Helena Třeštíková 16 let natáčela prostitutku Anny. Její autenticitou byla ohromena

Nahrávám video
Události v kultuře: Helena Třeštíková o filmu Anny
Zdroj: ČT24

Nový dokument Heleny Třeštíkové s názvem Anny měl o víkendu premiéru na mezinárodním festivalu v Amsterdamu. Režisérka a také členka americké Akademie filmového umění a věd v časosběrném snímku sleduje starší pražskou prostitutku a její hledání vlastní důstojnosti a štěstí. „Její autenticita byla ohromující,“ říká Třeštíková v rozhovoru pro Události v kultuře, který vedl Jiří Svoboda. Film vznikl v koprodukci ČT.

Z ukázek by se dalo usoudit, že pro vaši hrdinku je důležitá jakási profesní čest. Byla pro vás tato poctivost u ní pochopitelná?
Ano. Anny byla velmi svérázná postava. Zaujala mě hned na začátku, když jsem začala dělat takový film o sdružení Rozkoš bez rizika, kde se angažovala. Je to sdružení na pomoc pražským prostitutkám. Také hrají divadlo, kde Anny velmi aktivně vystupovala. Byla velmi otevřená, autentická, což je pro dokument hrozně důležité. Nic neskrývala. A samozřejmě, byla ráda, když její profese měla svou hodnotu.

Ale přece jen, tato profese je velmi citlivá pro okolí dotyčné. Neměla Anny strach z reakcí, které mohou nastat po uvedení filmu?
On byl nejdříve v televizi v roce 2001 uveden film o sdružení Rozkoš bez rizika. A neměla jsem pocit, že by to Anny nějak poškodilo. Její rodina se s tím zřejmě nějak smířila. Ona byla ochotna s námi dále pokračovat, když jsem se rozhodla sledovat její život dále, i po dokončení toho prvního filmu. Dohromady to bylo šestnáct let, kdy jsme byly v kontaktu, a opravdu její autenticita byla ohromující.

Narkomanka Katka, zloděj René, bezdomovkyně Mallory, teď prostitutka Anny. Čím vás jako režisérku přitahují lidé na okraji společnosti?
Samozřejmě jsou to zajímavé příběhy. Ale myslím, že nejsem režisérka jenom příběhů lidí z okraje společnosti. Projekt Manželské etudy například mapuje zcela běžné manželské páry. A teď budou mít v televizi v lednu premiéru dva filmy, Karolína a Ester. Což je třicet let sledování života běžných žen. Jedna z nich je televizní moderátorka Ester Janečková, druhá je realitní makléřka. Setkala jsem se s nimi před třiceti lety jako se studentkami střední zdravotní školy. Zajímá mě život ve všech jeho projevech. Nesnažím se být jen režisérkou lidí z okraje společnosti, to ne.

Když už jste zmínila Manželské etudy, to je příklad toho, že hrdiny vašich dokumentů obvykle sledujete i s ohledem na dobu. To u Anny moc neplatilo, našla jste tam jinou linku?
Ale ona se tam ta doba také nějak propisuje. Tomu se nedá úplně zabránit, i když asi to nebylo stěžejní téma. Ale přesto, začaly jsme v roce 1996. To byly ještě takové divoké devadesátky, něco z toho se tam také trochu objeví. A potom, jak šla doba, tak nějaké obrazy nebo záznamy doby tam trošku jsou, alespoň se o to vždy snažím. 

