Holocaust a mateřství. Trude Sojka po válce odešla do Ekvádoru, ale vypráví i český příběh

Nahrávám video
Události v kultuře: Výstava Trude Sojky v Terezíně
Zdroj: ČT24

Díla ekvádorské malířky českého původu Trude Sojky ztělesňují nekonečnou hrůzu a utrpení, ale také naději a touhu po míru. Nacisté v roce 1944 umělkyni s rodinou deportovali do koncentračního tábora. Její vzpomínky ve formě soch a obrazů nyní vystavuje Památník Terezín na výstavě nazvané Holocaust a mateřství.

Narodila se v roce 1909 v Berlíně do bohaté židovské rodiny. Později se přestěhovala s rodiči do Prahy a po studiu se provdala za slovenského Žida Dezidera Schwartze. Spolu se přestěhovali do Nitry, odkud byli v roce 1944 deportováni do koncentračního tábora.

Její muž zemřel krátce před osvobozením, po skončení války proto odešla za bratrem do Ekvádoru. Zpátky domů už se nikdy nevrátila. Za svou vlast přesto vždy považovala Československo. „Milovala svou zemi. Moje babička říkala, že více než Židovkou je Češkou,“ říká její vnučka Gabriela Steinitzová, která přijela výstavu do Terezína zahájit.

Holocaust neskončil osvobozením táborů

„Babička byla v několika koncentračních táborech, v Terezíně ale nikoliv. V Terezíně byla její matka, sestra, švagr a synovec, všichni byli zavražděni v Osvětimi,“ upozornila Steinitzová. V jednom z táborů Trude Sojka porodila dceru. Ta však tři týdny po narození zemřela. „Takový osud mělo mnoho žen, příběh mojí babičky je reprezentuje,“ říká vnučka. 

O bolestivých zážitcích z války umělkyně po válce nechtěla mluvit ani se svojí rodinou. Vyjadřovala je ale ve svých uměleckých dílech. Jednou z jejích soch je Mrtvý pták z roku 1954. „Ona sama se cítila po holocaustu mrtvá. Někdy se říká, že holocaust neskončil osvobozením táborů. Byl to proces, který trval mnohem déle,“ komentuje dílo Gabriela Steinitzová.

Vnučka umělkyně Gabriela Steinitzová
Zdroj: Libor Zavoral/ČTK

Umělkyní chtěla být Trude Sojka od dětství. Ve třicátých letech proto studovala berlínskou Akademii výtvarných umění. Jejím oblíbeným materiálem se nakonec stal cement. „Začala s ním experimentovat. Je to velice tvrdý materiál, který hrozně rychle zasychá, a to se jí líbilo, protože mohla pracovat velmi spontánně,“ vysvětluje vnučka.

Dům míru jako odkaz

V březnu 2007 zemřela ve věku 97 let ve svém domě v metropoli Ekvádoru Quitu. Po její smrti ho dcera Anita přeměnila v muzeum. Kulturní středisko Trude Sojky bylo jako Památník holocaustu a útočiště míru otevřeno v březnu 2009. Funguje jako nezisková instituce, která propaguje mezikulturní společnost a mírové aktivity ve světě.

Památník Terezín se k dramatickému příběhu dostal přes velvyslance České republiky v Ekvádoru, který dům v Quitu navštívil. „Trvalo nám zhruba tři roky, než se podařilo výstavu výjimečné umělkyně přenést sem do Terezína,“ uvedl mluvčí památníku Tomáš Rieger. Zájemci si mohou výstavu prohlédnout až do 9. června.

Zatímco pro Trude Sojku české země představovaly minulost, její vnučka tady vidí svou budoucnost. Poprvé sem přijela v osmi letech. Nyní by se chtěla naučit řeč a získat české občanství.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Kvíz: Spárujete správně slavné milence?

