Houslista Josef Špaček a violoncellista Tomáš Jamník se vydali společně na Cesty. Nejen ty hudební. Na stejnojmenném albu pátrali po místech, která se zapsala do hudební tvorby čtyř českých skladatelů dvacátého století: Martinů, Janáčka, Schulhoffa a Kleina. Z jejich tvorby vybrali dua pro housle a violoncello. A k nahrávce přiložili pro posluchače i mapu.
„Můžeme být hrdi na to, že česká skladatelská obec má tolik duí pro housle a cello. Když se podíváme do světového repertoáru, tak jich zas tolik není,“ poznamenává Josef Špaček.
Trasy, kterými vedly hudební cesty čtyř vybraných skladatelů dvacátého století rozmezí pouhých pětatřiceti let, jasně ukazují, odkud autorsky čerpali. „Samotného mě zajímalo, jestli se ti čtyři mohli potkat někde jinde než v Praze – a skoro ano. Pozorný pozorovatel uvidí, že tři ze skladatelů se potkali v Benátkách a Schulhoff tam téměř došel,“ upozorňuje Tomáš Jamník.
Při poslechu skladby si zájemci mohou konkrétní místa najít i na přiložené mapě. Uvidí tak třeba, že zatímco Bohuslav Martinů prožil na cestách celý svůj život a útěk před nacisty ho dovedl až za oceán, tak Leoše Janáčka lákala myšlenka slovanské vzájemnosti a vydal se do Ruska.
Odtud také vzešel podnět k Janáčkově smyčcovému kvartetu inspirovanému dílem spisovatele Tolstého. Na albu Cesty se kvartet objevuje v nezvyklé úpravě pro dva nástroje. Špaček a Jamník se shodují, že po technické stránce šlo o jednu z nejtěžších skladeb. Na začátku se jim některé prvky dokonce zdály neproveditelné.
Nejvíce práce měli virtuosové ale nakonec paradoxně s nejhranějším dílem, tedy prvním duem od Bohuslava Martinů. Jediné vydání obsahuje velké množství chyb. Oba hudebníci se ale snažili, aby duo zaznělo přesně tak, jak ho autor původně zamýšlel.
Skladatelé zastoupení na Cestách mají podle Jamníka jedno společné, album je poselstvím optimismu a nezdolné vůle i ve složité době. Ervín Schulhoff a Gideon Klein dokonce své skladby psali těsně před deportací do koncentračních táborů, přesto posluchači v jejich hudbě smutek nenajdou.