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

VideoVečerníček O Pejskovi a kočičce míří na prestižní festival v Annecy

Tvůrci večerníčku České televize O Pejskovi a kočičce se v červnu zúčastní festivalu ve francouzském Annecy. Prestižní přehlídka novou verzi původního seriálu z padesátých let vybrala do soutěže televizních projektů. Sedm epizod režisérky Barbory Dlouhé podle knihy Josefa Čapka mělo premiéru loni na podzim na Déčku. Obě hlavní postavy namluvil Marek Eben a nově je doprovodila jazzová hudba Jakuba Šafra.
před 12 hhodinami

Chceme-li změnit realitu v Unii, musíme upozorňovat na negativa, říká režisér Made in EU

Stefan Komandarev patří mezi výrazné bulharské filmaře. Jeho díla ocenil festival v Talinnu, před třemi lety získal hlavní cenu v Karlových Varech a jeho nejnovější film měl světovou premiéru v Benátkách. Právě novinku Made in EU teď promítají i česká kina. Snímek měl premiéru na festivalu lidskoprávní kinematografie Jeden svět. Režisér, scenárista a producent ho na přehlídce uvedl osobně.
včera v 08:00

Ceny kritiky ovládlo Divadlo Na zábradlí, inscenací roku jsou ale Krkavci

Tři ceny divadelní kritiky za rok 2025 míří do pražského Divadla Na zábradlí, a to za herecké výkony Miloslava Königa a Magdalény Sidonové a pro divadlo roku. Nejlepší loňská inscenace Krkavci se rovněž hrála v Praze, ovšem v Dejvickém divadle.
22. 3. 2026Aktualizováno22. 3. 2026

Poslední výstřel zasáhne výběrem z české a polské fantastiky

Současně v Česku a Polsku vychází kniha Poslední výstřel. Antologii fantastických povídek připravila dvě výrazná jména žánrové literatury – Leoš Kyša a Jakub Ćwiek. Uvedení knihy podpořil Polský institut v Praze.
22. 3. 2026

Vikingy v Městském divadle Brno čeká rodinné dobrodružství

Městské divadlo Brno připravilo autorský muzikál ViK!NG. Diváci v dobrodružné komedii navštíví bájný svět vikingů. S přípravou tohoto rodinného představení začali tvůrci už v roce 2022. Trojice autorů se sešla už dříve při psaní historického muzikálu Devět křížů.
21. 3. 2026

Zemřel Chuck Norris

Zemřel americký herec Chuck Norris, kterého proslavily role v akčních filmech. Píší to média s odkazem na prohlášení rodiny. Norris byl ve čtvrtek hospitalizován na Havaji. Hlavnímu představiteli seriálu Walker, Texas Ranger bylo 86 let.
20. 3. 2026Aktualizováno20. 3. 2026

„Tanec na kostech mrtvých.“ Ruská kultura kryje v Mariupolu zločin okupantů

Tento týden jsou to čtyři roky od ruského bombardování divadla v Mariupolu, v němž se ukrývali ukrajinští civilisté. Útok nepřežily stovky lidí, přesný počet obětí zřejmě nikdy nebude znám. Okupanti důkazy svého zločinu zničili a na místě postavili nové divadlo, jehož okázalé – a pouze zdánlivé – otevření doprovázela prohlášení o „nezničitelné ruské kultuře“. Ukrajinci mluví o „tanci na kostech mrtvých“ a experti o důkazu, že ruská kultura je součástí okupační politiky.
20. 3. 2026

Video„Už bych rád zase něco řekl.“ Ondřej Ruml má nové album

Ondřej Ruml po patnácti letech vydává autorské album, kde se podílel na většině hudby a textů. „Nazrál ve mně čas, že už bych rád zase něco řekl, ale chtěl bych se věnovat do hloubky svým pocitům a vjemům,“ vysvětlil pro ČT24. Nahrávku s desítkou písní nazval Vždycky to tu bylo. „To je to, na čem se shodneme napříč generacemi, vyznáními a náboženstvími,“ vysvětlil. Název platí i pro to, jak Ruml vnímá nahrávání desek. „V dnešní době se říká, že alba se moc nevydávají, že se mají vydávat spíš singly, ale já si myslím, že album má ten hlavní smysl v tom, že to je jako kniha. Nějak začíná, pokračuje a končí. Zpěvák či interpret tím vydává pohled do svého světa,“ říká.
20. 3. 2026
Načítání...