Ruská armáda na Ukrajině útočí na energetickou síť, zraňuje a zabíjí civilisty a na povrch vyplouvají i další traumata. Stále víc ukrajinských žen promlouvá o sexuálním násilí páchaném ruskou armádou. O své příběhy se podělily i se štábem České televize.
Jedna z obětí ruské surovosti si říká Olena. Identitu odhalit nechce. Pochází z okupovaného břehu Dněpru, kde ji před čtyřmi lety zatkli právě Rusové. Kvůli traumatu přes rok neopustila domov na předměstí ostřelovaného Chersonu.
„Dovedli nás na farmu. Navečer přišli další vojáci, začali pít, zbili mě, znásilnili,“ vzpomíná Olena na moment, který se jí stále vrací.
Do zajetí padla místo svého manžela, ukrajinského vojáka, kterého u ní hledala ruská armáda. V zajetí byla asi týden. Myslela si, že nepřežije.
„Tahali mě za vlasy, odtáhli mě na pole, kde byly hroby, a řekli mi, že tam skončím jako ty ostatní přede mnou,“ líčí.
Pomoc přišla nečekaně od jednoho z ruských velitelů, který našel Olenu při kontrole základny. Tajně ji odvezl blíž k frontě.
„Řekla jsem si, že buď dojdu, nebo ne. A jestli ne, tak to je prostě můj osud. Šla jsem dlouho, nade mnou létaly dělostřelecké granáty.“
Olena nakonec narazila na ukrajinské kontrolní stanoviště. Podporu pak našla u organizace SEMA. Tu tvoří Ukrajinky se zkušeností jako ona.
Stovky případů zdokumentovaných znásilnění
Ukrajinská prokuratura dosud zdokumentovala přes 360 případů znásilnění ruskou armádou. Nejvíc jich zaznamenala právě z Chersonu, který byl okupovaný přes půl roku. Podle zakladatelky organizace SEMA Iryny Dovhanové je ale počet znásilněných žen ruskou armádou mnohem vyšší. Řada z nich se totiž stále obává promluvit.
„Je velmi důležité vysvětlit jak obětem, tak společnosti, že mlčení znamená amnestii pro pachatele,“ míní Dovhanová.
Prolomit tabu v ukrajinské společnosti se pokouší dokument Po stopách. Právě Dovhanová je jednou ze sedmi žen, která v něm sdílí svůj příběh. Proruští separatisté ji znásilnili a zbili už v roce 2014 v okupovaném Doněcku, kde ji vystavili veřejnému lynči za to, že dodávala zásoby ukrajinské armádě. V Kyjevě na uzavřené předpremiéře se dočkala ovací ve stoje.
„Můj příběh není ten nejhorší. Některým ženám byly při znásilnění vyraženy zuby, zlomena žebra, poškozena průdušnice,“ jmenuje Dovhanová.
Sexuální násilí jako zbraň je podle mezinárodního práva válečným zločinem. Dovhanová a organizace SEMA teď sbírají svědectví dalších žen, aby je předaly Mezinárodnímu trestnímu soudu v Haagu.
