Do pražského kina Lucerna se může přijít veřejnost během úterý rozloučit s Janou Brejchovou. Vzniklo zde pietní místo, kde mohou lidé vzdát hold herečce, která zemřela 6. února. Má jít o tichou vzpomínku, nikoliv pohřeb. Na Brejchovou vzpomínají také ve vysílání ČT24 její kolegové a přátelé.
V kině Lucerna měl mimo jiné koncem sedmdesátých let premiéru film Mladý muž a bílá velryba. Adaptace románu Vladimíra Párala byla první velkou hereckou příležitostí před kamerou pro Zlatu Adamovskou. „Zaučovala mě do filmové profese, učila mě různé fígle, jak se stavit před objektiv, jak si vyhledat světlo,“ vzpomíná na natáčení s tehdy už hvězdnou Janou Brejchovou Adamovská.
„Viděla jsem, že ti největší borci v mém oboru jsou vždycky velmi skromní a slušní lidé,“ dodala. Zároveň na své kolegyni ocenila, že se „nebála ukázat, že je normální holka, která má ráda život a smysl pro humor“. Připojila i konkrétní vzpomínku na filmový festival v Moskvě, kde se Brejchové hotelová „děžurnaja“, tedy jakási dozorčí, zeptala, jak si herečka udržuje svoji krásu. „A ona řekla: ‚Nežeru,‘“ vypráví Adamovská.
Byla silná i zranitelná, míní Vášáryová
„Jana byla velká hvězda a neměla žádné velké manýry,“ souhlasí slovenská herečka Emília Vášáryová. Před kamerou se potkaly ve snímcích Návrat ztraceného ráje a Kráska v nesnázích. Druhý z nich, z roku 2006, zůstal posledním titulem ve filmografii Jany Brejchové.
„Nedávno jsem ten film viděla a uvědomila jsem si, jakou krásnou, tragickou roli a velký charakter tam zahrála. Byla to silná žena, ale velmi zranitelná. A vše, co v sobě nosila, v tom filmu je,“ oceňuje Vášáryová.
Měla cit pro myšlení postavy, oceňuje Kolářová
Danielu Kolářovou a Janu Brejchovou z filmů spojuje muzikál Noc na Karlštejně, byť své scény točily každá jindy. Že je Brejchová hvězda, začala Kolářová dle svých slov vnímat, když jako patnáctiletá viděla drama Probuzení, v němž ztvárnila dívku, která z domova mládeže uteče k partě chuligánů.
„Byla jsem fascinovaná jejím výkonem a jak vypadala. Měla tehdy takový účes, říká se mu koňský ohon. Nechala jsem si narůst vlasy a napodobovala jsem ji. Dostala jsem dvojku z chování, v deváté třídě v Karlových Varech,“ prozradila Kolářová.
Nejvíc ji oslovilo Brejchové charakterní herectví v dramatu Zánik samoty Berhof odehrávající se v poválečné době. Hrála jeptišku pomáhající německým záškodníkům. „Když přijmete princip myšlení postavy, tak se snažíte jednat způsobem, který odpovídá tomu myšlení, a ona pro to měla obrovský cit,“ míní Kolářová.
Možnost vzdát hold
Pozůstalí nevyužili nabídku ministrů Borise Šťastného (Motoristé) a Oto Klempíře (za Motoristy) na pohřeb se státními poctami. S Brejchovou se rozhodli rozloučit v soukromí. Pro veřejnost pak rodina zorganizovala právě rozloučení v Lucerně. Koná se bez proslovů a oficiálních hostů, je zamýšleno jako možnost vzdát herečce hold.
Pietní místo s množstvím květin vzniklo na pódiu. Nechybí například smuteční věnec od prezidenta Petra Pavla a jeho manželky Evy nebo Státního fondu audiovize. Lidé mohou zapsat svá slova do kondolenční knihy. Brejchovou připomíná i promítání smyčky na plátně sestavené ze sestřihu jejích filmů.
Ač neměla herecké vzdělání, Brejchovou do svých titulů obsazovali přední režiséři od šedesátých let. Vytvořila kolem sta filmových a televizních rolí. Točila s Vojtěchem Jasným, Jiřím Krejčíkem, Evaldem Schormem a mnoha dalšími. K jejím nejlepším filmům patří Vlčí jáma, Vyšší princip, Každý den odvahu, Mladý muž a bílá velryba, Zánik samoty Berhof či Kráska v nesnázích. Filmoví akademici jí v roce 2010 udělili Českého lva za mimořádný přínos českému filmu.
