Díla ekvádorské malířky českého původu Trude Sojky ztělesňují nekonečnou hrůzu a utrpení, ale také naději a touhu po míru. Nacisté v roce 1944 umělkyni s rodinou deportovali do koncentračního tábora. Její vzpomínky ve formě soch a obrazů nyní vystavuje Památník Terezín na výstavě nazvané Holocaust a mateřství.
Holocaust a mateřství. Trude Sojka po válce odešla do Ekvádoru, ale vypráví i český příběh
Události v kultuře: Výstava Trude Sojky v Terezíně (zdroj: ČT24)
Narodila se v roce 1909 v Berlíně do bohaté židovské rodiny. Později se přestěhovala s rodiči do Prahy a po studiu se provdala za slovenského Žida Dezidera Schwartze. Spolu se přestěhovali do Nitry, odkud byli v roce 1944 deportováni do koncentračního tábora.
Její muž zemřel krátce před osvobozením, po skončení války proto odešla za bratrem do Ekvádoru. Zpátky domů už se nikdy nevrátila. Za svou vlast přesto vždy považovala Československo. „Milovala svou zemi. Moje babička říkala, že více než Židovkou je Češkou,“ říká její vnučka Gabriela Steinitzová, která přijela výstavu do Terezína zahájit.
Holocaust neskončil osvobozením táborů
„Babička byla v několika koncentračních táborech, v Terezíně ale nikoliv. V Terezíně byla její matka, sestra, švagr a synovec, všichni byli zavražděni v Osvětimi,“ upozornila Steinitzová. V jednom z táborů Trude Sojka porodila dceru. Ta však tři týdny po narození zemřela. „Takový osud mělo mnoho žen, příběh mojí babičky je reprezentuje,“ říká vnučka.
O bolestivých zážitcích z války umělkyně po válce nechtěla mluvit ani se svojí rodinou. Vyjadřovala je ale ve svých uměleckých dílech. Jednou z jejích soch je Mrtvý pták z roku 1954. „Ona sama se cítila po holocaustu mrtvá. Někdy se říká, že holocaust neskončil osvobozením táborů. Byl to proces, který trval mnohem déle,“ komentuje dílo Gabriela Steinitzová.
Vnučka umělkyně Gabriela Steinitzová
Umělkyní chtěla být Trude Sojka od dětství. Ve třicátých letech proto studovala berlínskou Akademii výtvarných umění. Jejím oblíbeným materiálem se nakonec stal cement. „Začala s ním experimentovat. Je to velice tvrdý materiál, který hrozně rychle zasychá, a to se jí líbilo, protože mohla pracovat velmi spontánně,“ vysvětluje vnučka.
Dům míru jako odkaz
V březnu 2007 zemřela ve věku 97 let ve svém domě v metropoli Ekvádoru Quitu. Po její smrti ho dcera Anita přeměnila v muzeum. Kulturní středisko Trude Sojky bylo jako Památník holocaustu a útočiště míru otevřeno v březnu 2009. Funguje jako nezisková instituce, která propaguje mezikulturní společnost a mírové aktivity ve světě.
Památník Terezín se k dramatickému příběhu dostal přes velvyslance České republiky v Ekvádoru, který dům v Quitu navštívil. „Trvalo nám zhruba tři roky, než se podařilo výstavu výjimečné umělkyně přenést sem do Terezína,“ uvedl mluvčí památníku Tomáš Rieger. Zájemci si mohou výstavu prohlédnout až do 9. června.
Zatímco pro Trude Sojku české země představovaly minulost, její vnučka tady vidí svou budoucnost. Poprvé sem přijela v osmi letech. Nyní by se chtěla naučit řeč a získat české občanství.