Herec Martin Hofmann se v době největší popularity seriálu Most!, kde měl jednu z hlavních rolí, vyhýbal prý raději lidem. O letošních prázdninách ho ale potkat lze – alespoň v divadle a v kině. Jako král Leontes se vrátil na Letní shakespearovské slavnosti a v biografech se brzy představí coby jeden z titulních hrdinů komedie Prvok, Šampon, Tečka a Karel. O svých rolích a popularitě mluvil jako host Interview ČT24. Zavzpomínal ale i na nedávno zesnulého Milana Lasicu.
Jako Luďan z Mostu jsem nemohl do hospody, ale lidi už vědí, kdo jsem, těší Martina Hofmanna
Martina Hofmanna proslavila role Luďana ze seriálu Most!. Komediální příběh ze severočeské reality se stal nečekaným hitem.
„Katapultoval mě tak, že jsem nemohl chodit do restaurací. To jsem jednou zkusil a byl jsem tam asi třicet minut. Všichni byli velmi vstřícní, radostní a protože bylo po půlnoci, tak té radosti najednou bylo až dost. Takže když byla ta velká popularita Mostu, fungoval jsem jednoduše mezi domovem, divadlem a jinou prací. Že bych chodil po Václaváku se zdviženou hlavou bez čepice a dělal, kdo si mě jako všimne, to věru ne. Ani jsem se snad nesnažil příliš tu věc vytěžovat, že bych začal dělat dvacet rozhovorů měsíčně, což jsem jistě mohl. Spíš jsem reagoval plaše, ne: tady mě máte, konečně jste to, vy pitomci, pochopili,“ přiznává.
Kdo by koukal na vyzenované kluky, jak chodí na jógu?
Nezdá se ale, že by pro diváky navždy zůstal jedinou postavou. „Čím dál tím víc mi říkají mým vlastním jménem,“ těší ho. A nečeká, že si ho začnou plést nově s Karlem z novinky režiséra, spisovatele a scenáristy Patrika Hartla.
V ní si čtyři čtyřicátníci – Prvok, Šampon, Tečka a Karel – přiznají, že nežijí tak, jak si představovali. A rozhodnou se krizi zažehnat plněním mnohdy stupidních úkolů, aby si připomněli, že mají ještě odvahu žít. „Někdo říká, že je to film o krizi středního věku, já to tak úplně nevnímám. Myslím, že je o přátelství,“ podotýká Martin Hofmann.
Hartl ho obsadil do role Karla, podnikatele, jemuž se hroutí osobní život. „Ta hra je nespasí sama o sobě, ale je pravda, že s jejich životy se něco stane, že je to turbulentní, což ve filmu má být. Představte si, kdybychom koukali na čtyři vyzenované kluky, jak chodí na jógu,“ poznamenává.
Důležitosti přátelství se dotýkalo i drama Havel, za nějž Hofmann získal loni svou první nominaci na Českého lva. Ztvárnil herce a disidenta Pavla Landovského. „Nejvíc mě na něm bavila něžná energie, která nebyla příliš často ukazována. Řvaní tam muselo být, protože byl prostě velmi hřmotná svérázná osobnost, ale chtěl jsem, aby to bylo víc namíchané. Zajímaly mě spíše ty těžší, melancholické tóny,“ přiznává.
Přátelství má podle něho stejný význam v jakékoliv době. Ovšem zkoušky, kterým byli vystaveni Václav Havel a Pavel Landovský, byly oproti potížím hrdinů Hartlova filmu víc „hardcore“.
„Prvok, Šampon, Tečka a Karel je v nejlepším slova smyslu mainstreamový současný příběh. Největší problém těch lidí je, že se jim rozpadají vztahy, což není málo, že přijdou o práci, což také není málo, že mají existenciální krizi, špatný vztah sami k sobě. To není málo. Ale nejsou v kriminále, nikdo jim nezabraňuje pracovat a systém po nich tvrdě nejede,“ srovnává.
Když dva hrají totéž, není to totéž
Novinku Patrika Hartla začnou kina promítat 29. července. Diváci mohou v létě zajít na Martina Hofmann také na Letní shakespearovské slavnosti. V Zimní pohádce alternuje s Michalem Isteníkem, dalším hercem, jehož pomohl „objevit“ seriál Most! Isteník o roli žárlivého krále Leontese říká, že v jeho podání je z Bibione, kdežto v Hofmannově působí opravdu jako vládce Sicílie.
„Hrajeme to samozřejmě úplně jinak, to je, jako když vezmete dva typy vozů a mají projet jednu dráhu. S každým tím autem pojedete trochu jinak, ale oba ji projedou,“ reaguje Hofmann. Při studování role si ale prý radili a pomáhali.
Milana Lasicu nemůžu jen tak vymazat
Dlouholetým jevištním kolegou byl pro Hofmanna Milan Lasica. S hercem, který nedávno zemřel, se třináct let potkával v Divadle Bolka Polívky ve hře Mínus dva.
„Pro moji kariéru byli zásadní lidi, jako byla Dana Hlaváčová, která mě měla jako dítě, pak Boris Rösner, Miloš Horanský, Eva Salzmannová na škole, Jan Vlasák a Hana Maciuchová a dva chlapi: Polívka a Lasica. A z toho bych Lasicu a Maciuchovou dal někam ještě nad. Neumím vysvětlit proč. Prostě oni mají něco, co se nedá naučit, co má člověk v sobě, že když přijde do místnosti, všichni ostatní se narovnají,“ říká Hofmann.
Lasicův odchod se mu nepřijímá lehko. „Mám jeho telefonní číslo v mobilu a neumím si představit, že najednou udělám ‚Lasica – vymazat',“ odmítá. Stále má prý uloženo i číslo na Borise Rösnera.