Papež Lev XIV. si přeje „prohloubit dialog se světem filmu“. O víkendu přijal ve Vatikánu hollywoodské hvězdy, řekl jim, že by se mělo udělat víc pro kina, která bojují o přežití, aby bylo zachováno skupinové sledování filmů. Dříve se už soukromě setkal s herci Robertem de Nirem či Al Pacinem. Prozradil také, které filmy jsou jeho oblíbené.
„Papež Lev XIV. vyjádřil přání prohloubit dialog se světem filmu, zejména s herci a režiséry, a prozkoumat možnosti, které umělecká kreativita nabízí pro poslání církve a prosazování lidských hodnot,“ stojí v prohlášení uveřejněném Vatikánem tento týden.
Papež obecné přání hned konkrétně naplňuje. Prozradil totiž své nejoblíbenější filmy, všechny mají buď Oscara, nebo aspoň nominaci na tuto prestižní cenu.
Papežův filmový vkus: Redfordův debut i muzikál o novicce
Jsou mezi nimi dva tituly se stejným názvem v českém překladu: Život je krásný. Jeden (v originále It's a Wonderful Life) je ale americkou vánoční klasikou z roku 1946 od Franka Capry, druhý (La vita è bella) přinesl na konci devadesátých let tři Oscary italskému herci a filmaři Robertu Benignimu. Příběh o vězni koncentračního tábora, který předstírá, že všechny hrůzy jsou jen hra, aby ochránil svého syna, napsal, režíroval a i si v něm zahrál hlavní roli.
V papežské videotéce ještě nesmí chybět psychologické drama Obyčejní lidé, jehož premiérou v roce 1980 debutoval Robert Redford jako režisér.
A papeže také potěší, když dávají americký muzikál Za zvuků hudby, natočený v polovině šedesátých let a odehrávající se v předválečném Rakousku o tři dekády dříve. Hlavní hrdinkou je novicka, kterou matka představená pošle jako vychovatelku do rodiny ovdovělého námořního kapitána, aby mu pomáhala s výchovou sedmi dětí. A nakonec v jejím srdci nezůstane místo jen pro lásku k Bohu.
Záliba v americké produkci není překvapující vzhledem k tomu, že Lev XIV. se narodil – coby Robert Francis Prevost – v Chicagu. Mimochodem právě na předměstí Chicaga se odehrávají i Obyčejní lidé.
Sentimentální příběh o holocaustu radši ne
Deník Los Angeles Times postrádá i – částečně v nadsázce – ve výčtu tituly jako Vymítač ďábla, Sestra v akci nebo historické drama Ve službách papeže o zakázce na výzdobu Sixtinské kaple.
Pontifikův filmový vkus zhodnotil i The Hollywood Reporter. Soudí, že každý z titulů je „základem morálně povznášejícího kánonu“. Čtveřice přináší podobenství o milosti a vykoupení i poselství o rodinných hodnotách či antifašismu. K Benigniho snímku ale server poznamenává, že s odstupem se může jevit jako povrchní a sentimentální pohled na holocaust.
Britský The Guardian zařazení filmu Život je krásný nepovažuje za vhodné navíc kvůli problematickým vztahům římskokatolické církve s nacistickým režimem. Doporučuje Lvovi XIV. pustit si místo toho drama Padlé ženy o tom, jak irské kláštery převychovávaly „padlé dívky“ v takzvaných Magdaleniných prádelnách.
Podle britského listu výběr Lva XIV. na první pohled působí velmi tradičně ve srovnání s oblíbenými tituly jeho předchůdce Františka, k nimž patřily snímky jako Viscontiho Gépard a Felliniho Silnice. Zatímco třeba Janu Pavlu II. se prý líbilo znepokojivé pojetí Umučení Krista od Mela Gibsona.
Audience pro Al Pacina, Leeho i Blanchettovou
Seznam oblíbených filmů každopádně mohl Lvu XIV. posloužit ke small talku v sobotu 15. listopadu, kdy hlava katolické církve přivítala zástupce kinematografie v Apoštolském paláci. Pozvání přijalo na tři desítky osobností, mezi nimi italská herečka Monica Bellucciová, argentinský filmař Gaspar Noé, z Austrálie pocházející Cate Blanchettová, američtí režiséři Spike Lee a Gus Van Sant či jejich krajan, herec Viggo Mortensen. Dorazilo na 160 herců, režisérů a dalších osobností filmového průmyslu.
