Ústí nad Labem – Ústecké kino Hraničář mívalo jeden z nejlepších promítacích sálů první republiky. Dnes se proměňuje ve stálou scénu pro soubor někdejšího Činoherního divadla. Na přeměnu zašlého kina v divadlo jsou ale potřeba víc než tři miliony, které se spolku Činoherák Ústí stále nepodařilo vybrat. V budově přitom chce v říjnu otevřít novou divadelní sezonu.
Jeviště místo plátna. Hraničář se mění ve scénu ústeckého Činoheráku
„Zanedbanost za léta komunistické éry je vidět na každém kroku,“ říká Karel Karika, jeden z dobrovolníků, kteří se pustili do rekonstrukce někdejšího ústeckého kina v kulturní prostor (nejen) pro ansámbl kultovního Činoherního divadla.
Sám Karika symbolicky odkoupil rozsáhlou mozaiku u vchodu a v rámci stavebních úprav ji chce opravit a nadále udržovat. Na principu adopcí přitom z výrazné části stojí celý projekt, jenž chce obnovit Hraničářovu slávu. Symbolicky prodané jsou toalety nebo světla, k adopci se nabízí i topení. Na stavebních pracích se dohromady podílí víc než stovka dobrovolníků a jejich činnost zaštiťuje spolek Činoherák Ústí tvořený herci zrušené labské scény.
Schůze socialistů, filmové projekce… a vize divadla
Budovu kina Hraničář postavili němečtí sociální demokraté a do provozu byla uvedena v roce 1923. „Potřebovali mít velký sál, pokud chtěli dělat schůze. Mohli si samozřejmě nějaký objekt pronajmout, ale museli si platit nájemné, takže si chtěli postavit ze svých vlastních prostředků,“ přibližuje okolnosti vzniku stavby historik z ústeckého městského archivu Vladimír Kaiser.
Objekt v meziválečném období ovšem nesloužil jen stranickým schůzím; fungoval jako multifunkční kulturní centrum. V budově jsou dodnes zachovalé promítací kabiny původního kina, které patřilo k nejmodernějším v tehdejším Československu. Sál Hraničáře hostil také divadelní představení nebo kabarety.
Na začátku 60. let prošel objekt rozsáhlou (a až donedávna poslední) rekonstrukcí, která se týkala zejména vnitřních prostor. Stavebními úpravami vznikl i současný kinosál, jenž ústeckou veřejnost vítal až do roku 2010. Tehdejší vlastník vyhodnotil renovaci budovy i promítací techniky jako nerentabilní – a kino Hraničář zavřel. Svůj díl neslo i to, že starý promítací sál neobstál v konkurenci multiplexů.
Nyní se má do budovy nedaleko Mánesových sadů kultura vrátit, a to zdaleka nejen ve formě filmových projekcí. Útočiště zde totiž našel soubor původního Činoherního divadla, jehož provoz skončil letos na jaře. Dočasně hrál na lodi Tajemství bratří Formanů v ústecké části Vaňov, hostoval i na scénách jinde po republice. Svou domovskou scénu má najít v Hraničáři od října.
Nutnou podmínkou je ale právě probíhající rekonstrukce. Vedoucí stavebního úřadu ústeckého magistrátu Vlastimil Hudeček totiž už dříve řekl, že pro provoz divadla platí jiné předpisy než pro provoz kina. „Je nutné vybudovat šatny, zázemí, denní místnost, sprchy, WC, nechat si zpracovat novou požární zprávu, osvětlení…“
Spolek potřebuje přes tři miliony. Vybráno ani vyhráno nemá
Dobrovolníci přitom nemluví jen o divadlu, Hraničáře chtějí přestavět na kulturní centrum. Na sále se mají hrát činoherní představení (spolek odkoupil i fundus a autorská práva k většině her) a v patře, kde probíhaly prvorepublikové večírky, budou autorská čtení.
Peníze na přestavbu i provoz souboru vybírají v celonárodní sbírce Národ sobě II, jejímž patronem je někdejší člen ústeckého souboru Jiří Bartoška. „Považuji to za svou povinnost, protože jsme Činoherní studio zakládali a po čtyřiceti letech mi přijde jako neskutečná arogance politiky, kdy likviduje divadlo. Je to krajské, univerzitní město a v podstatě dnes nemá svůj divadelní soubor, což jsem opravdu ještě nezažil,“ uvedl Bartoška.
Zatím ale vůbec není jasné, zda se spolku podaří potřebnou částku vybrat. „Nejvyšší částka je určitě vzduchotechnika, což je částka jeden a půl milionu korun,“ podotýká mluvčí spolku Ondřej Klein. Na všechny opravy ale potřebují nejméně tři a půl milionu. Pokud je nezískají, k životu probouzené kino se opět zavře. Na transparentním účtu je momentálně 400 tisíc korun.
Reportáž z kina Hraničář je součástí prázdninového seriálu ČT24, ve kterém reportéři Událostí v regionech mapují opuštěné lokality či objekty po celém Česku.