Tři desítky nejlepších architektonických projektů realizovaných v uplynulých dvou letech mapuje nejnovější ročenka české architektury za rok 2022 a 2023. Její editor, architekt Pavel Nasadil, se zaměřil na stavby financované z veřejných zdrojů.
Architekturu lze chápat i jako službu veřejnosti. Nejen tady a teď, ale také pro příští generace. Leitmotiv letošní ročenky lze vztáhnout i na místo posledního odpočinku. Konkrétně na pražském Suchdole.
„Hřbitov je v tomto pojetí otevřený do krajiny oproti staršímu konceptu, kde jsou hřbitovy obehnány vysokou zdí. Jsou intimním místem. Tady je to naopak. Je to na krásném místě v přírodě a interakce s krajinou byla pro návrh velmi důležitá,“ popisuje Nasadil.
Suchdol hřbitov dlouhodobě postrádal. Momentálně je tu obsazených nebo rezervovaných osmdesát procent míst. Projekt se odvíjel od nedaleké kaple Svatého Václava.
„Dneska se v kapli konají obřady nejen smuteční, ale i svatební, koncerty, křty. Stalo se z ní malé společenské centrum,“ dodává Nasadil.
Pavlač, předzahrádky i terasy
Službou společnosti z dalšího úhlu pohledu je bytový dům v pražských Ďáblicích. Má čtrnáct bytových jednotek. Náklady činily 36 milionů korun. Tedy zhruba 2,5 milionu na jeden byt.
„Je výjimečným příkladem sociálního bydlení financovaného z obecních veřejných peněz. Je to dobrý příklad a precedens pro to, jak komorně a relativně za dobré peníze lze tento společenský úkol plnit,“ míní architekt.
Cílem projektu bylo poskytnout střechu nad hlavou lidem ve složitých životních situacích. A to v přívětivém prostředí. „To můžeme vidět především na venkovních nebytových prostorách, jako je pavlač nebo předzahrádky, které se nacházejí u přízemních bytů, nebo střešní terasy nad trojicí mezonetů na střeše,“ vyjmenovává architekt tohoto projektu Tomáš Zdvihal.
Podle autora ročenky přestávají být k financování klíčové dotace. Naopak roste význam reálných potřeb společnosti. To je případ i posledního projektu v publikaci. Náhrobky významné židovské rodiny z Brna zaplatila veřejná sbírka.
