Pátek třináctého je sice jen pověra, ale v kultuře jako smolný den nezůstal bez odezvy. Smůlu přinesl táborníkům ze slavného filmového hororu, templářům v bestselleru Dana Browna, rakouskému skladateli Arnoldu Schönbergovi trpícímu fobií z čísla třináct nebo kdysi populárnímu československému zpěvákovi Vítězslavu Vávrovi.
Horor na letním táboře a píseň o pálení žáhy. I to je pátek třináctého
„Narodila jsem se v pátek 13. prosince 1813, z čehož pramení všechno mé neštěstí,“ pronáší jedna z postav ve hře Les Finesses des Gribouilles z roku 1834. Její repliku lze považovat za doklad, že ve Francii v první polovině devatenáctého století neviděli pátek třináctého v kalendáři rádi.
Potvrzuje to i článek – zveřejněný ve stejném roce jako divadelní hra – v literárním časopise Revue de Paris. Markýz de Salvo v něm komentuje případ sicilského hraběte, který zavraždil svou dceru v ono smolné datum, slovy: „Jsou to vždycky pátky a číslo třináct, které přinášejí neštěstí.“
Templáři, burza a škuner
O popularizaci pátku třináctého jako dne, který by bylo lepší škrtnout, se zasloužila i literatura. Podíl si připisuje mimo jiné bestseller Šifra mistra Leonarda. Spisovatel Dan Brown v ní líčí, že v pátek 13. října 1307 začalo na popud francouzského krále rozsáhlé zatýkání templářů.
I ve skutečnosti následovaly soudy, popravy a oficiální zrušení řádu papežskou bulou, tedy zatčení odstartovalo zánik kdysi nejmocnějšího a nejbohatšího křesťanského rytířského řádu středověku. Brownova kniha podpořila mylné domněnky, že právě tato událost zavdala důvod, proč se lidé tohoto data tak obávají.
V roce 1907 bostonský obchodník Thomas W. Lawson napsal a vydal román s nepřekvapivým názvem Pátek třináctého. V temném příběhu z Wall Street ústřední postava vyvolává vzestupy a propady trhu a zanechává za sebou zkázu, aby se pomstila svým nepřátelům. Využívá přitom nervozity, kterou na burze vyvolává datum pátek třináctého. „Zlomil by nejlepší býčí trh,“ píše Lawson o síle pověry i v době, kdy ceny rostou.
Ironií se zdá v té souvislosti osud lodě pojmenované po autorovi románu. Sedmistěžňový Thomas W. Lawson byl spuštěn na vodu v roce 1902 jako největší škuner, který byl kdy postaven. Sloužil k přepravě nákladu až do bouře, která se rozpoutala u souostroví Scilly ležícího v nejjižnější části Britských ostrovů.
Během noci z 13. na 14. prosince 1907 (ano, v roce, kdy vyšla Lawsonova kniha) loď už zdrchanou předchozí bouřlivou plavbou nahnala vichřice na skálu. Ráno z ní zbyly jen trosky, jak popisuje web Královských muzeí v Greenwichi, kde je ze škuneru uložen záchranný kruh. Zbývá dodat, že třináctého prosince bylo ten rok v pátek.
Obraz škuneru Thomas W. Lawson
Skladatel, který měl fobii z čísla třináct
Pověrám o pátku třináctého nahrává také osud rakouského skladatele Arnolda Schönberga. Do hudebních dějin se zapsal mimo jiné jako zakladatel dvanáctitónové hudby (dodekafonie), v osobním životě mu dělalo starosti jiné – méně dokonalé – číslo, protože trpěl triskaidekafobií, tedy fobií z čísla třináct. Objevily se třeba názory, že název své opery Moses und Aron, tedy Mojžíš a Áron schválně zapsal špatně, protože kdyby starozákonnímu prorokovi dopřál dvě „A“ (Aaron), napočítal by celkem třináct písmen.
Třináctka byla do jisté míry opravdu Schönbergovo osudové číslo. Narodil se 13. září 1874 – ale to byla neděle, což by nemělo věstit nic špatného. A zemřel 13. července 1951. Poslední den podle vyprávění své ženy celý strávil ochromen úzkostí na lůžku, popsala britská stanice Classic FM.
„Asi ve čtvrt na dvanáct jsem se podívala na hodiny a řekla jsem si: ‚Ještě tak čtvrt hodiny a bude to nejhorší pryč,‘“ vzpomínala skladatelova choť Gertrud na chvíle předtím, než ji z manželova pokoje zavolal lékař, že Schönbergovi vypovědělo srdce. Kalendář stále ještě oznamoval pátek.
Muž v hokejové masce
Když je řeč o strachu – s temnými spiknutími ve stínech středověkých hradů si nijak nezadá řádění fiktivního masového vraha z jedné hororové filmové franšízy. Vše začalo v roce 1980, kdy vlna tehdy populárního hororového žánru vynesla i slasher Pátek třináctého. Letní tábor, na nějž ten, kdo ho přežije, jen tak nezapomene, se od té doby na plátna několikrát vrátil a s ním i řádění vraha s obličejem zakrytým hokejovou maskou, který se stal jedním z nejznámějších obrazů hororového žánru.
Poslední film série byl uveden v roce 2009, vznik dalšího (třináctého) snímku se zasekl i kvůli sporům ohledně práv mezi scenáristou Victorem Millerem a režisérem Seanem Cunninghamem. Mluví se ale už nějakou dobu o chystání seriálového prequelu. Má se jmenovat Crystal Lake, tedy stejně jako ono hrůzostrašné filmové místo.
Vítězslav Vávra zpívá o smůle
I když podle pověr pátek třináctého není den, kdy by člověku bylo do zpěvu, končí tento článek písničkou. Na smůlu, která ho pronásleduje, když má zrovna naspěch, si v ní stěžuje Vítězslav Vávra. Tento zpívající bubeník zažil vrchol popularity v osmdesátých letech díky hitům jako Holky z gymplu nebo Citronová holka. Do jeho diskografie ale patří i skladba Pátek třináctého z roku 1985.
„Poledne pátek třináctýho, v tramvajích je nával, zase poprchává, poledne pátek třináctýho, to se někdy stává všem, pálí mě žáha a chybí teplá strava a v chůzi jím, v hlavě mám úl, smůlu všech smůl, to já dávno vím,“ mluví z duše všem triskaidekafobikům.