Smyšlené postavy literárních, filmových, divadelních či mytologických příběhů prožívají lásku naplňující i tragickou. Romea a Julii by spároval každý, ale znáte dobře i další milence? Zkuste na svátek všech zamilovaných, tedy na Den svatého Valentýna, dát dohromady ty, kteří k sobě opravdu patří, i když jim osud třeba nepřeje.
včera v 10:00

Jeho poezie je umanutá, říká překladatel Panerových veršů

V českém překladu vyšly básně španělského autora Leopolda Maríi Panera. Narodil se krátce po druhé světové válce. Účastnil se protestů proti režimu generála Franka, důsledkem čehož opakovaně skončil ve vězení. Byl závislý na alkoholu a heroinu, zemřel před dvanácti lety. O sbírce Nemocná růže mluvila s překladatelem Petrem Zavadilem Alžběta Stančáková. „Je to poezie dost umanutá, hodně se tam opakují slova, celé verše. Využívá postupy klasické lyriky, ale staví je na hlavu,“ podotkl.
13. 2. 2026

Část umělců v Irsku bude dostávat základní příjem. Navždy to ale není

Irsko je ochotné vyplácet 325 eur (necelých osm tisíc českých korun) týdně umělcům, aby jim zajistilo základní příjem a pomohlo jim tak věnovat se tvorbě. Po pilotním programu zavádí země nyní tento systém trvale. Uvádí, že jako první na světě. Podle opozičních politiků a některých lidí z umělecké branže ale není podpora domyšlená a hlavně vlastně vůbec trvalá.
13. 2. 2026

Víra přestává být tématem, říká Topol ke knize Peklo neexistuje

Po osmi letech vydává nový román Jáchym Topol. Kniha s názvem Peklo neexistuje zavádí čtenáře do doby po pandemii covidu a na počátku ruské plnohodnotné invaze na Ukrajinu. Sleduje novináře Tomáše, který se za této situace snaží zorientovat ve světě kolem sebe. „Je to ohromně současný román,“ podotkl autor v pořadu 90' ČT24, který moderovali Barbora Kroužková a Jakub Musil.
13. 2. 2026

Cenu Jindřicha Chalupeckého dostaly Bochanová, Kalousová a Kolektiv Prádelna

Laureátkami Ceny Jindřicha Chalupeckého 2026 se staly Julija Bochanová, Tereza Kalousová a ženský Kolektiv Prádelna. Zvláštní uznání od poroty obdržela skupina Stop Genocide in Gaza za své umělecké intervence s politickým významem. Ceny ve čtvrtek Společnost Jindřicha Chalupeckého udělila v pražském Divadle X10.
12. 2. 2026

Ukradený Pilát se po sedmnácti letech vrátil do Římova

Do Římova na Českobudějovicku se vrátila ukradená socha Piláta Pontského. Originál zmizel před sedmnácti lety z kaple, která je součástí křížové cesty. Památkáři a policisté vypátrali původní dřevěnou sochu až ve Španělsku.
12. 2. 2026

Rapová trojice Gufrau a Victor Kal. mají nejvíc šancí na ceny Anděl

Tři šance na zisk ceny Anděl má rapová trojice Gufrau a hudebník Victor Kal., který s ní vystupuje. Víckrát se v nominacích objevují také jména Michala Prokopa, Bena Cristovaa či kapely Mňága a Žďorp. Ocenění udělované Českou hudební akademií převezmou vítězové 11. dubna.
12. 2. 2026

Berlinale začíná afghánskou romancí. Česko přiváží Chytilovou či knihu ke zfilmování

První afghánská romantická komedie otevírá sedmdesátý šestý ročník filmového festivalu Berlinale. Hlavní soutěž podle kritiků míří letos spíše na cinefily než širší publikum. Český film v klání o Zlatého medvěda chybí. Mimo hlavní soutěžní sekci se nicméně budou promítat tři nové tituly natočené v české koprodukci a rovněž digitálně restaurovaný film Věry Chytilové Panelstory.
12. 2. 2026
Načítání...