledovat film či pořad s titulky nenapadlo 33 procent mladších lidí, zatímco v případě starších diváků se bez textového přepisu obejde více než polovina dotázaných. Platí to zejména pro šedesátníky a vyšší věk.
Různí se důvody, proč slyšet každé slovo
Proč Američané titulky používají i pro jazyk, jemuž rozumí? Více než polovina uživatelů titulků (55 procent) bez ohledu na věk uvádí, že chce prostě zachytit každé slovo. Starší a mladší dospělí nicméně mají tendenci sledovat pořady s titulky nebo skrytými titulky z různých důvodů.
Mladší dospělí používají titulky častěji než starší dospělí, protože se dívají na film či televizi v hlučném prostředí (40 procent oproti 25 procentům) nebo vykonávají více činností najednou (30 procent oproti 19 procentům).
AP jako typický příklad cituje pětatřicetiletou Taylor. „Hraju si na telefonu, mazlím se se svými zvířaty, uklízím. Takhle můžu přepínat mezi oběma činnostmi – poslouchat nebo se podívat na obrazovku – a vím, co se děje,“ vysvětluje, proč u ní doma běží televize zároveň se zvukem i titulky. A její přítel dodává další výhodu: „Když vaří nebo dělá v kuchyni rámus, nemusím pouštět televizi tak nahlas.“
Starší dospělí používají titulky častěji než mladší dospělí z toho důvodu, že mají potíže s porozuměním přízvukům (52 oproti 28 procentům) nebo kvůli sluchovému postižení (23 oproti čtyřem procentům).
Existuje více důvodů, proč může být zvuk televize či filmu méně slyšitelný než jen hlučné okolní prostředí. Když opomineme technické parametry jako umístění reproduktorů, pak odborníci oslovení agenturou AP uvádějí ještě další dva. Jednak herci vyjadřují emoce „vnitřněji“ než před desítkami let, což někdy ztěžuje zvukové rozlišení dialogů. A jednak je člověk v současnosti vystaven mnohem většímu počtu zvukových vjemů, které filmu či televiznímu pořadu konkurují.
Mladší chodí více do (artového) kina
Stejná agentura (NOCP) uveřejnila v září výsledky i dalšího průzkumu týkajícího se diváckého chování Američanů. Ukazuje, že raději sledují nově uváděné filmy v pohodlí svých domovů, než aby chodili do kina. Tři čtvrtiny dospělých se v loňském roce rozhodly sledovat filmovou novinku doma prostřednictvím streamování namísto návštěvy kina. Přičemž mladší dospělí mají větší tendenci sledovat snímky nejen doma, ale vyrazit i na promítání do kina.
Upřednostňování domácího sledování před návštěvou biografů odůvodňuje agentura AP pokračujícím trendem, který nastolilo období covidové pandemie. A nezanedbatelným faktorem je také stále rostoucí cena vstupenek.
Nedávný britský průzkum zájmu o kina odhalil, že návštěvnost biografů ve Velké Británii sice také nedosahuje předpandemických čísel, ale roste díky mladším divákům.
Údaje Cinema Advertising Association (Asociace pro kinoreklamu) naznačují, že diváci do 35 let tvoří polovinu všech návštěvníků kin. Nástup mladší generace filmových fandů se týká i multikin, patrný je ale zejména v nezávislých biografech. Láká je přitom příslib „zóny bez rušivých vlivů“, reprízy klasických titulů a hudební dokumenty světových umělců, píše The Guardian.
Návštěvnost artových kin je pozorovatelná i v Česku. Místní publikum na projekce lákají festivalové hity, ale i nižší cena za vstupné.