„Kina trpí znepokojivou erozí... a existuje mnoho těch, kteří tvrdí, že umění filmu a filmový zážitek jsou v ohrožení. Vyzývám instituce, aby se s tím nesmířily,“ řekl papež, který si tím vysloužil potlesk v sále.
Už minulý týden se Lev XIV. soukromě sešel s Robertem de Nirem. Herec narozený sice v New Yorku, ale hlásící se k italským kořenům přebíral v Římě vyznamenání udělované městem. Papež mu pro změnu daroval růženec.
Lev XIV., jak vzpomínají mnozí jeho dlouholetí přátelé z Chicaga, vždy rád chodil do kina, poznamenaly při té příležitosti noviny Vatican News.
Cti být první celosvětově známou filmovou hvězdou, která si potřese rukou s novým papežem, se dostalo nedlouho po uvedení Lva XIV. do úřadu Al Pacinovi. K neveřejné rozmluvě se připojil spolu s dalšími tvůrci natáčeného snímku o bratrech, kteří vybudovali italskou automobilovou značku Maserati.
Novou kapitolu předznamenal František a komici
Na akcích pořádaných papežem jsou hollywoodské hvězdy málokdy přítomny, poznamenává agentura Reuters. A i další komentáře zmiňují, že častější kontakty hlavy katolické církve s filmovými star znamenají novou kapitolu ve sbližování církve se světem kinematografie a celebrit.
Úplnou výjimkou ale osobnosti (pop)kultury ve vatikánských prostorách nejsou. Chystaná audience totiž volně navazuje na loňské a předloňské akce, kdy se Lvův předchůdce František setkal s výtvarnými umělci v Sixtinské kapli, respektive o rok později dokonce se zhruba stovkou komiků z celého světa.
Je v pořádku si z Boha dělat legraci, pokud vtip neuráží, podělil se tehdy František o svůj názor na humor. Ve Vatikánu se s ním při té příležitosti osobně potkaly i americké celebrity jako Whoopi Goldbergová, Chris Rock nebo Jimmy Fallon, byť mezi hosty převažovali Italové.
Naděje i pro současnou kulturu
Vatikán a umění jsou provázané staletí. Zvýšený zájem o současnou kulturu zapadá do takzvaného Jubilejního neboli Svatého roku, který je v křesťanské tradici rokem milosti a odpuštění. Koná se pravidelně jednou za čtvrtstoletí, hlavním letošním tématem je naděje. V únoru – tedy ještě za papeže Františka – už Vatikán pořádal několikadenní Jubileum umělců a světa kultury. Uznával tak schopnost umění a kultury „snít o nových verzích světa“.
František už ale třeba v roce 2023 podpořil konkrétní film, když ve Vatikánu uspořádal zvláštní projekci italského dramatu Já Kapitán. Promítáním epického vyprávění o cestě senegalských mladíků do Evropy chtěl dát najevo, že vždy stál na straně migrantů, uvedl tvůrce snímku Matteo Garrone. Sám papež pocházel z imigrantské rodiny.
František se do filmových studií nedostal, Jan Pavel II. ano
V rámci programu zmíněného Jubilea umělců měl František, jako vůbec první hlava katolické církve, navštívit italská filmová studia Cinecitta. V dobách největší slávy zde filmoval Federico Fellini svůj Sladký život i hollywoodští filmaři výpravné snímky Ben Hur či Kleopatra.
V kulisách Cinecitta mimo jiné také jeden z nejuznávanějších současných italských režisérů Paolo Sorrentino natáčel své seriály o fiktivním prvním americkém papeži s Judem Lawem v titulní roli.
Skutečný pontifik ale nakonec do filmových ateliérů nezavítal. František musel návštěvu zrušit ze zdravotních důvodů, které ho víceméně upoutaly na lůžko až do jeho smrti letos dubnu.
Mezi filmaře se nicméně vydal jeden z jeho předchůdců. A dál než jen na kraj Říma. Jan Pavel II. se totiž v roce 1978 podíval do Hollywoodu. Aby hlavu katolické církve náležitě pozdravili, zakryli tehdy vtipálci v obřím nápisu studia na kopci v Los Angeles jedno „L“ – čímž rázem vzniklo slovo „holy“, tedy svatý.
